Plachetnice zakotvené v přístavu, molo zatínající se daleko do oceánu, Fisherman's Wharf s mnoha krámky, hospodami, restauracemi, z nichž linou se exotické vůně. Pohled na ostrov Alcatraz s věznicí dnes již změněnou jen v turistickou atrakci a nalevo… ano, Golden Gate Bridge, i dnes částečně zahalený do pověstné mlhy. Projíždka lodicí poskytuje mnoho pitoreskních pohledů na strmé ulice města, dosud nám známých jen z televizního seriálu, jimi za zlosyny pádících strážců zákona M. Douglase a K. Moldena.

San Francisko…

Připadám si jako ve snu, jako v drogovém opojení.

Ulicemi Jones a pak Washington přijíždíme do Čínské čtvrti, největší v Americe. Pohlcuje nás atmosféra jiného světa. Ulice mezi mrakodrapy jsou plné lidí, vůní a pachů. Ruch a frmol. Exotika. Dálný východ a Amerika. Náš člověk v San Francisku! Kratičký pokus přizpůsobit alespoň na chvíli svůj rytmus rytmu toho místa. Náhlá touha po tom bydlet tady! Navždy!

Je nádherný, teplý červencový den. Poněkud opožděný oběd v malé restauraci. Spíš je to předčasná večeře. Čas ale pojednou jako by pro nás ztrácel význam. V tomto městě je ráno stejně působivé jako večer!

I left my heart in San Francisco ...

Na ulici Lombard na sklonku odpoledne nalézáme přístřeší v S.F. Motelu.

„Pane inženýre, jakkoli mám proti vám jisté výhrady, budu vám do smrti vděčná za to, že jste zachránil našeho kocourka!“ pravila srdceryvně matinka Hugoška v motelovém pokoji. „S tím ledem to byl úžasný nápad!“

Kocourek se na mě dívá krásnýma zelenýma očima z veliké plyšové klubovky. Jako by věděl nebo tušil, kdo je jeho zachráncem.

„To jsem rád, že je zdráv a vesel,“ řekl jsem.

„To ano, zdráv už snad je, ale vesel ještě ne,“ pravila paní Dagmar.

„Pokračujte v ledové kúře,“ řekl jsem a poroučel se.

Byla to jen Věrka z osazenstva Hugoškova pontiaca, kdo se s námi chtěl vydat do večerních ulic San Franciska. Náš synek, uveleben v pohovce pokoje, upíraje svoje milé hnědé oči k televizní obrazovce, pravil, že klidně můžeme večer jít, kam chceme, on se v pokoji sám bát nebude. Pustí si v televizi horor.

Nevědomost hříchu nečiní! Ona silná víra v inteligenci našeho dítěte a temná řeka pokušení okusit noční život slavného města strhly nás do jeho nočních ulic. Synek zůstal v motelu, v němž snadno by se daly filmovat detektivní a horší příběhy. S Věrkou usedli jsme do chevroleta a vyjeli ulicí Lombard až k ulici Columbus, po ní pak až ke třídě Broadway, kde jsem automobil zanechal na jednom z několika podlaží ohromného parkoviště.

„Skutočně neviem, prečo Hugo nechcel isť!“ pravila Věrka. „Kedy sa pozrem opeť do San Franciska?“

„Možná, že už nikdy,“ řekl jsem, jako bych tušil svou budoucnost.

Broadway, oslnivá světla, neony, ruch. Večer je teplý a příjemný. Chodci vypadají spokojeně až rozjařeně. A z černochů nijak nejde strach. Jako bychom se stali dalšími krvinkami v ohromné tepně metropole. Po chvilce chůze nás pohledný mladík zve k návštěvě striptýzového baru.

„Shaved and unshaved beauties!“ informuje příjemným hlasem.

“Počuli ste? Shaved and unshaved! Ten chalán hovorí o pinďulkách!“ povídá Věrka nadšeně.

Dámy mají vstup zdarma. Po chvilce podívané na inzerované krásky, po přesunu k baru, rozjařeni alkoholem, rozhodujeme se k návštěvě jednoho z mnoha pornokin v okolí. Obě moje společnice sledují až s překvapivým zájmem explicitní program. A po chvíli se mne zmocňuje, k celkem nemilému překvapení, ale snad i chvále, obava a strach o synka zanechaného v motelu. Pěkné nohy krasavic oddávajících se kopulaci vnímám se sílícím neklidem a ubývajícím vzrušením. Chce se mi odejít, běžet k parkovišti a ujíždět k motelu S.F.

„Hošík je tam sám,“ povídám.

Je mi sděleno, že už jistě spí.

Měl jsem ho alespoň svěřit paní Dagmnar, zvlášť po zachránění kocourka, pohlídala by snad ráda!

Posléze podlehla obavám i matka dítěte (moje choť).

Vycházíme do teplé noci na ulici Broadway, plnou lidí. Nemohu se dočkat, až usednu za volant chevroleta. Třesou se mi prsty s klíčem, když odemykám pokoj v motelu. Televize je temná a synek spokojeně spí.

I left my heart in San Francisco ...