Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (17) Ferenc Futurista
Také drastický komik, režisér a zpěvák FERENC FUTURISTA (1891—1947), vlastním jménem František Fiala, byl autorem mnoha scének, kabaretních monologů a písní. Na některých dalších se pak autorsky podílel, (například s hercem a komikem Theodorem Pištěkem). Hudbu ke kupletům Ference Futuristy psal nejčastěji jeho bratr, rovněž herec, Eman Fiala.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné
Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.
Sylva Lauerová - Jarmila Moosová: Královny slz a ostružin
Zvědavost si mě podmaňovala. Osobní stránky Sylvy Lauerové mě vítaly pobídkou k zaslání ukázky svých básní pro tvorbu připravovaného největšího almanachu české ženské milostné poezie. Nebylo zdaleka rozhodnuto - jsem ve věku nedůvěry a ostražitosti vůči neznámému. Ve všech ukázkách z knih erotika, erotika, erotika na samé hraně s pornografií.
Jan Řehounek: Do Nového Dvora za Polednicí
Kdybyste někdy na výletech potkali v polích starou babku v tmavém šátku, pak jste určitě potkali Polednici. Ale bát se jí nemusíte. Tomu, kdo je dobrý, neublíží. Zato ten, kdo ji naštve, se má na co těšit. Jako tenkrát, když seno na loukách kolem Křinecké Blatnice v kupkách omamně vonělo a pšenice na polích zlátla a dozrávala. V šedé kytli a šátku staženém do očí vypadala kmotra Polednice jako obyčejná žebračka.
Michal Čagánek: Malá (2)
Chodím za maminkou každý den, když je to jenom trochu možné. A to je téměř vždy. Jedině tehdy nejdu, když mě tatínek zamkne v pokoji, protože dostane vztek, že jsem tak malá a všechno můžu. Kamkoliv jít, kohokoliv navštívit, vůbec se nebát a klidně vidět anděly, dobro a lásku. On nemůže nic. „Tak řekni, můžu ovlivnit krizi? Děcka v Africe brečí hlady a já můžu co?! Akorát houby! Všecko je to byznys! Prachy, prachy, prachy!“ křičí sám na sebe, bouchá do stolu.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak číst bibli? / První lidé (2)
Stránky textu, který budete číst, (a možná čítat), byly napsány před drahnou řádkou let. Ve smutném čase našich novodobých dějin vycházely na pokračování ve vývěskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Byly fotografovány, opisovány a hlavně čteny. S přítelem Jiřím Skoblíkem jsme tak ušetřili čtenářům pracnou přípravu, studium tisíců stran biblických textů, přičemž ani autor, ani jeho zpovědník ThDr. Jiří Skoblík netušili, nebo si nechtěli připustit, velké riziko.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (3)
Z Polonnaruva do Trincomalee je to 130 km a to je v západní Evropě vzdálenost denního dojíždění do práce. Obvyklá doba na tuto vzdálenost na Šri Lance je 4,5 hod. Není divu při tak různorodém provozu. Pěšáci, kárky, krávy, kola, motorky, auta, autobusy a náklaďáky se tísní na úzké vozovce plné děr a hrbolů. Podle našeho řidiče se ve vsi smí jet 50 km a mimo ves je rychlost neomezená, ale v průměru jsme 50 km nikde nepřekročili.
Lidé přicházejí do našich životů ...
Lidé přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT. Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby. Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát, jako kdyby nám je poslalo samo nebe.
Michal Dlouhý: Škodní událost
Po absolvování redresurního kursu se Altova výkonnost ještě zvýšila. Počátkem května 1935 v případě krádeže 14 slepic z kurníku v obci Zběhy v obvodu četnické stanice Šarlužky-Kajsa vypracoval Alto zhruba 500 kroků dlouhou stopu. Ta vedla přes pole a zahrady až k domku dosud netrestané dělnice Pavly Gregušové, kde v komoře vyštěkal v sudě ukryté dvě z odcizených slepic, byly živé. Při dalším šetření bylo četníky zjištěno, že Gregušová ostatní odcizené slepice již prodala na trhu v Nitře. Pro uvedenou krádež byla oznámena a nadále byla vedena zlodějka drůbeže, což o ní doposud místnímu četnictvu nebylo známo.
Václav Židek - Blanka Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (4)
„A můžu se tě ještě na něco zeptat? To byl ten pes Miloše Kopeckýho tak hloupej?“ „To rozhodně nebyl! Historkou, na kterou narážíš, se chtělo dát najevo, jak pan Kopecký své psy miloval! Měl je rád tak, že by snad bez nich ani nemoh žít.“ Kolja si pravděpodobně vzpomněl na jednu příhodu, která se mezi herci dávala k lepšímu. To jednou přišel Miloš Kopecký do divadla velmi rozčílený. Ostatní herci raději ani nedutali. Až jeden z kolegů sebral odvahu a zeptal se, co se tak strašného stalo.
Eva Vlachová: Prosím neštěkat
Dobrá nálada mi přetrvala do chvíle, než jsem udělala zásadní chybu. Ne, že bych měla jít nakoupit jinam. Obchod, který každý všední den ráno navštěvuji, abych si pořídila denní příjem kalorií, je úpravný, čistý a prostorný. Ale – šla jsem zaplatit k pokladně, ve které slečna, které toto povídání připisuji, právě seděla.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)
Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (20)
Abych stále neunavoval školou, v těchto střípcích přeruším vzpomínky na své učitele a profesory, „zařadím zpátečku“ a zařadím něco „z jiného soudku“. Sportu musím zcela jistě věnovat několik kapitolek těchto střípků. Jsem skálopevně přesvědčen, že právě díky opravdu velmi všestrannému sportování jsem prolétl celou pubertou bez ztráty kytičky. Tedy bez nikotinu, alkoholu, jakýchkoliv generačních rebelií a dokonce i bez větších zranění.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Slavomír Ravik vzpomíná na naivní malování Josefa Hlinomaze
Mistr Hlinomaz byl svým způsobem mistrem nad mistry. Kdybychom ho zařadili mezi vyložené naivisty, nejspíše by se urazil. Vždyť absolvoval dva roky Uměleckoprůmyslové školy. Rozešel se ovšem se školou i pány profesory pro totální neshody - a k těm docházelo prakticky vždycky, když narazil na nedostatek smyslu pro humor.