Miroslav Sígl: Za Jirkou Štychem – Dušinkou

Lidé, kteří byli veřejně činní dlouhou dobu, ovlivňovali svým jednáním, psaním a vystupováním veřejné mínění, anebo šířili takovou či onakou náladu, by neměli zůstávat zapomenuti. Jak to však zařídit, aby tomu tak nebylo? To je zrovna případ jednoho z nás, redaktora Jiřího Štycha (1928–2011), který v Mladé frontě pracoval až do onoho roku 1950, pak ho vzali na milost Zemědělské noviny, po srpnu 1968 nemohl najít zaměstnání, fungoval v TJ Slávia Praha, kam ho doporučil jejich sponzor – náš kolega, již zmíněný Jarda Kalát.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (16)

Toho pána, který neustále psal do černého notýsku, jsem se zeptal až po několika letech, jestli je literát. Pousmál se, objednal si fernet, který nazýval „smuteční vodou“, upil a nadšeně se mi svěřoval. Naslouchal jsem a zapomněl, že mám být na kontrole u kardiologa v nemocnici. Ten člověk byl hodně podobný herci Bořivoji Navrátilovi, kterého mám rád.

Jindřich Hron - Zdeněk Pošíval: Nostalgický špacír

Dnes bych rád představil člověka, který vyryl nejednu brázdu do žírné půdy nejenom na poli, neboť zanechává pozitivní vrypy do paměti lidí. Převzal po svém otci potřebu sepisování zápisků ze života rodné obce a její historie. Říkává se tomu kronika. On z nepatřičné skromnosti odmítá své dílo zrovna takhle nazývat, ale jak se říká, co je psáno, to je dáno. Na Rozpravy přišly ohlasy také z ciziny: byly zaslané ze švédského Stockholmu, z kanadských měst Toronta, Ottawy a též z Bostonu i New Yorku v USA. I z Bratislavy, když už je řeč o zahraničí.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (26)

V pondělí odpoledne jsme v Ruzyni usedli do obrovského boeingu. Čekal nás jedenáctihodinový let, než přistaneme na Kennedyho letišti v New Yorku. Těšila jsem se, že budu sedět vedle Luboše, chlapi se však uvelebili na sedadle za námi, potřebovali si prý ještě spolu o něčem promluvit. Zbyla tedy na mne Simona, která toho nikdy moc nenapovídala.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (11) - Vlasta Burian

Velevážení sportovci! Především si mě představte před mikrofonem. Mikrofon je umístěn naproti mně a s odpuštěním mně kouká do huby jako nějaká klepna, která bude teď lapat každé mé slovo a roznese je pak do celého sportovního světa. Budu se snažit tady krasořečnit, ale uklouzne-li mi nějaké slovo vedle, pak se nezlobte...

Milan Dubský: Archelogie ducha

Na hlušinu narazí člověk nejen v terénu, ale i mezi lidmi a jejich chováním, velmi často. Je to někdy málo povzbudivé a někdy až bolestné. Ale pouze naříkání to nespraví. Život lidí a realita nebyly nikdy ani v minulosti ideální. A jestliže se někdy setkáváme s tvrzením, jaké to bývaly dříve idylické časy, tak to neberme vždy za bernou minci. Tak jako nyní, i dříve, potkávalo lidi štěstí.

PhDr. Miroslav Kovářík: Mladí básníci - skutečně vyvolení své generace

Mladí a poezie, mladí a literatura, mladí a literatura duchovně orientovaná - zajímavá témata! Myslím, že každá nastupující generace je poměrně diferencovaná ve svých zájmech. Vždycky existuje určitá elita této generace, a pak ovšem rovněž konzumentská většina, která je v současné době čím dál tím víc bombardována útokem médií nejrůznějších kalibrů, v podstatě diktujících její vkus, takže v této zemi nejde díky tomu na příklad uskutečnit soutěž typu Superstar v recitaci nebo psaní poezie – a to nejenom u nás, protože poezie už dlouho není mediálním heslem dne

Ivan Kolařík: Úvaha o bolesti

Již od pradávna se nám matky snaží namluvit, že porodní bolesti jsou vskutku strašlivá záležitost. Je rovněž všeobecně známo, že díky hrozným bolestem novopečené maminky po zdárně provedeném porodu záhy přestanou milovat manžele, milence a otce svých ratolestí, kteří ukrutnou bolest způsobili v první řadě.

Josef Krám: Krajka ve Vamberku žije – paličkovat se učí i desítka kluků

Krajkářskou školu (i když to po formální stránce škola není) navštěvuje v kurzech paličkování 86 dospělých a 50 dětí, a těch dětí přibývá. Mezi nimi je i deset kluků, kteří o tento obor mají zájem, nestydí se a jsou šikovní. Denně ve Vamberku a částečně v nedalekém Potštejně organizují až tři kurzy po třech vyučovacích hodinách – v každém z nich je 14 krajkářek, jejichž vyučujícími jsou dvě odborně vzdělané učitelky paličkování Miroslava Šustrová a Jana Langová.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (2)

Už od 12. února se hřeji pod thajským sluncem a tebe jsem nechal ve studené, únorové Ženevě s její nemilovanou "Bise", tím vlezlým studeným severákem. Škoda, že jsi nemohla na cestu se mnou. Ženevské jezero je sice, pod jejími polibky, plné obdivuhodných vln, ale s těmi mořskými, co tu mohu pozorovat, se srovnat nedají.

Natália Žembová - Peter Závacký: Keď chceš rozosmiať Boha, povedz mu ráno svoje plány

Moderátorku hlavného televízneho spravodajstva slovenskej televízie Natáliu Žembovú a jednu z jej najobľúbenejších tvárí poznajú diváci nielen ako pôvabnú ženu, ale aj ako priznanú mediálnu profesionálku. Rozvážnú, inteligentnú, originálnú a pohotovú, príjemnú a pritom skromnú, pokornú, vľúdnu a jemnú. U moderátorky a novinárky obdarenej všetkými "päť P“ - inventio, disosito, dictio, actio, memoria - oceňujú ešte navyše zrelý ženský šarm a charizmu, keď spravodajstvo pod Tatrami obohatila a umocnila o nový rozmer - gráciu a eleganciu.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (10B)

Když jsem přišel domů, Franta ještě spal a Petr seděl u televize a díval se na nějakou veselohru. V té době byla televize a noviny našimi největšími učiteli angličtiny. Zvláště televize byla dobrá tím, že její aktéři mluvili zřetelně a spisovně. Nejen to, člověk si mohl mnohé domyslet z jejich pohybů a děje. Komedie jsme milovali nejvíce, protože při těch se člověk občas zasmál, když mu to došlo, ale už tehdy jsem narazil na gagy, které jsem nepochopil, i když rozuměl každému slovu.

Jiří Suchý: K pravdě a lásce se nelze než přihlásit

Jsem jeden z mnoha občanů, kteří se příliš v politice nevyznají a potřeboval bych, aby mi někdo vysvětlil odpor některých politiků k tomu známému sloganu „pravda a láska“. Měl jsem za to, že obě tato slova mají pozitivní význam a že každý slušný člověk bez rozdílu se k nim musí hlásit. A poslední dobou se setkávám s jakýmsi názorem, že jsou směšná, a že do politiky nepatří.

Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (15)

Rudé právo v článku „Bodláčí v květech“ napsalo o odporu redakčního kolektivu týdeníku Květy proti novému šéfredaktorovi Janu Zelenkovi: „Soudruzi redaktoři a spisovatelé z redakčního kolektivu tohoto populárního ilustrovaného stranického týdeníku se postavili proti rozhodnutí předsednictva ústředního výboru strany, které 22. dubna jmenovalo zkušeného a osvědčeného publicistu, známého komunistického novináře, zakladatele Večerní Prahy Jana Zelenku šéfredaktorem Květů.

strana 1 / 419

Další strana »