Prosím, pomozte jim pomáhat…!
Jsou mladí. Jsou obětaví a skromní. Neradi o sobě mluví. Ale za ně mluví jejich činy. Nezištně pomáhají těm, kdo to potřebují. Jsou tu, aby poskytli první pomoc. Jsou tady, aby zachránili lidské životy. Nejsou to hrdinové akčních filmů či seriálů.
Martina Pfeffer: Pan Hrabal by mě miloval
„To je moje, kupovat lacino krásný věci. S kazem třeba. Ale nekupte to, když je to tak výhodný!" praví ve Slavnostech sněženek pan Leli alias Jaromír Hanzlík. Pan Leli byl tak trošku můj tajný vzor, protože i já výhodně nakupuji, sbírám a kramařím. Už jako malá jsem byla označena za vetešníka. Nejraději jsem krámovala na obrovské půdě u babičky.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (17)
Protože žatecké i rakovnické chmelnice byly od Vrchlabí asi přece jen příliš daleko, poznal jsem problémy „Starců na chmelu“ až mnohem později z krásného filmu a už jako ženáč. Jakožto dítěti štěstěny se mi podařilo koncem gymplu vyhnout i věhlasným „Stavbám mládeže“. A že se prý na nich děly věci…! O některých zajímavějších brigádách se ale ještě někdy zmíním.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (3)
Když jsem na terasu před chvílí přišel, byla tam jen jedna jediná kočička. « Co tu děláš tak brzo ráno ? Normálně jsem tu sama a ptáci..., ale když už jsi tady, tak tedy dobré ráno! » A já : « Dobré ráno, ty jsi opravdu hezká kočka a sympatická, dá se s tebou povídat ». Usadila se na stůl přede mě… třeba umí i číst?
Eliška Peroutková: Ty svatý pražský orloji
Ty svatý pražský orloji | nevěsta sněhobílá | ta svými bílými závoji | radnici pražskou zahalila | Bílá nevěsta, co se tu vdává | tiše se modlí, pokleká | Dvacátého prvního června | poctu těm padlým vzdává | Pánů dvacet sedm a jeden popravčí | začali v pět, skončili o deváté, | a český národ zbled, zbled do dějin, | krví rudou tu padl stín, strachu stín ...
Josef Fousek - V.Židek - B.Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (2)
Hovory se psy zavádím často. Budu asi k smíchu, ale když vidím pejsánky uvázané u krámů a supermarketů, jak čekají zoufalí, jestli se jejich panička vrátí, uklidňuji je. Někdy mám dojem, že mi rozumí. Také říkám: „Ahoj, Strakulíne, kde jsi běhal, že paťcháš?“ Rozčiluje mne, když spatřím huňáče, který, uštvaný s jazykem u země, běží za kolem na vodítku v třicetistupňovém vedru.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (10)
Vraťme se nyní ještě jednou k výsledkům bruselské ankety z roku 1958. Při jejich pročítání jsme měli možnost se nepřímo seznámit s některými dalšími filmovými žánry, jako jsou například: filmové drama, film psychologický, film historický... Doplňme si nejprve vlastní představu o těchto žánrech některými jejich obecně uznávanými definicemi. Filmové encyklopedie nás poučují, že filmové drama je žánrem nejčastějším, poněvadž představuje hru ze života, hru, pojednávající o vážných lidských, mravních nebo společenských problémech.
Ivan Kolařík: Služba vlasti odrodilce
Musím se přiznat, že jsem nenapravitelný odrodilec. Chatrnou čestinu przním anglikanismy a to snad ještě více, než se dělá v Česku. A to je co říct! S manželkou konverzuji lámanou češtinou, s dětmi výhradně anglicky. Na české filmy se nemohu dívat, pakliže nejsou opatřené anglickými titulky, protože soudobé češtině zkrátka nerozumím.
Petr Dvořák – Pavel Veselý: Začínám docela slušně nestíhat, ale nestěžuji si
Ve světě české populární hudby se Petr Dvořák pohybuje už dlouho. Že jste o něm ještě neslyšeli? Možná proto, že stojí někdy nenápadně za mnohými projekty a o sobě moc nemluví. Po dlouhé době jsme měli čas udělat i tento rozhovor. Ještě Petra Dvořáka neznáte? ... V české pop music nejsi žádný nováček. Co vše máš již za sebou? Dá se říci, že od 18 let se tomuto oboru věnuji profesionálně, ať se to týká samotného hudebního vystupování nebo moderování, tak i pořádání a produkci nejrůznějších akcí. Dnes mi je 27, takže za tu 9letou dobu se toho stihlo opravdu, ale opravdu hodně.
Luděk Ťopka: Konec myslivce
Těsně před odjezdem otevřel dveře kupé muž, tak asi šedesátiletý, o francouzských holích a s batůžkem ne zádech. Pozdravil a zeptal se zdvořile, zda může přistoupit. Po mém „Prosím, beze všeho“ poděkoval a usedl na místo naproti mně. Po chvíli se vlak rozjel, pán svlékl sako, otevřel batůžek a pustil se do jídla.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (41) Alan Alda
Vaření, jídlo a víno (Cooking, Food & Wine) – tak se jmenuje knížka kuchařských receptů, kterou vydal v roce 2011 americký herec a hvězda i u nás populárního televizního seriálu M*A*S*H. Alan Alda ve spolupráci se Silvií Lehrer. Svého času prý prohlásil, že ho při jeho návštěvě České republiky nadchla naše kuchyně a že prý zatím nic lepšího než naši pečenou kachnu se zelím a knedlíky, zapíjenou naším pivem, ve světě dosud nejedl.
Rut Kolínská - Zdeněk Pošíval: Žena Evropy
Když byla Rut Kolínská v dánské Kodani jmenována ŽENOU EVROPY, pocítil jsem na jedné straně nesmírnou radost a hrdost, na druhé straně mě zaplavilo rozčarování, že taková pro národ ohromující zpráva proběhla v tisku bez náležitého ohlasu. Soudím tak i podle toho, že o české ŽENĚ EVROPY ví jen málo tuzemských lidí a dost dobře nechápu, proč v nesporně pozoruhodném případě setrvala většina tisku v mlčení.
Eduard Světlík: Hokejová reminiscence / Co si myslí kůň?
Byl jsem tehdy ředitelem závodního klubu a naše dechová hudba měla družbu nejen s některými dechovkami ve východním bloku, ale i s jednou rakouskou z Purkersdorfu, kousek od Vídně. Srpnové události předchozího roku mezinárodní styky zkomplikovaly, ale dosud nezhatily. Proto jsme v březnu jeli do Vídně domluvit podrobnosti výměnného zájezdu.
Eva Vlachová: Sedím v parku na Míráku
Sedím v parku na Míráku, užívám si sluníčka, vůně šeříků a relaxuju. Ne, že bych řešila něco světoborného, žádná moudra, jen tak si prostě vegetuju a je mi dobře. Na vedlejší lavičku se usadili dva pánové a je po klidu. Kdo říká, že jsme upovídané? Ti dva řeší nejdřív pracovní, pak sportovní tématiku a nakonec, jak jinak, skončí u ženských.
strana 1 / 419