Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vzpomínka na Choda z nejzasloužilejších
Když mu Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění vydala v roce 1907 rozsahem, důkladností a kvalitou obdobné práci Moravana Františka Bartoše se blížící „Dialektický slovník chodský“, měl před sebou ještě třicet let života. Naplnil je tak usilovnou a tak cílevědomou prací, že když 17. října 1937 v Plzni zemřel, čtyři dny nato se s ním přišla rozloučit do arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje nejen vzdělaná Plzeň (byl tu dvacet čtyři let pedagogem na Českém státním gymnáziu), ale nechyběli ani vyslanci učené Prahy.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O fotografování, aneb fotogenický fotograf Josef Hlinomaz
Vzpomínám si, jak jsme jednou hodnotili příjezd Brežněva do Prahy. Na letišti jej vítal Gustav Husák, a hubičky jen mlaskaly. hned na levou, hned na pravou tvář, potom si to ještě zopakovali, a scéna končila vřelým, skoro bych řekl francouzským polibkem ústa na ústa. "Ti dobytkové se políbili celkem desetkrát", pravil Hlinomaz, když jsme listovali novinami.
Zdeněk Wachfaitl: Pražský chodec – Procházka na mostě (s doprovodem Ginger a Freda)
Kolik zajímavostí nás může potkat nebo si můžeme všimnout jen při obyčejné procházce na mostě. Může to znít jako parafráze na známou historii mající vztah k postavě císaře Františka Josefa I. – Procházka na mostě, ze které se vyvinulo ono Jaroslavem Haškem užívané pojmenování – „starý Procházka“. Historický moment popisující otevření nového mostu pod názvem „Procházka na mostě“ vypovídá formou odstupu nadsázky o tom, co tehdy nebylo pro korunovanou hlavu obvyklé ani běžné. Totiž sestoupit z vozu či kočáru a jít pěšky jako každý druhý občan – třeba právě přes most.
Jana a Karel Hruškovi: Azorské ostrovy
Azory najdete na obvyklých mapách jen stěží. Jsou to malé ostrůvky v Atlantickém oceánu, asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy americkými. Některé legendy říkají, že jsou zbytkem bájné Atlantidy. Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek – euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2 247 kilometrů čtverečních.
Milan Dubský: Obcházení
Pozitivní noviny byly a jsou mimo jiné založeny k podpoře pozitivního myšlení a dobré nálady. Pod tímto praporem se shromáždily stovky autorů, tisíce čtenářů, kteří tento server denně navštěvují. Na obrazovce vidíme v levém sloupci PN názvy rubrik. Jsou hojně navštěvovány, o čemž svědčí rubrika ohlasy a stále přibývající, statisticky evidovaný, počet čtenářů.
Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy V.
Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (1)
Kobylky se uvelebily a Kornelie začala ohřívat guláš. Holky popíjely třešňový a přikusovaly k tomu chleba s cibulí. Švagrová tvrdila, že je to jejich nejmilejší jídlo od dvanácti let. Věřil jsem tomu. Holky měly nosy jako jejich táta Ládínek. V cimře bylo pachem k zalknutí. Okno jsem ale nesměl otevřít, protože moje švagrová měla silný astma.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Starý zákon (3)
Z Adamova syna Seta povstali potomci, z nichž jedním byl Metuzalém (Metúšelach), který se měl podle biblické tradice dožít 969 let. Konečně v deváté generaci po Adamovi se narodí praotec Noe, který se též píše Noach. Za něj, jak praví Písmo, je země "zkažená a plná násilí" (Gn 6,11) a Stvořitel se rozhoduje dílo svého projektu, celý lidský rod, vyhubit.
Eva Sitta - Mirek Koutský: Malé okénko do minulosti
Měli jsme štěstí, že jsme dostali pasy i výjezdní doložky a mohli jsme vycestovat legálně. Rozhodli jsme se pro Západní Německo. Manžel se zabývá zahradní architekturou, designem a sochařstvím, mimo to již tam v minulosti pracoval a dvakrát vyhrál v zahradní architektuře prestižní ocenění Lenne Prize. Rozhodli jsme se usadit ve městě Essenu.
Radka Jurkovičová: Moje první láska / Čínský kačer / "ALE"
Já a hysterická? Nikdy! Své emoce mám vždy pečlivě střežené, ven mohou vycházet jen zřídka, po jedné a pouze některé. A nejlépe beze svědků a se slzavým doprovodem. Po setkání s NÍM však následovala emoční vzpoura. No, je pravda, že jsem byla po většinu svého života citově uzavřená (železobetonem), ale takový průlom jsem vážně nečekala!
Ray Bradbury – Ivo Fencl: Lidé se ptají kde berete svoje nápady?
Když bylo Rayovi dvanáct, přestěhovali se do Tusconu ve státě Arizona. Už tehdy se stal i hercem a pracoval pro rádio. Bylo mu třináct. Rodina pak pokračovala v cestě za prací do Kalifornie. Ocitli se tam a... V osmnácti ukončil navždy školní vzdělání, víc nepotřeboval, a stal se – rovnou – spisovatelem – přiživujícím se ovšem ještě pár let jako kamelot. Myslím, že měl vždycky štěstí. A talent. I charisma. S budoucí manželkou se potkal přímo v nakladatelství, vzali se roku 1947 a ten rok debutoval krajně pochmurnou knížkou Temný karneval. Slavná Marťanská kronika vyšla jen několik let nato, v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a následovalo 451 stupňů Fahrenheita plus dlouhá řádka titulů.
Eva Jiřičková: Je-li oko oknem do duše...
Tak procházím mezi obrazy a bavím se! Vůbec se nenudím, ani nekritizuju, jen vstřebávám podivnou změť figurálních a figurativních motivů, zvykám si na zkratkovitost figur a dokonce mi nevadí zmenšené hlavičky na předimenzovných tělech. Bavím se metamorfózami lidí, zvířat i mimozemšťanů.
Stanislav Moc: Svatba v bushi
Moje milá byla věřící katolického vyznání, a tak jsme se museli vzít v kostele. Konec konců právě kvůli tomu mě přinutila, abych s ní objel půlku kontinentu a vzal si ji tam, kde měla všechny tetičky i strýce, protože matka jí umřela, když byla ještě mladá, a ujaly se jí tetičky. Otec ještě žil, ale na svatbu zajet nehodlal, i když nám své požehnání dal.
Ivan Kolařík: Moje štace v Americe (1)
Bylo krásné odpoledne. Špinavým kancelářským oknem pronikaly sluneční paprsky, které malovaly v prachu na stole roztodivné obrazce. Moje blažené hnípání přerušilo neurvalé zadrnčení telefonu. Líně jsem se natáh po sluchátku, ze kterého se ozval vzrušený hlas ženy Máni. “Ivánku, mám pro tebe radostnou zprávu. Právě přišla pošta.
strana 1 / 419