Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)
Rubrika: Literatura – Poezie
smutek
můj život je babí létove výhni srpnové
já ptám se:
– štěstí, copak je to? –
cosi co snad jen bohové
propůjčí někdy na den
(všední či na neděli)
jindy na život celý
město se probouzí
do moře šumění
já kupuji si u optika
růžové brýle mámení...
kvítek
vystupuji z autapár schodů k domu
vedle záhon
na něm drobná květina
neznám jí jménem
má bílé lístečky
na každém po obvodu
pět fi alových teček
pět
pět
pět
pět
jedna jako druhá
och...
z jakého asi
sofwaru
vznikly?
kdyby...
kdyby se jen každý desátý člověkzadíval denně na oblohu
hodinku hleděl do vesmíru
na hvězdy
na Mléčnou dráhu
kdyby se pokusil
představit si světelný rok
a zemi vnímal jako kouli
zavěšenou v prostoru
v útrobách žhavou jako pec martinská
kdyby se skutečně zamyslel
nad životem a smrtí
a hledal neúnavně proto
k tisícerým proč
a na pomoc si přibral vědy exaktní
medicinu i metafyziku
kdyby se každý desátý člověk
jen chvíli každý den
zamyslel nad tím proč jsme tady
a proč den má dvacetčtyři hodiny
a kde se v koni bere tolik síly
jen z ovsa a sena
kdyby se skutečně zamyslel
nad mnoha samozřejmostmi života
pak nejpotřebnější z budov
musely by být
blázince...
Beránci na nebi – výběr z části
mlčel jsem a ona také mlčela
zvolna jsme kráčeli lesem
dál a dál
až k místu
kde v nízké smrčině
kdosi na čelo
podmanivé
blues hrál...
láska, jak píseň zpívá
jsou jenom písmena
nedokonalá je to
definice lásky
láska to není polibek
to nejsou ani písmena
a touha hladit vlásky
šamponem provoněné
skutečná láska k ženě
projevuje se v čase
kdy líbánky
už jsou jen
minulostí...
dejte mi pevný bod v prostoru
a roztočím zemi jako káču!
řekl
není podstatné
že žádal nemožné
ale že ho to napadlo
neboť jen tomu sláva patří
kdo chybami se učí
a jimi nenechá se pokořit
a osvoji si zvyk:
když moudrý mluví
poslechnouti si jej
se sluší...
spirála
v parku na pobřeží Pacifi ku
na objemném pařezu cedru
tatínkové ukazují svým potomkům:
– každý ten kruh co tady vidíš
to je jeden rok života
stromu... –
i já se díval na ten pařez
v údivu nad dokonalostí záznamu
nad pravidelností letokruhů
a uvědomil si znovu
jak mnohdy úžasné
považujeme za
samozřejmé
i můj život jsou letokruhy
ač nepravidelné
první krůčky po zemi
první jízda na koloběžce
první třída
první napsaná věta
první pokušení
první láska
první velké zklamání
první...
– och... začni už... –
a z chlapce stal se muž
a občan státu
který pak
změněný
pomocí ostnatého drátu
hlásal svou výjimečnost
mládí a síla a zvědavost
naděje, plno plánů...
v každém režimu
dá se existovat
někdy jen snít
ale je třeba žít
a někdy jen chleba
chutná líp
než kaviár
dnes jsem víc stár
nežli mlád
už nestavím si hrady
ani zámky vzdušné
z fantazie a elánu
už často poránu
mám pocit
že den skončí se
za hodinu
četl jsem kdesi:
život člověka podobá se spirále
krásně řečeno
jenom nevím zda dnes
nalézám se
nad a nebo pod
jejím výchozím
bodem...
napsat dopis býval malý akt,
událost
obřad
dopis psaný v tichu pokoje
v dostatku času pro každé slovo
každou větu
pak podpis
vložení listu do obálky
adresu třeba napsat čitelně
známka se nemá v rozích odchlipovat
vhození dopisu do schránky
připomíná vhození mince do fontány...
místo cesty ke schránce
stačí dnes pouhý stisk
tlačítka klávesnice počitače
žertem je rozloha Atlantiku
prostor a čas umocněny jsou čipem
leccos je
i když se nám to nezdá
pohlcováno
zázrakem e-mailu...
Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Jana Pilgrová
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 06. 2012.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Milan Markovič | |
Stanislav Motl | |
PhDr. Jiří Grygar | |
Zdeněk Pošíval | |
Ivo Šmoldas | |
Vladimír Just | |
Jitka Molavcová | |
Jaroslav Vízner |