Vladimír Vondráček: Bajka o jednom venkovském dvorku a výjimečném kuřeti
Byl jednou jeden venkovský dvorek a na něm se to hemžilo domácími zvířátky i drůbeží, tak jak to na správném venkovském dvorečku má být. Dvě velké kravky se zde samozřejmě hemžily jen velmi sporadicky, pouze v případě, že byly vyháněny na pastvu, takže o nějakém hemžení vlastně hanba mluvit. Také dva čuníci využívali čerstvého vzduchu na dvorku jen občas, většinou jen ve chvílích, kdy se jim kydal jejich chlívek. Černý chundelatý psík-hlídač před svou boudou nakonec také spíše hlídal vleže a dvě domácí kočky měly na starosti jinačí věci, než se jen tak mírnix-dýrnix bezcílně hemžit.
Ivo Fencl: Poeova pražská výstava
V roce 2009 uplynulo sto šedesát let od smrti a dvě stě let od narození vynálezce detektivky a básníka Edgara Allana Poea. Toto výročí až do 13. června 2010 připomíná výstava v pražské Galerii Novoměstské radnice a spatříte zde knihy, a to mistrně umělecky zpracované, ale základem expozice se staly spíše originály knižních ilustrací a různé samostatné výtvarné práce inspirované dílem nešťastného, avšak bezpochyby geniálního tvůrce.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vzpomínka na Choda z nejzasloužilejších
Když mu Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění vydala v roce 1907 rozsahem, důkladností a kvalitou obdobné práci Moravana Františka Bartoše se blížící „Dialektický slovník chodský“, měl před sebou ještě třicet let života. Naplnil je tak usilovnou a tak cílevědomou prací, že když 17. října 1937 v Plzni zemřel, čtyři dny nato se s ním přišla rozloučit do arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje nejen vzdělaná Plzeň (byl tu dvacet čtyři let pedagogem na Českém státním gymnáziu), ale nechyběli ani vyslanci učené Prahy.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O fotografování, aneb fotogenický fotograf Josef Hlinomaz
Vzpomínám si, jak jsme jednou hodnotili příjezd Brežněva do Prahy. Na letišti jej vítal Gustav Husák, a hubičky jen mlaskaly. hned na levou, hned na pravou tvář, potom si to ještě zopakovali, a scéna končila vřelým, skoro bych řekl francouzským polibkem ústa na ústa. "Ti dobytkové se políbili celkem desetkrát", pravil Hlinomaz, když jsme listovali novinami.
Zdeněk Wachfaitl: Pražský chodec – Procházka na mostě (s doprovodem Ginger a Freda)
Kolik zajímavostí nás může potkat nebo si můžeme všimnout jen při obyčejné procházce na mostě. Může to znít jako parafráze na známou historii mající vztah k postavě císaře Františka Josefa I. – Procházka na mostě, ze které se vyvinulo ono Jaroslavem Haškem užívané pojmenování – „starý Procházka“. Historický moment popisující otevření nového mostu pod názvem „Procházka na mostě“ vypovídá formou odstupu nadsázky o tom, co tehdy nebylo pro korunovanou hlavu obvyklé ani běžné. Totiž sestoupit z vozu či kočáru a jít pěšky jako každý druhý občan – třeba právě přes most.
Jana a Karel Hruškovi: Azorské ostrovy
Azory najdete na obvyklých mapách jen stěží. Jsou to malé ostrůvky v Atlantickém oceánu, asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy americkými. Některé legendy říkají, že jsou zbytkem bájné Atlantidy. Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek – euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2 247 kilometrů čtverečních.
Milan Dubský: Obcházení
Pozitivní noviny byly a jsou mimo jiné založeny k podpoře pozitivního myšlení a dobré nálady. Pod tímto praporem se shromáždily stovky autorů, tisíce čtenářů, kteří tento server denně navštěvují. Na obrazovce vidíme v levém sloupci PN názvy rubrik. Jsou hojně navštěvovány, o čemž svědčí rubrika ohlasy a stále přibývající, statisticky evidovaný, počet čtenářů.
Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy V.
Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (1)
Kobylky se uvelebily a Kornelie začala ohřívat guláš. Holky popíjely třešňový a přikusovaly k tomu chleba s cibulí. Švagrová tvrdila, že je to jejich nejmilejší jídlo od dvanácti let. Věřil jsem tomu. Holky měly nosy jako jejich táta Ládínek. V cimře bylo pachem k zalknutí. Okno jsem ale nesměl otevřít, protože moje švagrová měla silný astma.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Starý zákon (3)
Z Adamova syna Seta povstali potomci, z nichž jedním byl Metuzalém (Metúšelach), který se měl podle biblické tradice dožít 969 let. Konečně v deváté generaci po Adamovi se narodí praotec Noe, který se též píše Noach. Za něj, jak praví Písmo, je země "zkažená a plná násilí" (Gn 6,11) a Stvořitel se rozhoduje dílo svého projektu, celý lidský rod, vyhubit.
Eva Sitta - Mirek Koutský: Malé okénko do minulosti
Měli jsme štěstí, že jsme dostali pasy i výjezdní doložky a mohli jsme vycestovat legálně. Rozhodli jsme se pro Západní Německo. Manžel se zabývá zahradní architekturou, designem a sochařstvím, mimo to již tam v minulosti pracoval a dvakrát vyhrál v zahradní architektuře prestižní ocenění Lenne Prize. Rozhodli jsme se usadit ve městě Essenu.
Radka Jurkovičová: Moje první láska / Čínský kačer / "ALE"
Já a hysterická? Nikdy! Své emoce mám vždy pečlivě střežené, ven mohou vycházet jen zřídka, po jedné a pouze některé. A nejlépe beze svědků a se slzavým doprovodem. Po setkání s NÍM však následovala emoční vzpoura. No, je pravda, že jsem byla po většinu svého života citově uzavřená (železobetonem), ale takový průlom jsem vážně nečekala!
Ray Bradbury – Ivo Fencl: Lidé se ptají kde berete svoje nápady?
Když bylo Rayovi dvanáct, přestěhovali se do Tusconu ve státě Arizona. Už tehdy se stal i hercem a pracoval pro rádio. Bylo mu třináct. Rodina pak pokračovala v cestě za prací do Kalifornie. Ocitli se tam a... V osmnácti ukončil navždy školní vzdělání, víc nepotřeboval, a stal se – rovnou – spisovatelem – přiživujícím se ovšem ještě pár let jako kamelot. Myslím, že měl vždycky štěstí. A talent. I charisma. S budoucí manželkou se potkal přímo v nakladatelství, vzali se roku 1947 a ten rok debutoval krajně pochmurnou knížkou Temný karneval. Slavná Marťanská kronika vyšla jen několik let nato, v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a následovalo 451 stupňů Fahrenheita plus dlouhá řádka titulů.
Eva Jiřičková: Je-li oko oknem do duše...
Tak procházím mezi obrazy a bavím se! Vůbec se nenudím, ani nekritizuju, jen vstřebávám podivnou změť figurálních a figurativních motivů, zvykám si na zkratkovitost figur a dokonce mi nevadí zmenšené hlavičky na předimenzovných tělech. Bavím se metamorfózami lidí, zvířat i mimozemšťanů.
strana 1 / 419