Antonín Suk: Zaječí sebevražda
Dost roztodivných příhod mysliveckých jsme spolu se strýcem Jirkou zažili ve Vickovikém revíru. Byli jsme tam vlastně oba dva doma. Já jako lesník a Jirka jako myslivec. Protože u nás drobné zvěře ze začátku nebylo nazbyt, šlo o převážně lesní honitbu, museli jsme se přizpůsobit této skutečnosti. Někdy to trochu kolidovalo s předpisy. Výřady z honů se velice lehce rozdaly honcům a hostům, něco zbylo i na psy. Na nás myslivce většinou zpočátku nezbylo nic!
Petr Kubíček: Ztráty a nálezy
Našel jsem zlatý prsten. Ležel docela neobvykle, zašlápnut do drobného štěrku na krajnici u silnice nedaleko klubovny golfového klubu v Bechyni. Můj pohled na něj padl víceméně šťastnou náhodou díky návyku pátrat v okolí golfových drah zrakem po zemi. Jsem už tak naučený. Hledám neustále své zbloudilé míčky nebo týčka na odpalování, markovátka a podobné drobnosti, které golfisté často používají, a tedy i občas ztrácejí.
Věra Ludíková: Vybírej z úhlů pohledů...
Tak dlouho hledáš v dávno zapsaných slovech, v starých knihách i v knížkách současníků, tak dlouho hledáš právě taková slova, která by hovořila za tebe, která by vystihla právě tvoji situaci, tak dlouho je hledáš, až si je sám zapíšeš na papír, sazeč je přepíše a urovná do stránek, tiskař možná vytiskne a knihař sváže. Mezitím se mnohé změní a ty se udiveně dočítáš o někom, kdo už došel o kus dál, než jak ho popsalo tvoje pero ...
Ivan Kraus: Já a velký třesk
Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.
Ivan Kolařík: Ouchylou proti své vůli
A tak to jde s našimi návštěvami pořád - jedna nepříjemná nehoda za druhou. A to se raději sáhodlouze nezmiňuji o tom, jak nadšený cyklista Standa píchnul o ježuru, který se mu nachomýtnul na silnici, a jak ješte ke vší smůle mu při zpáteční cestě k nám udělala díru v hlavě agresivní kavka! Zrovna tak nemluvím o Bohoušovi, kterého jsem přemluvil, aby si se mnou šel zahrát golf ....
Milan Markovič: Trochu viac odmien do života!
Svet by mal byť vyvážený. Vo všetkom. Preto je aj čierna aj biela, aj more aj púšť, sú medzi nami veľkí aj malí, dobrí aj zlí a preto treba aj odmeny a tresty. Lenže mne sa tak vidí, že odmeny voľajako zaostávajú. Môže hocikto z nás azda povedať, že bol v živote aspoň toľko ráz odmenený koľkokrát zlízol nejaký trest? Sotva. Prejdete na červenú, postúpate po tráve, prekročíte povolenú rýchlosť, vojdete s voňavou zmrzlinou do smradľavej predajne tabaku – trest, trest, trest.
Kamila Urbanová: Sametová revoluce a strýček Bedřich
"Haló, kdo volá, je vás špatně slyšet!“ povídá chvějícím se hlasem tatínek. "Ahoj Milku, tady Bedžich, jsem v nemocnici. Zmlátili nás chlapi v helmách s plexisklama, bili to do nás na Náuodní tžídě jako do dobytka. Jsem tu i s kamauádem. Mám nějak blbě zlomenou vuku a vymlátili mi dva pžední žuby. Tu ruku mi budou asi muset opeuovat. Tak dobuou noc a nemusíte se už o mě bát!“ strýček zavěsil.
Ivan Kolařík: O lásce k umění - Právě vypukla válka!
Rodina, kromě zářící tety Fé, nevěděla jak reagovat, protože s mými předešlými “úspěchy” měli smutné zkušenosti. Tatínek tentokráte ani nezvedl hlavu od milovaného “Rudého práva” a jen něco zahuhlal o pošetilosti. Tetička ale nezklamala. Vroucně mě obejmula a nefalšovanou rumunštinou zazpívala nějakou hroznou árii z ještě hroznější rumunské opery, za což jsem jí v duchu byl vděčný, protože rodičům vyrazila dech a vzala jim vítr z plachet.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (5)
Zábava, jak se říkalo v Radňově tancovačce, se na pile skutečně konala. Stalo se tak navzdory přísnému úřednímu zákazu veškerých zábav. Porušení svých nařízení trestali Němci velmi krutě: často dokonce popravou. Obava z následků, když si strýček Jina usmyslel uspořádat muziku s tancem, byla tedy víc než oprávněná.
Petra Nachtmanová: Chytrá kachňátka a liščí seznamka
Lišky mají dobrý čich a ještě lepší mlsní lišáčci. Stačilo pár skoků a stál u kachního příbytku. „Kachny a vaří? Hmmm... a alou! Rychle doneste, co tady tak krásně čichám, než uvařím vás! Cha cha chá!“ Naháněl hrůzu, ale na kachní sourozence si nepřišel. Vlastně je jeho slova vůbec nevzrušovala. Filomínka zrova dolévala prázdné sklenice dalším pitím a přidávala Jarkošovi další koláčový kousek na talíř. On si hladil břicho a spokojeně si pomlaskával.
Anastázia Mahovská: Co ty víš, co já vydržím!
Čekala jsem beze slov a dozvěděla se, že moje místo se také ruší a onen kolega bude inspektorem, ale že nedostane příplatek za vedení, že vedení bude v jejich organizaci. (Mají to vyspekulované, abych je nemohla žalovat za diskriminaci. Správně mělo proběhnout výběrové řízení. Co jim asi musel adept na moje místo navykládat? Už mě to nezajímá, je to jeho balvan, který si životem dále ponese.)
Michal Čagánek: Pole v plamenech
Tisíce radostí přináší pole dětské drobotině. Zatímco dospělí pilně pracují, ona neméně pilně poletuje, hned tu, hned tam, u potůčku, na každém stromě, všude v trávě. Málo co ji skutečně vyruší, tehdy však každý kluk i nejedno děvčátko všeho nechá a běží, co jí síly stačí, když zaslechne, že se chystá ona velká věc, že se totiž bude dělat oheň, že se bude pálit suchá sláma. Neznám větší radosti, většího požitku pro malého dobrodruha.
Renata Šindelářová: Bublinky
Uvnitř bytu Simona zaslechla dětský pláč. Janička! Zajisté se zase vztekala kvůli nějaké maličkosti. Simona si pomyslela, jak obdivuje Markétinu trpělivost a stiskla zvonek. Pláč ustal. Následovaly kroky a ve dveřích se objevila Markéta. „Ahoj! To jsem ráda, že jsi přišla! Pojď dál!“ „Už to dlužím dlouho,“ připustila Simona.
strana 1 / 137