Milan Turek: Pohádková inspirace
Nejkrásnější pohádky začínající naše dětství jsme určitě nejraději poslouchali od babiček, je pravdou, že pohádky také vyprávějí maminky nebo tatínkové, ale třeba i dědové. „Dědo, ty si ale vymýšlíš,“ prohlašuje Martínek, když jemu a Lence před spaním vypravuji o tom, jak spousty mravenců vystoupily z tramvaje v Hanychově, zaplnily celou stráň a začali požírat Ještěd. „Přece mravenci nejezdí tramvají!“, prohlašuje Lenka, uspokojí se však, když pokračuji o tom, jak Ještěd zachránili skřítci.
Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (15)
Rudé právo v článku „Bodláčí v květech“ napsalo o odporu redakčního kolektivu týdeníku Květy proti novému šéfredaktorovi Janu Zelenkovi: „Soudruzi redaktoři a spisovatelé z redakčního kolektivu tohoto populárního ilustrovaného stranického týdeníku se postavili proti rozhodnutí předsednictva ústředního výboru strany, které 22. dubna jmenovalo zkušeného a osvědčeného publicistu, známého komunistického novináře, zakladatele Večerní Prahy Jana Zelenku šéfredaktorem Květů.
Luděk Ťopka: Časy se mění, co bylo, není
Jednou, při partičce karet s kamarády lékaři z Vinohradské nemocnice, jsem dostal nápad. Dohodli jsme se mezi sebou a sehráli milému herci zase divadlo my. Primář R. ho pozval na další vyšetření a pak mu konečně prozradil název domnělé choroby a doporučil nový a zázračný, nedávno objevený a vysoce účinný lék z rostliny Huayontas z peruánských pralesů.
Josef Fousek: Epidemie sexu / Exilové zapomenutí
Sex se dere do popředí. Vpadl k nám jako uragán. Časopisy, noviny, média troubí do útoku. Aby nepropadly na bojišti konkurence, oblékají necudné kabáty. U půjčoven postávají nenápadní, mírumilovní a úctyhodní občánkové. Rozhlédnou se a – šup – pornokazeta je v tašce. Večer, když děti usnou, nastávají radovánky. Pepř do vystydlého guláše. Režiséři, scénáristé, autoři a baviči hýří slovníkem záchodové češtiny, která pokoutně vzrušuje a hlavně přináší honoráře moderním tvůrcům.
Michal Dlouhý: Pekelný stroj
Poté co strážmistr Vlkovský otevřel dveře skříně, následovaly krátce po sobě dva výbuchy. Při prvním z nich vyšlehly ze skříně plameny, které způsobily strážmistru Vlkovskému těžké zranění - popáleniny III. stupně v obličeji, na krku a na rukách. Po druhém výbuchu se zbořila jedna ze zdí bytu, došlo k prolomení stropu a k vyražení oken a dveří. Při tomto výbuchu se zasažený strážmistr Vlkovský vzchopil natolik, že vyraženým oknem vyskočil na dvůr, kde klesl v mdlobách. Odtud byl okamžitě převezen první pomocí do místní veřejné nemocnice. Štábní strážmistr Studený byl v době výbuchu naštěstí sehnut u stolu a nadstrážník Ambros stál u dveří, oba byli odhozeni směrem ke dveřím do předsíně.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)
V domku byla jen jedna místnost, kde nás všech šest spalo na primitivních postelích, na jiný nábytek si nepamatuji. Tenkrát jsme si sami vařili na primitivních kamínkách, která nás také alespoň trošičku v zimě ohřála, přes to jsme spali plná oblečeni. Dostávali jsme každých 14dní malý příděl potravin a uhlí ve formě briket.
Jan Jurek: Nezbedný Tomáš
Ten kluk to vážně neměl jednoduché. A možná právě proto se choval, jako by mu patřil svět a on byl nade vším povznesený. Ve skutečnosti si jen nikoho a nic nechtěl pustit k tělu. Bál se. Toho, že by mu někdo ublížil, že by zranil jeho důstojnost, že by někdo zpochybnil jeho roli kluka s nevalnou pověstí, které se zhostil, jak nejlíp uměl. Neměl moc na výběr. Klukem byl a přál si jím, jak jen to bude možné, zůstat. A pověst, která ho provázela a na níž stavěl svou nejbližší budoucnost chlapeckého bytí, ta tu zkrátka z nějakého důvodu byla a on ji nehodlal měnit.
Ivo Fencl: Divy pana H. G. Wellse
Byl čtvrtým, nechtěným dítětem služebné a zahradníka, zahradníka, který se také stal učitelem kriketu a byl o třináct let mladší než Wellsova matka. I díky zlomené noze byl Herbert Wells už v sedmi letech lačným čtenářem, ale nečekaly ho zkraje jenom sny. Jako deptán jakousi prázdnotou všední reality prchal celé mládí z pracovních míst, které mu většinou nacházela matka, a nejdéle (i když taky „dva roky pekla“) vydržel prodávat látky.
Egon Wiener: Rádlo je za humny
Rádlo je místo s nádhernou tradicí umístěné na terasách, jako zahrady Semiramidiny, či Malá Strana pod Pražským hradem. Z bohaté historie kraje jsem vyčetl, že o Rádlu se hovoří jako o ostrovu uprostřed moře na cestě za štěstím, o místě s čistým vzduchem a zdravým povětřím. A všude je blízko. Co to dnes je, dvacet minut do středu blízké metropole a ještě míň do Jablonce, ležícího za nejbližším rohem? Když jsem si to šel ověřit, přes cestu mi přeběhla veverka – uprostřed obce. A zpívali tu ptáci a tancovali nad plotem každé zahrady. Dvacet kilometrů čtverečních kol dokola měřila obec a kronika vyzdvihla tradici pěstování mrkve, ale půda tu plodila i všelicos jiného dobrého.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (1/2)
V březnu 1939, když Němci vpadli do Prahy a okupovali republiku, se náš život značně změnil k horšímu, když se začaly uplatňovat Hitlerovy antisemitské norimberské zákony. Naše osobní svoboda a občanská práva byla omezena a postupně jsme byli stále drastičtějšími diskriminačními opatřeními izolováni od ostatní společnosti.
Jan Řehounek: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník
„Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít...“ zpívá se ve staré české písničce. Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je vytrvalá až 80 cm vysoká bylina, kvetoucí od července do října. Jeho název se údajně odvozuje od beder, v nichž se skrývá plodivá síla. Bedrník prý má na ni obrovské účinky. Je znám pod dalšími lidovými názvy: třebík, ochvat, bedrmor, bedřinec, deberníček, bederenček, hlíza bedrní. Může být zaměněn za bedrník větší (Pimpinella major).
Rosita Ciglerová: Dvojník
Adam zaplatil a zvedl se od stolku, aby pomohl Evě do kabátu. Tahle posezení po společně prožitých intimních chvilkách míval moc rád. Byla to jejich příjemná dohra. Ještě naposledy se políbili mezi dveřmi kavárny a chystali se vykročit každý jiným směrem, když Adama oslovila procházející žena. „No Adame, co to tu děláš?!“ vykřikla jeho vlastní tchýně. Adamovi se podlomila kolena a z posledních sil vyhrkl: „Pardon, to si mě asi s někým pletete, paní…“ „Jak pletu, co to tady vykládáš, přeci poznám svýho zeťáka!“
Luděk Ťopka: Sázka na desítky
Nedávno jsem v televizi viděl takový krátký příběh s panem Donutilem v roli pytlačícího myslivce, což mi připomnělo jednu podobnou historku. Přátelé myslivci, stříleli jste někdy na běžící prase? Nemyslím při lovu, ale na střelnici, při soutěži. Jestliže ano, jistě všechno pochopíte. Právě o tom to totiž celé je. Bylo to někdy v polovině osmdesátých let minulého století, na Jindřichohradecku, kam mne právě na takovou soutěž pozval můj starý přítel Ing. Jarda Herrmann....
Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli
Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.
strana 1 / 419