Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (61)
Když jsem si tak krásně poradil se Saturninem, pustil jsem se někdy v polovině osmdesátých let drze do „zmuzikalizování“ Švejka. Hrdě a poslušně tedy hlásím, že i zde jsem předběhl dobu téměř o dvacet let a ještě ho mám schovaného v šuplíku! Opět mi v hlavě nějaká ta melodie také zaznívala, na papír se ale nedostala a také výběr interpretů jsem tentokrát už skromně ponechal na neznámém režisérovi…
Jaroslav Wykrent: Ze šuplíku
Generální štáby zbytku našich zásad, začaly hned zrána nad ústupem jásat, aniž by do boje daly vlastní pěsti... Bože - jak je snadné hrát si na vítězství! Hrát si na vítězství... Velitelé flotil, směřujících k pólu, zapomněli rychle, že vypluli spolu do míst, kde si SMRTKA všechny stejně cení... Bože - jak je hořké pozdní objevení! Pozdní objevení...
Petr Heinrich: Internetové Pobyty s myší
Co to vlastně vůbec jsou ty pobyty s nějakou krysou? Tak zaprvé, myšák cestovatel vpravo nahoře není žádná krysa, je to čistokrevný myšák Vilík. Ten se jednoho dne rozhodl, že kanál, ve kterém až doteď bydlel, už je mu malý a koruna dostatečně silná. Tak si sbalil kufr a začal cestovat.
Petra Haasová: Jak fungují „Boží mlejny“?
To máte tak. Když ženské táhne už hezkou chvíli na čtyřicítku, měla by si rozmyslet podobné radovánky jako je drandění na autodromu na pouti. Přesně, nepřeslechli jste se. Prostě jsem neodolala pokušení a s obrovskou porcí cukrové vaty v pravé ruce jsem po patnácti letech zase jednou hupla za volant malého autíčka. Ale byla to „jízda“!
Eva Vlachová: Prosím neštěkat
Dobrá nálada mi přetrvala do chvíle, než jsem udělala zásadní chybu. Ne, že bych měla jít nakoupit jinam. Obchod, který každý všední den ráno navštěvuji, abych si pořídila denní příjem kalorií, je úpravný, čistý a prostorný. Ale – šla jsem zaplatit k pokladně, ve které slečna, které toto povídání připisuji, právě seděla.
Ivan Kolařík: Policejní dar (2.)
“Jo, kamaráde, to jsme na ty hajzly estébáky konečně vyzráli. Krátce po revoluci jim všechno vzali a Volhy jsme podědili my, kteří jsme donedávna jezdili ve starých Škodovkách,” vysvětlil ochotně můj nový přítel Franta. Ten mi taky řekl, jak chlapi od kriminálky neměli estébáky rádi, protože jim do řemesla strkali nos a kolikrát jim narušili dlouhodobé vyšetřování.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Slavomír Ravik vzpomíná na naivní malování Josefa Hlinomaze
Mistr Hlinomaz byl svým způsobem mistrem nad mistry. Kdybychom ho zařadili mezi vyložené naivisty, nejspíše by se urazil. Vždyť absolvoval dva roky Uměleckoprůmyslové školy. Rozešel se ovšem se školou i pány profesory pro totální neshody - a k těm docházelo prakticky vždycky, když narazil na nedostatek smyslu pro humor.
Miroslav Sígl: Do tyrolského Brixenu po 150 letech
Ani na chvíli neváhám zařadit mezi doporučenou literaturu k studiu o Karlu Havlíčku Borovském rozkošnou publikaci, kterou sepsal a vydal v nepatrném nákladu pro potěšení svých přátel a známých svitavský rodák a lékař MUDr. Josef Čáp (*1948) pod názvem „Tyrolské elegie po 150 letech“.
Ivo Fencl: Slovní hříčky a písně podle pánů Čecha a Schelingera
Krátký život tragicky zesnulého Jiřího Schelingera (6. března 1951 – 13. dubna 1981) je dnes legendou. Jiří sám je pak pro mnohé pamětníky, ale i nepamětníky takřka mytologickou postavou. Tu lze zkoumat buď přísně vědecky, nebo i senzacechtivě, ale taky po dětsku, myslím si. Naivně, hravě, okouzleně a v omámení říkankovitými texty, tedy zvlášť pokud je budeme vnímat jako svébytné příběhy! A proč ne! Jedním z prvních takových příběhů se stal příběh mladíka, který se – nadšen a beze studu – chopí jinak ryze ženské aktivity: Dráty pletací. Text písně napsal před čtyřiceti lety Karel Šíp a skladba byla natočena 12. 12. 1972.
Josef Krám: Zmrtvýchvstává kostel svatého Jana Nepomuckého v zaniklé obci Vrchní Orlice
Ten svatostánek mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Orlickým Záhořím na česko-polské hranici, který nepatří ke skvostům architektury, ale je významný z hlediska krajinotvorného a kulturního, je dnes jedinou upomínkou na život ve Vrchní Orlici na Hadinském potoku, přítoku Divoké Orlice. Osudy této vesnice odrážejí osudy desítek tisíc obyvatel našeho pohraničí, dokládají obrovskou vitalitu lidí v pohraničních horách i smutné osudy za druhé světové války a po ní. V pramenech je poprvé připomínána 1567, jako samostatná ves pak až roku 1603. Stejně jako množství jiných vsí v Orlických horách neměla Vrchní Orlice pevnou strukturu, ale byla volně rozptýlená.
Gaudentius Venaticus: Vždy ve střehu aneb malé ohlédnutí za pražským knižním veletrhem
K příjemným povinnostem nejednoho knižního redaktora patří i každoroční návštěva pražského veletrhu „Svět knihy“. Ten letošní, který proběhl mezi 17. a 20. květnem, je zdárně za námi. Jistě by se slušelo obsáhle poreferovati o jeho bohatém programu, zmínit slavné hosty, pozoruhodné knižní novinky, ba i detailněji pochválit vynikající hudební vložku rumunských folklorních umělců. Leč to už nepochybně učinili jiní.
Václav Chaloupek - Jan Řehounek: Medvědi, ježkové a myslivci
Vysloví-li se jméno Václav Chaloupek, vybaví se většině lidí – od batolat po důchodce – jeho televizní večerníčky, v nichž hlavními hrdiny jsou zvířátka. Těch večerníčkových cyklů s mláďaty zvířat je již sedm, poslední s ušatým ježkem. Kdo by neznal z televizní obrazovky půvabné snímky Tuláček - s nezbedným lišáčkem, Vydrýsek - o mrštné vydře, Kluci ze zámku, v němž jsou hlavními hrdiny bažantíci...
Ivan Kraus: Redakce
Když se Jan s Kateřinou jednoho dne rozhodli vydávat vlastní časopis, usídlili se v koupelně. Ostatní sourozenci a rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu, avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt ruce. Jednou chtěl Michael jít do koupelny a když si přečetl na dveřích koupelny nápis NEVSTUPOVAT – REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické potřeby členů rodiny.
Antonín Siuda: Je to obrovský zázrak / Můj přítel brávník
Před několika dny se vylíhly mladé a přišlo na řadu krmení. Sameček, který dosud skromně zazpíval nad hnízdem a podal samičce na vejcích nějakou tu housenku nebo brouka, nastoupil teď se svou družkou do plné práce. Pokoušel jsem se počítat a došel v této první fázi krmení na zhruba sto příletů za hodinu každého z obou ptáčků.
strana 1 / 419