Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily
Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.
Václav R. Židek: Rozhlas, který ví co říká
«Šestka» je vysílání Českého rozhlasu http://www.rozhlas.cz/cro6/portal/, kterému věnuji dost pozornosti, a pokaždé si pro něj nějaký svůj volný čas najdu. Prakticky existuje už z dob, kdy přestala vysílat Svobodná Evropa, kterou, podle mne, znamenitě zastoupila. Tým redaktorů se skládá z otevřených hlav, jimž to myslí a jejichž pořady mají vysokou a velice objektivní úroveň.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Iveta Kollertová: Tak šlápni na plyn
Dveře od pokoje se otevřely a rodinka vešla dovnitř. „Mamčo, tak tady máš svého vnoučka!“ řekla Jana a vložila mi do náruče maličké stvoření v zavinovačce. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Mlčky jsem si prohlížela ten dýchající uzlíček štěstí. „Tak jsem se tě dočkala, maličký,“ zašeptala jsem a rozplakala se. „Vítej, mrňousku, já jsem tvoje babička, víš?“
Ivo Fencl: Bob Hurikán, Rikatádo, Pobožný střelec a Dějiny trampingu
Josefů Peterků bylo moc, ale jen jednomu říkali kamarádi Bohumil. A čtenáři Bob. Anebo rovnou Bob Hurikán.Narodil se ve znamení skopce 21. 4. 1907 a stal se nejen autorem prvních českých Dějin trampingu, ale i tvůrcem populárních kovbojek na popředí s legendárním Pobožným střelcem. Přezdívku Hurikán získal Josef už ve dvacátých letech podle stejnojmenné posázavské osady. A zda byl skaut, jak se mě včera ptal jeden mladý člen této organizace?
Alena Šustrová: Přijela pouť!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na pouť jako malá chodila s rodiči a prarodiči, tetami, strýci a sestřenkami. Tenkrát byla rozložená na plácku před hospodou. Řetízák byl tak blízko kaštanu, že když jsme se od sebe víc odstrčili a rozletěli, měli jsme kolena ošlehaná od jeho větví. Kolem hospody stály nejen k silnici, ale ještě na druhou stranu po cestičce, kterou se jde ke koupališti, stánky.
Egon Wiener: Anglicky | Brýle, co se nosí v Liberci, v Jablonci... | Flašinety pod Ještědem
Anglicky? Má první svatba byla v angličtině, přímo v Londýně. 30. prosince v 11 hodin roku 1968. Superintendant, co nás oddával, se nespokojil pouze s obligátním „yes“, ale požadoval opakování celých pasáží manželských povinností v angličtině. No a jsme u jádra téhle řeči. Bylo mi devatenáct, měl jsem po vojně, tehdy to byly dva roky odloučení od maminky a angličtiny, co jsem pochytil ve školních lavicích. Češka, co si mě vzala, uměla anglicky velmi dobře.
Ivo Fencl: Pokus o návrat do dětství…
Jedna naše výprava byla „pražská“ (lanovka, Petřín, Hrad, zámecké schody, plavba po Vltavě z Kampy ke Štvanici a zpět, Karlův most a Staroměstská mostecká věž se svými pavouky), ale já se vás pokusím zaujmout putováním po zdejším okolí. Bydlím v Plzenci od narození, a tak mám tendenci vodit děti tam, kam jsem chodíval sám.
Egon Wiener: Pošmourná | Pošta | Za plotem
Co se vám vybaví, když se řekne pošmourná? Obec v Polabí, kde slunce nesvítí? Je to možné, asi ano. Bude to o počasí. Pošmourný. Slovo jako zvonek od kapličky, mrak, co odkudsi připutoval mezi ploty zpoza humen a usadil se v teple vysoko na obloze. Je léto, teplo, pošmourno. Bude pršet. Je vlastně před deštěm a něco spadne s oblohy. Počasí už není tak krásné jako předevčírem, ale dosud se nic nestalo. Jen je pošmourno.
Stanislav Moc: Benji, ty hajzle, kde si?
Jinak to byl pes dobrák, který by neublížil nikomu, ba ani vykradačům bytů, natož náhodným pervertům. Jednoho takového jsem vyplašil, když se pokoušel oknem u naší koupelny sledovat mou ženu ve sprše. Chlap seskočil z plotu k sousedům a od nich na chodník a jal se uhánět po silnici od nás.
Táňa Arťušenková: Sto devatenáct dnů na kajacích
Cesta dvou odvážných mořeplavců z Čech po čtyřech měsících skončila v neděli 29. července 2012. Natalie Maděrová, rodačka z Ostravy, je první Češka, která se svým manželem Michalem z Nového Města pod Smrkem obeplula na kajaku Velkou Británii. Úspěšnou plavbu dokončili v neděli po 119 dnech v jachtařském klubu v Gravesendu. Jejich dobrodružství začalo 1. dubna a za tu dobu zdolali na mořských kajacích 3 500 kilometrů.
Duňák
Jelikož žiji v malé přímořské vesničce, která má sotva tisíc obyvatel, dá rozum, že mě velká kultura míjí obloukem. Do kina mám přes třicet kilometrů a do pořádného divadla přes pět set. Z počátku mi to vadilo, ale pak jsem svůj problém vyřešil ...
Ernest Kolowrat v Radiožurnálu Českého rozhlasu
Hostem Václava Žmolíka byl Ernest Kolowrat, potomek staré české šlechtické rodiny a spisovatel, autor knih Zpovědi lehkovážného šlechtice, Zpovědi nevědomého hříšníka a Zpovědi českého Američana. Proč v posledních letech nenapsal žádnou novou knihu? Proč se po listopadu 1989 nevrátil natrvalo do Čech? A co pro něho znamená být šlechticem?
Mojmír Soukup: Lze zachránit Mrtvé moře?
Mrtvé moře umírá. Zní to jako paradox, neboť je od pradávna mrtvé a života je v něm celkem nepatrně. Víc než života je v něm solí a to přibližně devětkrát víc než v ostatních mořích. Co se tedy děje? Proč je Mrtvé moře tak slané a proč se nám po desítky let ztrácí před očima? Geograficky vzato toto moře není mořem, ale jezerem. Zůstane však jezerem či mořem nadále, když se jeho plocha tak rapidně zmenšuje?
strana 1 / 419