Jarmila Moosová: Divadlo duše

Před časem jsme se s nimi na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN setkali jako s jednotlivci, kteří nám dovolili nahlédnout do svého soukromí, svých myšlenek a snů. Netrvalo dlouho a došel realizace také jejich sen společný, v němž spojila svoje umy a vize trojka báječných lidí: MUDr. Iveta SKÁLOVÁ-ŠPATENKOVÁ – výtvarnice, MUDr. Pavel ŠPATENKA – psycholog a Karel KEKEŠI – pěvec. Díky nim teď můžeme nacházet relaxaci i poznání v jejich unikátním DIVADLE DUŠE.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Petra Nachtmanová: Bílé čertisko

„Začertím si, Zuzko,“ spustil na mě Majk hned po ránu čtvrtého prosince. „Ty?“ prohlížela jsem si téměř kostnaté bílé tělo a divila se nešťastnému rozhodnutí. „Myslíš, že někoho dáš do pytle?“ „To nevím, ale jsem si jistý, že už nejsem anděl. Deset let jsi měla, Zuzanko, pravdu. Nikdy jsem se neměl pouštět do andělů a loňský rok mne za to potrestal tragickým osudem.

Antonín Suk: Muškaření

V tažnějších proudcích pod Němčicemi, v místech kde se Sedlický potok tulil ke stráni vyzrálé kmenoviny Říhového lesa a ponenáhlu přecházel do stávku Zelenkového mlýna, se čas od času zablýsklo živé stříbra a rubíny nad leskem peřejí. Přitom se pravidelný běh vlnek zrozených z kmenů ležících v korytě potoka nějak zmateně porozběhl. Tam kde se to stalo, se často udělalo na hladině kolečko.

Jitka Dolejšová: Pozitivní zpráva o podzimu

Je podzimní odpoledne. Jsme venku, zachumlaní v teplých bundách a hledáme tu pomyslnou hranici mezi podzimem a zimou. Neboť, jak psali v novinách, „paní Zima už přebírá žezlo od Podzimu a chystá se vládnout“. Tak dobře. Zde podávám zprávu o našem pátrání:Trávě už je zima a oblékla si šaty z jinovatky.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (12)

Abych pravdu řekl, dopustil jsem se chronologické nepřesnosti. Tehdy, když jsme psali a chystali Jonáše, vznikal nový soubor a protože ten chtěl taky něco hrát a já nedokázal tehdy ještě psát dvě hry najednou, vzpomněl jsem si na pořad v Redutě -Šest žen se jmenoval. Byla to vlastně četba z jakéhosi fiktivního deníku Jindřicha VIIIl., krále anglického, proložená písničkami.

Jan Drahoňovský: Pozvánka do muzea na výstavu betlémů

V sobotu 4. prosince 2010 bude již po deváté otevřena vánoční výstava betlémů. Tradiční přehlídka řezbářské zručnosti nejen podkrkonošských tvůrců je letos opět doplněna o exponáty zapůjčené Spolkem českých betlemářů, se kterým lomnické muzeum navázalo v loňském roce plodnou spolupráci. Díky němu tak návštěvníci výstavy budou mít možnost opět spatřit další nové neokoukané betlémy od řezbářů z celých Čech včetně ukázek zahraniční tvorby.

Ivan Kraus: Televizní zajíc

Pokud si někdo myslí, že psát televizní programy pro děti je snadné, pak se velice mýlí. O tom, co se dětem líbí a co je pro ně vhodné, totiž nerozhodují děti, ale redaktoři. I když mnozí redaktoři byli kdysi aké dětmi (někteří se zřejmě narodili rovnou v redakci) a měli v ústech dudlík místo cigarety a v ruce nejprve chrastítko, které později zaměnili za telefon, na své dětství zřejmě už zapomněli. Svědčí o tom skutečnost, že si neustále ověřují vhodnost programů v odborných příručkách.

Vznešení cizinci zírali / Doktor a jeho návštěvník

Počátkem šedesátých let panoval v Československu zvyk nepouštět prostý lid zbytečně za hranice. I do bratrské NDR se dalo vycestovat jen s mnoha povoleními a na velice krátkou dobu. Patrně proto, abychom neměli možnost děsit se pohledem. Jenomže jsme si byli všichni rovni a tak potíže s cestováním za pracující lid s ochotou přebírali vybraní soudruzi ze stranických aparátů.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (31)

Dostal jsem překrásnou kytici, kterou mi darovalo nakladatelství Areca, z rukou paní Fialové. Vyfotografovali mne s ní a k tomu ještě přibyly další květy – Jiří Krampol, Jan Vodňanský, moje žena, Hanička Krampolová. Vnuk Josef kytku opatroval. Hrdě ji držel. Byla to překrásná a drahá kytice. „To je krásná kytice,“ řekla stydlivě neznámá dáma, „chtěla bych se s ní vyfotografovat. Jsem z Národního divadla.“

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (5)

Rozsadili nás cik cak v lavicích, abychom neopisovali, rozdali papíry s otázkami a my pak na ně ve vymezeném čase písemně odpovídali. O týden později se objevili ve škole znovu. Naše odpovědi měli zpracované, teď už nás měli seznámit jen s výsledky měření a pořadím mezi ostatními. S naměřeným IQ 128 jsem byla třetí ve třídě.

Egon Wiener: Lodní turistika v Libereckém kraji

Dobrý den, pane kapitáne… Začínám, jako bychom si esemeskovali, nebo psali e-mailem. Ještě jsem na Vaši loď nenastoupil, nejsem si docela jistý… Ne, nemyslím, že bych Vám psal, že se bojím, že má příprava na setkání s Vámi a Vaší lodí je mých pár minut plavby na kanoi. Že nejdál jsem plul na nafouknuté pneumatice od traktoru po Nise od mostu v Machníně k Pfeiferově fabrice. Ta Vaše loď je velký parník.

Pavel Landa: Hrající kapelníci

K éře swingu patřili také hrající kapelníci. Ne snad, že by ti nehrající na nic hrát neuměli; například Karel Vlach nebo brněnský Gustav Brom byli původně saxofonisté. Ale byli jiní, kteří svůj nástroj neopustili ani v roli kapelníků. Alespoň některých si všimneme.

Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka

13. listopadu uplynulo 10 let od úmrtí velmi populárního zpěváka 50. a 60. let Jiřího Vašíčka, který skoro 40 let žil v Praze 10 – Vršovicích v Čeljabinské ulici. Byl typickým představitelem vrcholícího swingu a za svůj život nazpíval kolem 400 písní. Proslavil se hity Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli, Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Země, odkud přicházím aspoustoudalších. Často zpíval o své milované Praze, jmenujme například píseň Praha je zlatá loď.

Josef Čejka: Rozmnožovat krásu a vnášet ji do života

Spolek českých bibliofilů (SČB) byl založen v Praze v březnu 1908. Tehdy pod názvem Spolek bibliofilů vznikla z podnětu dvaatřiceti milovníků knih dobrovolná organizace sběratelů, příznivců a tvůrců krásných a vzácných knih a tisků se zvláštním zřetelem k umělecké grafice, výzdobě a vazbě knih, jakož i ke všem ostatním užitým uměním.

strana 1 / 419

Další strana »