Publicistika – Fouskův svět
Jitka Vykopalová: Večer setkání pro radost Pepy Fouska
Josef Fousek - osobnost a jméno, které znají milióny lidí v České republice, ale i mnozí krajané v zahraničí. Obzvláště u nás se nenajde snad téměř nikdo, kdo by nevěděl, kdo Pepa Fousek je, kdo by se alespoň něco o jeho životě a kariéře nedozvěděl. Slušní a laskaví lidé ho obdivují a milují. Protože jen se někde zjeví, budí okamžitě pozornost - vším svým celým já...
Josef Fousek: Bez cenzury (10)
Snad každá generace vydává proklamace / aby se to co bylo k lepšímu pozměnilo / Svět hledá nové směry pro léčbu nedůvěry / stále se něco mění a nutí k zamyšlení / Vždyť už to není ani / zrovna jen k popukání / Tamto a nebo toto / z důvodů vážných proto / stále se něco kuje / a to co provokuje / lejstrem se hravě zruší / den ze dne Na mou duši ...
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (11)
Ve zrušeném baru V zatáčce, v bývalém německém sídlišti, byla tma. Říkali jsme tomu Bar u Marušky. Vešlo se tam asi deset hostů. A to už bylo nabito! Bar byl zrušen, nelíbil se v okolí. V Česku se vždy ruší to, co mají lidé rádi. Maruška byla majitelka a hosté téměř stálí. Vládla tam laskavost a pohoda. Trochu mi to připomínalo Řecko a ještě více francouzské hospůdky. Francii jsem znal a znám jen z filmů a knih, ale řecké taverny jsem navštívil mnohokrát.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (32)
Nejhorší bylo, že jim skočila Kornelie na tu nabídku a umluvili jí. V tom kině, kde se hrajou samý střílečky, vraždy a pitomý suprmaní se vytahujou před polonahejma vochechulema, je Kornelie už tejden uvaděčkou a říká, že je to v tom kině lepší, než kdyby dávali jako dřív filmy o partyzánech a soudruzích, jak si dávaji pusy na letišti. Mně to její zaměstnání štve.
Josef Fousek: Gratulace 2000 (stále aktuální)
Přeji těm plavcům do nejistoty budoucího století, aby nám odpustili naši věrolomnost, hloupost a zpupnost. Přeji nám všem pokoru a radost z každého úsměvu, který není výsměchem, z každého setkání, které potěší na duši. Buďme k sobě zdvořilí a s lumpy se nebavme. A hlavně – nebuďme lakomí, je to ohavná vlastnost.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (28)
Ten nebožtík mi ležel v hlavě jako balvan. Kornelie dopila narychlo černou kávu, jak říkala kafi, dala si do ní tabletku cukerínu a spolkla jeden anopyrin. Prý chce umožnit krvi, aby byla řídká a lepší proudila zúženejma cévama. Nutila mě, abych to dělal taky. Prý to doporučoval doktor Kučera, kterej byl po dvou infarktech. Dala si do tašky velkej blok, tužku a dýňový semínka. Potom odešla do toho kurzu.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (7)
♦ Internet má největší význam pro neúspěšné zakomplexované morousy, kteří jeho pomocí mohou šířit myšlenky, o kterých se domnívají, že jsou vlastní. ♦ Domov je dobrovolná klec, kam se vracejí ptáci, když si polámou křídla. Kočka o tom dávno ví. ♦ Kávu můžeš osladit umělým sladidlem. Život se bez něj obejde. Osladí ti jej tví přátelé. ♦ V kolektivu nebožtíků je hrobník individualista.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (6)
♦ Xenofobie je nenávist proti všemu cizímu. Zlodějů se to netýká. ♦ Slibují ráj na zemi a ty, co nechtějí v tomto ráji žít, dají do koncentráků.. ♦ Skutečné stáří a umělecký pád začínají, když tvrdíme, že mladí lidé jsou hloupější než generace, která je vychovala. ♦ Ženy jsou brzdou na kole, které jede k vrcholu. Teprve až se brzda ošoupe, se kolo rozjede. Na cestě z kopce nastanou komplikace.
Josef Fousek: Červ v duši / Tvrdá ruka / Šerm pěstí
Z kavárny Lucerna je zvláštní pohled do pasáže. Zavřu oči a vidím procházet pány Wericha, Voskovce, Vlastu Buriana.. Pianista hraje starý šlágr R. A. Dvorského. U baru sedí tři černí studenti. Kdo všechno pobýval v této kavárně? Vedle mne si přisedli solidně vyhlížející hosté. Ač mám špatný sluch, slyšel jsem střípky hlasitého hovoru.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (22)
Na sloupu jsem si přečetl při lucerně plakát: - DO TUMLOVIC PŘIJEDE ASTROLOG ING. BÓDYŠ. Přednáška o osudových čarách a o neodvratnosti vesmírné budoucnosti. Vstup 90 korun. V sokolovně - 18.00 - 17. listopadu. Zve vzdělávací a osvětová společnost při Akademii věd. - Doma jsem se napil piva ze džbánu a řekl jsem Kornelii: „Končo, neboj se, nejsme zaostalý.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (4)
V řeckém parku za školou jsem si našel svoje místo a kolem mne byl podivný shluk roztodivných existencí. U kamenného stolu, pod sochou Sokrata, sedávala Američanka v černých brýlích. Přinášela dva sendviče a kolu. Její známý, v krátkých sportovních šortkách, v bílých botách a v tričku s nápisem I LOVE N. Y., se zakusoval do sendviče. Měl na uších exklusivní sluchátka, u pasu magnetofon. Podupával nohou a hluboce prožíval hudbu.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (27)
PROČ? Proč jsem tak mluvil? Proč jsem tam šel? Proč jsem řekl – ano? Proč jsem neřekl – ne? Proč zrovna já? – Otázky, které chodí s námi většinou tehdy, když nedržíme „huby na uzdě“. Uprostřed Veletržního paláce, kde právě vřel Mezinárodní knižní veletrh, zazvonil můj mobil. „Tady Kladenský deník! Pane Fousku, koho nebudete volit?“
Josef Fousek: Bez cenzury (13)
Svět všechno asi vytvořil a není nových šancí / pohřební šedé kapely zvou k poslednímu tanci / svět plný velkých kecalů a exhibičních dršek / nad městem velký prázdný kříž a opuštěný vršek / I básní pramen vyčerpán jak ropa uhlí láska ...
Josef Fousek: Prognóza 2002 / Free of Europe
Ti, kteří ztratí vlivné posty v důsledku náhlého pozbytí moci, jež skýtala pocit důležitosti, nedotknutelnosti a neomezených možností – nařizovat, rozhodovat, a sklízet hmotný a mediální prospěch – tedy ti začnou svoji politickou umírněnou revoltu. Stará koalice se změní v opozici s cílem dosáhnout v dalším cyklu své dočasné vyřazenosti opět postů, které ji vrátí na výsluní.
strana 1 / 12