Egon Wiener: Smyslná letní noc
Mít stan a o padesát let méně… Cože bych dělal? To vím naprosto jistě. Popadl bych ho a spěchal ven do noci. Je právě půlnoc. Okno pokoje mám otevřené dokořán. Zhasnul jsem, sedl si a zatajil dech. Jsem ve vesmíru sám. Ze všech světových stran, včetně té páté nahoře, na mě padá tma. Připadám si lapen, chycen, uvězněn jako ta rosnička v sudu. Čekám, až se tma promění v den a někdo mi podá pomocnou ruku. Hloupost, to bych se načekal.
Luděk Kocourek: Úřední den
To snad není pravda!?!? Zkouším nemocnici… opět záznamník… DNES NENÍ… rychle uvažuji – policie přeci musí fungovat nepřetržitě! Snažím se vytočit číslo, když vtom vydal mobil podivnou sérii signálů… Tupě zírám na displej a snažím se přečíst vzkaz – Dobré ráno vám přeje váš mobilní operátor, dnes není úřední den, naše služby vám dnes neposkytneme, máte-li přání, můžete….
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické výjevy (9) - Rozdělení říše/Prorok Eliáš / Nový prorok Elíša / Finále Samaří
Severoizraelskou říši založil tedy Jarobeám I. Ačkoliv jej prorok Achiáš varoval před zradou Boha Izraele, novopečený vladař záhy podlehl modloslužbě. K duchovnímu pádu jej v podstatě přivedlo přespřílišné lpění na mocenských pozicích. Jarobeám se totiž snažil svým poddaným zabránit, aby odcházeli do jeruzalémského chrámu jen proto, aby tu pod vlivem staré duchovní tradice nepropadli judskému konkurentovi Rechabeámovi.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (7)
„Helejte se, osobo kroužkovaná, vy tady hulíte jednu cigaretu za druhou, děláte nám z plic asfaltku a budete nás kárat? Ze smradu ještě nikdo neonemocněl. Ale z těch vašich cigárek, to jo! Zadarmo nám dáváte rakovinku. Jak tak koukám, máte ji už v pokročilým stádiu!“ Paní zbledla a udusila cigáro. Kornelie mi zašeptala: „Emánku, takhle dlouho a pěkně jsem tě už neslyšela mluvit od svatby.“
Jan Řehounek: Za vynálezem míšeňského porcelánu
Chcete-li se seznámit nejen s výrobními postupy, ale především s nádherným figurálním i užitným míšeňským porcelánem, z něhož nejznámějším je bezesporu originální „cibulák“, udělejte si výlet do Saska. Už samotné historické město Míšeň stojí za prohlídku, především Hradní vrch – Burgberg – se dvěma zámky a nádherným dómem – gotickou trojlodní katedrálou sv. Jana...
Bohumír Herout: Když nestraší jen ve věži
Doma jsem se začal připravovat na týdenní pobyt v prostoru kopcovitého kraje. Rád se vždy připravuji dopředu a v tomto případě se turistická mapa nepokrytě hlásila k hrdému titulu vrchy. Co se dá dělat spadli jsme do toho, a tak se jede. Jak se tak koukám do mapy, oči mi zabloudí mimo silnice a cesty.
Jarmila Moosová - Pavel Jirmásek: Padesát tváří Jiřího Grätze aneb Dějinami českého básnictví trochu jinak
Musíme si pomáhat. Ze všech označení pro homo sapiens, která znám, zaujalo mě v posledním čase jediné: tvor. Patrně vzniklo nejenom proto, že člověk byl stvořen, ale také proto, že je vlastní tvorby schopen. A jelikož jsme my, lidé, povětšině skutečně velmi tvořiví, rádi se o svoji tvorbu podělíme s ostatními. To dává smysl.
Naši vyhráli
Štrachali jsme se po chodnících předměstí Melbourne k velkoprodejně nábytku. „Jde to?“ zeptal jsem se manželky. „Co jako?“ odvětila. Po tvářích jí stékal pot. „No, jestli ještě můžeš?“ Lékař nám pověděl, že máme zvonit kdykoliv. I v noci. „Opravdu tu postýlku musíme kupovat zrovna teď?“ zeptal jsem se. Ale ona uchopila rukojeť kočárku a vyrazila vpřed.
Ivan Rössler: Děti na něj pokřikují „Martine!“
S Jaroslavem Víznerem mne před mnoha lety seznámil Ondřej Suchý, díky kterému jsem také objevil Pozitivní noviny. Tehdy byl členem Divadla na Zábradlí a hrdinou dětských filmů. Dělal jsem s ním rozhovor o jeho dětství (když dětský hrdina, tak jaký byl hrdina, když byl dítě – to dá rozum). To bylo v roce 1968. Pak já šel na vojnu a on emigroval.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (7)
Čeká nás přibližně 170 km křivolakého klesání z horského hřebene až k moři. Naše cestování autem dnes končí. Přiznám se, že ani nemáme žádná očekávání. Jen tušíme, že pojedeme celý den a chceme ho mít rychle za sebou. Ovšem to jsme nepočítali se zázračnou proměnou našeho přítele řidiče.
Pavel Victorin: Clark Gable (3)
V roce 1924 se americký filmový průmysl již nazýval Hollywood, ale tohle jméno neslo více studií, působících i v jiných čtvrtích L.A. Třeba v Lankershimu, Burbanku, Beverly Hills, Westwoodu a dalších. Dillonová najala za dvacet čtyři dolary týdně přízemní domek v jedné z vilových ulic, kde kromě soukromých místností v zadní části a podkroví, zřídila profesionální herecké studio. Zaplatila inzeráty v místních novinách a zahájila herecké kurzy. Svému chráněnci radila, aby nepoužíval jména William Clark, protože v místě existoval již veleoblíbený komik a filmový herec W. C. Field.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (27)
Snažím se sice, abych nebyl na těchto stránkách příliš sebestředný, ale zdá se, že se mi to moc nedaří. Přesto se pokusím alespoň o pár ani ne střípků, ale pouze střípečků vzpomínek na rodinu mé první manželky. Narodila se - tedy samozřejmě ne rodina, ale má první žena - za války v Praze a byla o šest let a tři měsíce mladší než já.
Jan Jurek: Miky a Magda
Leží vedle sebe. Miky a Magda. Po dlouhé době jsou zase sami. Miky si Magdu přivine a spolu s ní se dívá do holého stropu. Po chvilce se zeptá… Miluješ mě? Magda se na Mikyho naléhavě podívá. Přece víš. Proč se na to ptáš? Abych se ujistil, že neodejdeš. A kdybych odešla? Pak nevím, co bych dělal.
Danuše Markovová: Pohádková dobromysl
Pohádka je lékem první pomoci, jakýmsi balzámem, jak si udržet dobrou mysl. Pohádkovou dobromyslí je pro mě Fimfárum. Lakomá Barka je nepřekonatelná v lakotě, královna Koloběžka 1. v mazanosti, Tři veteráni chtějí přechytračit sami sebe,..... pohádkoví hrdinové tedy jsou našimi zrcadly, v nichž se vidíme, ale nepoznáváme se. I když pohádky pocházejí z kouzelného světa snů, tak vypravují o našich snech, tudíž o světě skutečném.
strana 1 / 419