Zdeněk Pošíval: Indiánské léto L. P. 1851
Tentokrát to bylo poprvé, kdy jsem v Kanadě neopustil aglomeraci Toronta s jeho přilehlými městy a nezamířil na venkov, natož do lákavé divoké přírody. Oproti svým obvyklým touhám jsem nenavštívil žádné z indiánských území. Asi se sluší připomenout, že Toronto je velkoměsto s téměř třemi miliony obyvateli a je obklopeno dalšími městy, například Markhamem s 300 000 obyvateli, v němž jsem letos pobýval.
František Mendlík: S časomírou za zády
Výpravčí Vojtěch Omelka žil celý život podle hodinových ručiček. Byl absolutně dochvilný a stejnou vlastnost vyžadoval i od svých bližních. Když odcházel na železniční průmyslovku do Valtic, zakoupil mu otec náramkové hodiny značky Kirovskije. S těmi kirovočkami byl na obtíž všem kamarádům. Jakoukoliv nedochvilnost komentoval a prstem vždy ťukal na zápěstí s hodinkami. Kamarádi se mu jednou pomstili.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na zpívající princeznu
„Stáří je zlá, úskočná, nespravedlivá a krutá potvora a my s ní musíme bojovat ze všech našich sil,“ napsala před léty filmová a divadelní herečka Stella Májová. Tehdy už se ale podepisovala jako Stella Mraz a žila v kalifornském městě Fallbrooku, kam se provdala za přítele z mládí, Jaroslava-Jerryho Mráze.
Jitka Dolejšová: Setkání s kouzlem
Zákonitosti světa tomu chtějí, aby se tyto dva nesourodé páry setkaly právě pod mým oknem. Blondýna odměřeně pozdraví druhou ženu, ta pokývne hlavou, popřeje dobré jitro a usměje se. Honzík s Adamem se na sebe se zájmem podívají. A vtom se To stane. Naprosto jasně vidím modrou jiskru, která z té starší paní přeskočí na Honzíkovu maminku.
Ivo Fencl: Spiess si určitě zaslouží ohlédnutí
Zjara uplynulo už 255 roků od narození Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), německého to spisovatele, výstředníka a herce svázaného úzce s českou kotlinou, hlavně pak s Prahou a s Bezděkovem u Klatov, kam se někdy v jeho stopách podívejte. Spiess se narodil 4. dubna 1755 v saském Freiberku. Od mládí prý měl divadelnické sklony. Stal se kočovným hercem. Jako sedmnáctiletý přišel do Prahy.
Ivan Rössler: Na sklence červeného s Adolfem Bornem
Adolfa Borna mám rád pro jeho baculaté dámy s ještě baculatějšími klobouky, dlouhé psíky a uťápnuté pány. Pak ho mám rád, protože má rád - stejně jako já - dobré víno. Pojďme si tedy s Adolfem Bornem při sklence červeného povídat o jeho dětství (shledáte, že i v tomto tématu to víno je obsaženo). "Narodil jsem se v Českých Velenicích," začíná vyprávět Adolf Born, "což je zajímavé městečko.
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (1)
Chattanooga – čtvrté největší město státu Tennessee se 167 674 obyvateli. Svižná skladba Chattanooga Cho Cho zazářila v roce 1941 ve filmu Zasněžená romance (Sun Valley Serenade) v podání orchestru Glenna Millera. Zazpívali si saxofonista Tex Beneke, Paula Kelly a The Modernaires. A pak ještě The Nicholas Brothers a Dorthy Dandrige...
Jarmila Moosová: S knihou u kamen
Držím v rukou malý kousek nebe. Navlas stejně modrý, navlas stejně fascinující. Forma a obsah v dokonalé harmonii, podtrženy černým tahem grafitu, jako když se oblohou míhají ptačí křídla. Ano, takový dojem ve mně vzbuzuje ...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (38) Vlasta Burian II.
Geniálního kabaretního, divadelního a filmového komika Vlastu Buriana, křtěného Josef Vlastimil (1891—1962), jsme si v tomto seriálu už jednou připomínali. Byl autorem (nebo spoluautorem) několika knížek, řady kabaretních skečů a divadelních her. Na celostátním semináři „Filmový smích Vlasty Buriana“, který se konal v roce 1986 v Rychnově nad Kněžnou, vzpomínal Jaromír Trejbal, kuchař, který u Buriana sedm let pracoval, že slavného komika také vídával psát doma „různé příspěvky do časopisů“.
Jitka Krpensky: Číslo domu 37
„Paní Tichá, prosím vás, pomozte mi“ prosila třesoucím se hlasem. V té chvíli by v ní nikdo nepoznal tu rozhodnou Karasovou. „Ale jistě, copak se stalo?“ Zeptala se svým příjemným a klidným hlasem. „No víte, on se šel ten můj koupat a nějak uklouznul ve vaně a něco si udělal s nohou, sám nemůže ven a já s ním taky nehnu.
Stanislav Moc: Nenávidím květiny
Eugene byl starý, žil sám, neměl rodinu a dostal mozkovou mrtvici. Dost se z toho vylízal silou vůle, ale na půl těla byl ochrnutý, tahal za sebou nohu a velice špatně mluvil. Když ho dostala na starost má žena, bydlel na svém pozemku v překrásném prostředí Yarramandi pod Modrými Horami. Ten pozemek, jak jsem zjistil později, byla vlastně farma o sto padesáti akrech s kilometrem říčního břehu.
Josef Fousek: To nejlepší z Fouska
Nejsem pánbíčkář a falešný modloslužebník. Vážím si těch, kteří ve víře nalézají sílu a naději – a nevnucují ji jiným. Ctím víru, která neškodí druhým, nýbrž je založena na opravdové lásce k bližnímu. Mám hodně přátel mezi duchovními osobami, mám známé mezi hospodskými kumpány, znám i slavné celebrity a postavy naší kultury, ale nejvíce obdivuji svou ženu Jarmilu.
Egon Wiener: Otec Kondelík a ženich Vejvara – zrcadlo nastavené současnosti
Píši Vám, pane Hermanne. Nestihl jsem Vám sdělit, jako mnozí jiní v lednu roku 1899, jak moc, či málo se mi Vaše kniha líbí…. Autora knih U snědeného krámu, Bodrých Pražáků a jiných lze jen doporučit, neb víc jak po stu letech nevyčpěla z jeho knih dobrota a rozmanitost všehochutí ve spleti lehounkých příhod, které se v životě průměrného měšťana mohou vyskytnout. Na paměti dlužno mít, že nebýt dnešních televizních rozinkových seriálů, nebylo by s čím srovnávat. Já za blouda byl co dítě, když Kondelíka story měl jsem za sladký limonádový sirup, tak pro kojící matky, aby jejich mléko mělo ten správný říz.
Milan Markovič: In vino sanitas
Dopočul som sa a tiež overil z viacerých zdrojov, že víno, a predovšetkým víno červené, má blahodarné liečivé účinky. Pochopil som, že toto bude tá správna alternatíva k rôznofarebnej chémii z lekární a podnikol nevyhnutné kroky. Kúpiť zopár fliaš červeného vína nie je zložitá úloha. Veci sa začnú komplikovať vtedy, keď si treba vybrať to pravé.
strana 1 / 419