Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (31) František Kovářík
„Marečku, podejte mi pero!“ S vyslovením téhle věty, která také tvoří název jedné české filmové komedie, se snad každému okamžitě vybaví dobrácká, usměvavá tvář toho, kdo ji na plátně pronášel. Ano, dnes si připomeneme skromného a dobrého člověka a herce, kterému chyběly pouhé dva roky k tomu, aby oslavil 100. narozeniny. FRANTIŠKA KOVAŘÍKA (1886-1984) milovali jak diváci, tak i všichni jeho kolegové.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (1)
♦ Manželství je společenství kompromisů. Každý z nich je hřebem do osobního sobectví. ♦ Pravdu má ten, který svou pravdu prohlásí za pravdu z pozice své moci. Ten, kdo má pravdu, ji musí skrývat, protože nemá moc. Kdyby ji měl, lhal by v důsledku záchrany své moci. ♦ Čím více nakradeš, tím ti hrozí menší trest. Ti, co si nakradou, jsou vlastně chudáky. Nic z toho, co mají, jim nepatří.
Jonas Santos (Brazília) – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa hlas ľudí
Brazília dáva svetu nielen plejádu výborných futbalistov, ale v ostatných rokoch aj výborných karikaturistov, ako sú Mello, Batistao, Tonho, ale i Nivaldo De Souza, Correa, či Mauricio de Souza, ktorí dávajú o sebe vedieť na festivaloch humoru na všetkých kontinentoch. Už dnes patrí k ním aj Jonas Santos (*1986), mladík zo Sao Paulo, ktorý smelo a bez zábran sa udomácňuje nie len na stránkach domácich periodik ako sú O Estado de Sao Paulo, Folha de Sao Paulo, Jornal Agora, Jornal da Tarde, METRO, METRO News, či Destak, ale aj v prestížnom a rešpektovanom Barrosovom Bostoonthemag (USA), kde opublikovali aj jeho opus Nepraktu.
Josef Krám: Professor s hlavou hadrem ovázanou
1898 měl TGM poprvé přijet do Rychnova: Zamýšleli ho pozvati zdejší akademikové, ale mezi zdejšími lživlastenci roznítila se veliká bouře a „Posel z podhoří“ přinesl lokálku ,,Co to na nás leze“? Akademické mládeži spíláno nevlastencův, vlastizrádcův, a prof. Masarykovi hrozeno i fysickým násilím.
Poslední slovo Dagmar Patrasové (VŠECHNO JE JINAK!)
Zařekla jsem se, že se již nikdy nebudu k této kauze vyjadřovat, ale po přečtení příspěvku paní Heleny (bez příjmení) jsem se rozhodla, že mlčet nebudu. Na úvod chci zdůraznit, že slečna Dlouhá nikdy mou manažerkou nebyla přesto, že se tak všude představovala. Měly jsme spolu pouze ústní dohodu o tom, že mi bude pomáhat při komunikaci s médii.
Ivo Fencl: Pozitivně o upírech
Vůbec prvním upířím filmem byl prý Meliesův Ďáblův dům (1896) a prvým snímkem se slovem UPÍR v titulu americký Upír z pobřeží (1909). První Dracula, nebo tedy adaptace slavného románu Brama Stokera (1897), možná překvapivě vznikl v Rusku (1920) a je dnes dávno ztracený, ale zmizel navěky i ten druhý, maďarský Dracula (1921) a pohřešuje se i bohužel i film Londýn po půlnoci (1927) alias „super dílo“ v hlavní roli s „mužem tisíce tváří“ Lonem Chaneym, na kterého dodnes rád vzpomíná Ray Bradbury (nar. 1920), zůstaly z Londýna jen fotky s dotyčným Chaneym, zato aspoň děsivé.
Jarmila Moosová: Vivat Martha!
Řekne-li se Marta, vyvstane každému z nás na mysli žena, dívka či holčička toho jména z nejbližšího okolí. Napíše-li se Martha, je téměř bezvýhradně jasné, alespoň mně a mnoha dalším z mojí generace, že se jedná o ženu jedinou: Marthu Elefteriadu. Doufám a věřím, že mi odpustí – byť se o tom nikdy nemohla dozvědět, nebýt mého dnešního doznání – že jsem ji svýma někdejšíma očima vídala a smysly studentky vnímala jako krapet „ošizené dvojče“ ve stínu své mladší a sexy sestry Teny.
Czech Art Festival 2007 – veletrh umění
Czech Art Festival – prodejní veletrh umění je mezinárodní přehlídkou výtvarného umění, které se účastní výtvarníci z České Republiky, Slovenska, Rakouska, Německa, Chorvatska a jiných evropských zemí. Czech Art Festival je výjimečný osobní účastí výtvarníků, kteří se nejen prezentují veřejnosti, ale také navazují kontakty s výtvarníky, galeristy a dalšími zájemci o umění.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (30) Ruda Sieger
Sám aktivní sportovec-cyklista napsal na 500 sportovních reportáží; vystupoval jako konferenciér i kabaretiér, otextoval téměř 200 písniček, z nichž některé vyšly i na gramofonových deskách. Jeho vzpomínky vycházely začátkem osmdesátých let ve Svobodném Slově. O kom je řeč? O estrádním umělci RUDOVÍ SIEGEROVI (1905-198..), člověku, který uměl rozdávat úsměvy a radost i v době, kdy už byl na zasloužilém odpočinku.
Jan Drocár - David Sís: ZA VELRYBAMI A S KOLUMBEM
Není asi nad to prožít svou dovolenou někde u moře v příjemné nečinnosti. Někdy se však některým z nás přihodí, že dny volna chtějí nebo musí strávit jinak, řekněme pracovně. A možná, že právě tato dovolená je ta pravá, na kterou se nezapomíná. Obzvláště, když ji prožijeme na místech atraktivních.
Ondřej Suchý: Když pan Churchill vystupoval v Semaforu
Gong. Do rozsvíceného hlediště divadla Semafor zazněla z reproduktorů anglická hymna. Obecenstvo vstává. Po dobu hymny stojí celý sál; pak zhasnou světla, obecenstvo si opět sedá a opona se otvírá. Na scéně stojí řečnický pult ...
Ivo Fencl: Chceme v Česku Dorotku?
Honza Dýně: „Kdyby vám také hrozila hniloba, pochopili byste mé obavy.“ Slaměný Hastroš: „Jenže když se něco stane se mnou, je to můj konec, zatímco tebe by ještě použili na semeno.“ Čaroděj ze země Oz (1900) je klasická, i když nelidová pohádka, kterou proslavilo i její předválečné filmové (a muzikálové) zpracování, nicméně autor nezůstal u původního příběhu a připisoval až do smrti na páse jedno pokračování za druhým, načež se jeho pera chopili i další pokračovatelé a... A kdo umí anglicky, může si ty pohádky kolébající se na hraně žánru FANTASY i přečíst.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (9)
Co všechno se člověk nedozví! Poslal jsem do Kodaně jedné známé milovnici psů Lupinovu fotku a přišla mi od ní tato zpráva: „Váš Lupino je krásný! Víte, že v Dánsku začal být krysařík velice populární? Mají jej hlavně mladé dívky, plné ambicí prosadit se ve světě, alias superstar...“ Tu chválu na Lupina mi napsala paní Zuzana Vasa, kdysi zpěvačka a herečka z divadla Paravan, známá jako Zuzana Princová.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (13)
Příští den, odpoledne, zastavil u našich vrátek ten ohavně zbarvenej pomerančovej chrajzlér. Robert, následovanej Zuzanou, vystoupil a udělal poskok a zaujal takovej divnej pokřivenej postoj. Jako boxér. Uhodil pěstí dvakrát do vzduchu a zafuněl. Vzpomněl jsem si, že mi Ríša říkal, že jeho fotr zkoušel boxovat. Ale po druhém zápase toho nechal, protože dostal K.O.
strana 1 / 264