Antonín Suk: Beziny 2

Kočičák si lebedil v troubě na pekáči. Vůně taková, že kdo to ještě nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos představit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíčky, bramboráčky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni očekávání jsme s pejskem očekávali návštěvu odspoda. Zarachotila služební Zetka a věci dostaly spád.

Příhody strýce Františka - Dvojníci (2/4)

Byla horká noc pozdního léta. V jižní Francii, na pobřeží Středozemního moře, tam, kde sestupuje z hor studený vzduch a mísí se se sluncem rozpáleným povětřím pláží a polí, kde vůně cypřišových a sosnových hájů a těžký parfém lučního kvítí i celých lánů růží, levandule a pomněnek nedá lidem spát, seděli ve strohém bunkru František s Mirkem.

Zdeněk Reich: Nebezpečí kulinární

Nemyslím si, že naše zkušenosti jsou v tomto bodě ojedinělé a patrně mnozí krajané je s námi sdílejí. Hlavní stan naší pětitýdenní návštěvy republiky byl u sestry a švagra mé ženy Jany, kde jsme sice nebydleli, ale kam jsme se pravidelně vraceli k hodům téměř lukulským. Mnohdy jsem si připomínal „moudrá slova“ Antonína Zápotockého, (také Ušaté Torpédo zvaného) z jednoho jeho novoročního projevu, kdy hlásal „Stůl pracujících opět bohatší“.

Sloupky Jiřího Menzela (7)

Viděli jste už na ulici, nebo jinde, mateřskou školku na procházce? Koho by nepotěšil pohled na průvod drobečků, kterak se drží za ruce, spokojeně capou a důvěřivě se velkýma očima dívají na svět. Proleťme v naší fantasií časem a zkusme si představit tutéž množinu lidských bytostí tak řekněme o deset, patnáct let později, kdy už jsou z nich téměř dospělí lidé.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (10)

Nyní bych chtěl – jak se říká z jedné vody načisto – zaznamenat, co všechno jsme my, tehdejší – náctiletí v těch prvních poválečných letech stihli. Na rozdíl od angličtiny můžeme tohoto termínu užívat už od jedenácti let, ale slovo teenager jsme tehdy stejně neznali! Sokol a skaut byly jasnou záležitostí snad pro všechny.

Ondřej Suchý: Ať žije Hanka Brejchová!

Před časem jsem navázal po mnohaleté odmlce e-mailovou korespondenci s kamarádem Petrem Adlerem, někdejším redaktorem Mladého světa a spolupracovníkem Miloslava Šimka, žijícím a pracujícím jako novinář v Kanadě. Petr Adler, rovněž kamarád Hanky Brejchové ze šedesátých let, tedy z dob, kdy jsme byli nejspíš všichni nejšťastnější...

Barbara Semenov: Muzikál „NĚMCOVÁ !“ se vymyká kategorii laciného showbyznysu

Ten, kdo zná Boženu Němcovou, musí být muzikálem „Němcová !“ uchvácen. „Muzikál“ začíná, jak jinak, muzikou, hudbou, tóny mladého skladatele (Václav NOID Bárta), který by neměl ID – identifikaci, kdyby byl býval neměl slavnou ženu? Slavná žena, tentokrát v roli Boženy Němcové, je krásná stejně jako Němcová.

Špinavý hadr

Připouštím hned v úvodu, že téma špinavého hadru v souvislosti s jarní úvahou se zdá být poněkud nepatřičné. Vždyť každý, kdo o jaru píše, ať již douk nebo nedouk, se zabývá podstatně poetičtějšími pojmy. Příroda se obléká do zeleně, stromy a květinky rozkvétají, bílé obláčky jako rozkošní beránci táhnou azurovou oblohou a krajem kráčí láska s velkým L.

Sloupky Jiřího Menzela (34)

Na koncertech, rautech, vernisážích, při udělování cen i při jiných slavnostních příležitostech, mezi slušně oblečeným lidmi, způsobně sedícími v hledišti a elegantními róbami na pódiu, vidíte pořád pobíhat chlapíky s aparáty na krku, v záplatovaných vestách a špinavých texaskách s vytahanými zadky.

Jitka Krpensky: Krásný den

V dálce zahoukal vlak a vytrhl ji ze spaní, ale bylo jí to milejší než budík, a taky ji to ujistilo, že není ani první, ani jediná. Pomalu a nerada se probouzela, ale kdo už vstává rád? Ještě v polospánku si plánovala den. Ráda věděla předem, co ji čeká a nemine. Zjistila, že to dnes nevypadá tak zle, a když ji ještě navíc pozdravilo sluníčko, vycházející nad protější střechou, bylo to jako příslib krásného dne.

Miroslav Sígl: Písničky mě provázejí celým životem

Jestli si neumím něco představit, tak by to byl život bez písniček. Provázejí mne od dětství díky mé mamince, která dokázala zpívat snad při každé práci. Dnes už vím, že jí ty písničky nahrazovaly vše ostatní, čeho se jí v životě nedostávalo. Ale nikdy si před námi dětmi nestěžovala. Popadla koš s prádlem, žehličku zahřála na plotně a dala se do zpěvu.

Luděk Ťopka: Příběh Ing. Jana Sluky – Vrahem nebyl zahradník

Byla to trojka za všechny peníze. Hned první den došlo ve městě k incidentu, když při jejich vyjížďce po okolních vinicích zkřížil cestu jejich kočáru sedlák s nákladem dřeva a nepodařilo se mu včas uhnout. Mladý Fritz vyskočil z vozu, vytrhl svému kočímu bič a starého muže jím několikrát přetáhl. Ten si stěžoval na radnici a purkmistr v zámecké kanceláři.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (33) Jiřina Bohdalová

K následujícímu jednomu z mnoha receptů Jiřiny Bohdalové mám pěkné vzpomínky na to, jak jsem se s paní Bohdalovou přímo i nepřímo v minulosti setkával. V roce 1960 jsem se učil truhlářem v podniku zvaném Výtvarná řemesla. Mým mistrem byl nemluvný a nerudný dědeček jménem Pařízek, který byl sice mistrem ve svém oboru, ale v žádném případě nestál o to mít na krku nějakého učně. Nu a bác ho – vyfasoval zrovna mě! Nad výsledky mého truhlářského snažení se zlobil osobitým klením „krucaj pinďaj!“ a raději než u ponku mě viděl třeba vařit klih.

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Vidět Neapol...

Jednoho dne jsem navštívil milého Josefa, který si se zlomyslnou radostí mnul ruce. I vyprávěl mně, jak si kterýsi Ital vybral jedno z Mistrových děl. Dohodli si schůzku, ale protože se Hlinomaz vzdával svých obrazů nanejvýš nerad, pořídil rovnou dvě kopie. Originál sňal ze zdi, uložil kamsi na skříň, a na stěnu pověsil kopii. Což našinec pochopí.