Jakkoli jsou místa, kde jsme prožili část života, krásná a nebo snad i ohavná, jsou nadále jeho součástí. Máme je v krvi, i když po čase můžeme jejich půvab, stejně jako ošklivost, vnímat trochu jinak.

To jsem si uvědomoval, když letadlo přistávalo na winnipežském letišti. Jedenáct let od chvíle, kdy jsme město opustili. Dost možná bylo zajímavé, že se tak dělo v únoru, jednom z nejdrastičtějších měsíců tam, pokud jde o počasí, a ne třeba v červnu.

Teplota byla hluboko pod nulou, ale příjemně vytopené taxi mě vezlo ke středu města. Zastavilo před velmi solidním hotelem Winnipeg Inn. Kdysi jsem tady, před vestibulem, zastihl vystupovat z auta slavnou Sarah Vaughan, toho času ve městě koncertující. Půvab a elegance. Já ale nevystupoval nikde. Jen na svém dvanáctém patře. Tichý a rychlý výtah mě tam dopravil. Jak už jsem měl zkušenost, solidní ubytování bylo vždy samozřejmou součástí mých služebních cest.

Uložil jsem pár věcí do skříně, lehce se opláchl a vyšel do hotelových prostor. Na témže patře nalezl jsem menší klavír-křídlo (baby grand), a to přímo na chodbě. Bylo zřejmě čas od času přesunováno do místností, kde jej bylo třeba, spolu s pianistou, k osvěžení nálady přítomných.

Nežli jsem svůj pokoj opustil, dopřál jsem si hlt nebo dva výborné whisky Canadian Club, s níž a podobnými nápoji se dá zima ve Winnipegu lépe přežít. A tak jsem bez ostychu mohl zasednout k onomu baby grand křídlu, zahálejícímu na chodbě a nezamčenému. Lepší piana mají tu přednost, že chabému hráči způsobí slastnou iluzi, že na nástroj dovede hrát. A tak tomu bylo i v tuto chvíli. Ostatně, Winnipeg Inn patří k lepším hotelům města a nemůže si zřejmě dovolit vlastnit kdejaký podřadný křáp, byť umístěný, nepochybně dočasně, na chodbě.

Usedl jsem na lavičku, otevřel víko. Sešlápl jsem levý, tlumicí pedál a ponořil neumělé prsty do kláves. Maně jsem si vzpomněl na Georga Reznicka, kterého jsem v době winnipežského pobytu občas chodil poslouchat do jiného, nedalekého hotelu North Star Inn. Umět tak teď hrát jako on...

Jenže, pojednou mě nijak nedeprimovalo, že tak hrát neumím. Fungující tlumicí pedál, naladěné piano, trocha Canadian Club v těle a opuštěné patro hotelu poskytovaly mi dostatečnou podporu k tomu, abych se odvážil k několika swingovým kouskům, které jsem v jednoduché podobě uměl. A příjemný, blažený pocit se dostavil. Už jsem se ani nedíval na prsty, ale prosklenou stěnou hleděl na osvětlené město, kde jsme před lety začínali svůj nový život… A teď ta muzikální extravagance pro jediného posluchače!

Noblesní hotely se většinou vyznačují příjemným aromatem v pokojích i na chodbách a nebylo tomu jinak ani v tuto chvíli. Nic mne nerušilo. Jako by se mi drobné zážitky všeho druhu skládaly do radostné mozaiky. A tu mě každý tón, každý akord navracel do minulosti. K půlnočním poslechům stanic Luxemburg a Munich, vysílání na VKV se znamenitými pořady a jazzovou hudbou. A k Tingl-tanglu J. Suchého. Kavárně U pavouka, pořadu, který se stal základem dnes slavného Divadla Járy Cimrmana.

Tak jsem se na několik blažených okamžiků, na dvanáctém patře hotelu, pomocí klavíru tam k použití dostupnému, proměňoval z packala v pianistu, blahořečil místu dočasného ubytování. Po chvíli mi neveliký repertoár začínal docházet a já se pozvolna blížil k procitnutí z těchto velepříjemných okamžiků.

A pak jsem dostal nápad blízký pošetilosti... a šel si do pokoje pro kabát. Loknul si CC dobroty, vyšel na chodbu, sjel výtahem dolů, vykročil do ulic, do mrazivé noci. Na temné obloze zářily tečky hvězd. Ulicí jen občas spěchala sporadická postava. A když jsem pohlédl od hvězdičkami poseté oblohy do té mrazivé winnipežské noci, do ulice Portage Avenue, na chvíli jsem se stal jednou z těch sporadických postav a s požitkem vdechoval jsem studený vzduch, ale snad jen pod vlivem těch několika chvil strávených u onoho baby grand piana; když jsem se ocitl před hotelem, docela krátce jsem měl takový pohádkový a zřejmě neskutečný pocit, snad podobný pocitu, který možná na vteřinu či dvě měla zmíněná Sarah Vaughan, ač v jiném čase, ale na stejném místě...

(Z dosud nepublikovaného samizdatu autora)