Pavel Myšák Mojžíš: Jen tak na jaro...
Na naše nádraží byl dneska po ránu opravdu krásný pohled, stříbrné struny kolejí opředené v ranním slunci lesknoucí se pavučinou trolejí, do nichž sem tam probleskovala duha barev odjezdových návěstí… V kapse mě hřála jízdenka do Třemošnice a v duši vědomí, že tenhle krásný předjarní den strávím konečně v přírodě.
Milan Dubský: Nedokončený a nikdy nekončící 17. listopad
V ten den před devatenácti roky jsme zvonili klíči. Mnozí, později převlečení zvonili s námi, ale už tehdy přemýšleli, jak to „zaonačit“, aby se jim nežilo hůř, a kuli plány. Přispěli jsme svým skromným dílem k pádu špatného, zpuchřelého režimu a systému. Většina chtěla, aby byla obnovena občanská společnost, která by respektovala práva občanů a vytvořila podmínky pro lepší a spravedlivější život.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (1/3)
Na jedné z kazet, které mi Josef Škvorecký věnoval k práci na knížce, mě zaujala jedna malá zajímavůstka… LB: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela… Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě…“
Marie Formáčková: Helena Růžičková a její muži - Velký Jirka
V případě herečky Heleny Růžičkové není pravda, že každý člověk je nahraditelný. Ona byla takový originál, že ji pořád nikdo nenahradil, i když v lednu uplyne už šest let od její smrti. Pořád na ni vzpomínáme, pořád se nám vybavuje její smích, její tvář, její energie. Jako by tady pořád někde byla. Ovšem Helena měla své zázemí, měla své dva Jirky, kteří tvořili její svět, její zázemí a byli oba tak trochu v jejím stínu. Manžel ještě o mnoho víc než syn. A protože jsem je oba dlouho znala, ráda na ně zavzpomínám.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.
Jan Drocár: Genealogie majitelů zámku v Častolovicích z rodu pánů ze Sternberga
Častolovice bývaly s okolními vesnicemi Synkovem, Liblí, Veselou, Olešnicí, Horkami a snad také Česticemi původně samostatné panství, jehož prvním známým majetníkem byl Půta z Častolovic, jenž založil zde kapli sv. Kateřiny; pak na krátkou dobu dostaly se v držení Jana Pušky z Kunštátu, jinak z Častolovic, ale po něm přešly opět v majetek Půty z Častolovic (1435).
Václavský koncert a křest CD v Mýtě
V podání mýtského rodáka Jana Bauma a jeho žáka Františka Svejkovského, nyní prvního trubače Hudby Hradní stráže, zazněly ukázky z jejich společného nového CD MEMORY – muzikálové a filmové melodie. V pěveckém minirecitálu dále vystoupila jako host zpěvačka Jana Vlasáková, která svým přirozeným a procítěným projevem nadchla publikum v kostele.
Jan Drocár: Karel I. potomkem české kněžny sv. Ludmily
Papež Jan Pavel II. 3.října 2004 v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečil posledního rakouského císaře, uherského a českého krále Karla I. Habsburského. Blahoslaveného císaře označil papež ve svém projevu za "příklad pro dnešní evropské politiky" pro jeho snahu o mír v době války. Obřadu v bazilice bylo přítomno také na 300 příslušníků habsburského rodu, mezi nimi i žijící synové císaře, včetně v Čechách nejznámějšího Otty Habsburského, současné hlavy rodu.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (3)
Proti gustu žádný dišputát, ale jako asi většina z vás ani já některé chovatele nechápu. Prostě se divím, že někdo může mít doma v bytě třeba plazy bez nohou, nebo naopak havěť, která jich má šest či dokonce osm! I když dobře vím, že proradnost a slizkost hadího plémě je pouhopouhá pověra pocházející snad už z biblických dob a hadi mají naopak povrch své kůže suchý a hlaďoučký, přesto - zřejmě v rámci předběžné opatrnosti – pro jistotu plazy ani v přírodě nevyhledávám.
Renata Šindelářová: Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde
Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán? V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Luděk Horký: Nejdůležitější ze všeho je léčba prací (3)
Ze zařízení, v kterých jsem se léčil, byla léčba prací na nejvyšší úrovni v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. V dílně truhlářské, tkalcovské, výtvarné, keramické, kovovýrobní i výpočetní techniky (stále vyhledávanější pro svůj dynamický rozvoj) slouží nejenom k nácviku zručnosti a procvičení třeba motoriky rukou, ale ukazuje i případný další směr pro budoucí uplatnění, jak pracovní, tak i zájmové. Ač se to zdá na první pohled samozřejmostí, tak v mnoha zařízeních léčba prací neexistuje a není tam ani zácvik pro základní „samostatnosti“ s nácvikem používání kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené.
Ivo Fencl: Dutá zeměkoule a básník Edgar Allan Poe
Edgaru Allanu Poeovi bylo pouhých devět let, když se stal „celý svět“ adresátem tohoto dopisu: Prohlašuji, že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obsahuje pět pevných, soustředných kulových slupek v sobě s otvory okolo pólů. Za pravdivost té skutečnosti ručím vlastním životem. Jsem připraven prozkoumat uvedenou dutinu, pokud mě v tom svět podpoří a pomůže mi cestu podniknout. John Cleves Symmes, bývalý kapitán pěchoty, Ohio.
Miroslav Sígl: Máj na ručním papíru před 200. výročím narození K. H. Máchy
Na samém počátku rodokmenu moderní české poezie je právem jméno jejího knížete Karla Hynka Máchy (1810 – 36). V příštím roce budeme vzpomínat již 200. výročí jeho narození. Jako první přicházejí v předstihu Obec spisovatelů, Klub 3. tisíciletí Soni Kodetové a společnost Excellens paper s bibliofilským vydáním poémy Máje – básně velkolepého rozměru o životě a smrti, o věčnosti a pomíjivosti, o vině a trestu, o božím a lidském řádu, o daleké mučivé pouti reálné a metafyzické.
Ivan Kolařík: Ouchylou proti své vůli
A tak to jde s našimi návštěvami pořád - jedna nepříjemná nehoda za druhou. A to se raději sáhodlouze nezmiňuji o tom, jak nadšený cyklista Standa píchnul o ježuru, který se mu nachomýtnul na silnici, a jak ješte ke vší smůle mu při zpáteční cestě k nám udělala díru v hlavě agresivní kavka! Zrovna tak nemluvím o Bohoušovi, kterého jsem přemluvil, aby si se mnou šel zahrát golf ....
strana 1 / 419