Egon Wiener: Před 33 lety | Polívka

Můj otec prodával v Liberci v kamenných obchodech v šedesátých až osmdesátých letech minulého století zeleninu. Firma ji měla i v názvu, zprvu Zelenina Terezín se mávnutím kouzelného proutku změnila na Zeleninu Liberec. Kouzla, jak na zelenině vydělat, když nejdražší celer byl za 2 koruny, mi otec nikdy nesdělil a jsem mu za to dodnes vděčný. Už i tak jsem věčně pomáhal zeleninu resuscitovat. Nebylo svátku, nedělí a později i volných sobot, abych uvadlou zeleninu neuváděl do stavu „včera sklizeno“.

Pavel Kovářík - Zdeněk Pošíval: Muž nejedné dovednosti

Nedávno jsme se potkali po mnoha létech a mě udivilo, že na rozdíl ode mne příliš nezestárl a pořád vypadá stejně, byť se mi přiznal, že s chutí pije irskou whiskey, ze sportů pěstuje jednou týdně bowling, při němž si dokonce i zakouří. Když to vyprávěl, kýchal a kašlal, kapesník z ruky nepustil. Trpí prý jarní alergií. Zavalil mě sice pohřebními řečičkami, ale zdálo se mi, že jinak kypí zdravím.

Alena Šusterová: Kladenské dvorky trochu jinak…

Ale od začátku: v kladenských materiálech mě, jako amatérskou fotografku, vždycky zaujaly fotografie z Kladenských dvorků. Vypadalo to jako idylka. Na dvorcích v křivolakých uličkách jsou o červnovém víkendu rozvěšena, postavena i položena díla i dílka těch, kteří chtějí být viděni. Bůhvíproč jsem si představovala, že tam svoje fotky přivezu, nainstaluju a někdo jiný je ohlídá.

Blanka Kubešová: První dojmy (2/3)

Ty první dny přebíháme nesystematicky, nadšeně a splašeně od jednoho ke druhému. Jako bychom všechno museli dohonit naráz. Z Vinohradské třídy od rozhlasu ke kostelu sv. Ludmily, u boční lodi leží černá skládka uhlí právě jak před lety. Také modrobílá mozaika chodníků zůstala! Nějaký chodec hubuje na rozbitou dlažbu, využívám chvilky a šup, jedna kostka mizí v kapse. Jak mi scházela!

Petr Pučelík: Standa Procházka pokřtil písničky, které čas neodvál

„Sedmdesát let rozdávám lidem dobrou náladu a najednou zjišťuji, že písničky, které zpívám, neznám celé. Například písničku Zvadla růže, zvadla sama… jsem zpíval mockrát, ale že má patnáct slok, jsem nevěděl. Je úžasné, že pan inženýr Kalbáč dal něco takového dohromady a já všem lidem přeji, aby jim naše krásné písničky v tom dnešním mumraji měly stále co říct,“ vzdal hold sběrateli písniček Standa Procházka.

Eva Jiřičková: Je-li oko oknem do duše...

Tak procházím mezi obrazy a bavím se! Vůbec se nenudím, ani nekritizuju, jen vstřebávám podivnou změť figurálních a figurativních motivů, zvykám si na zkratkovitost figur a dokonce mi nevadí zmenšené hlavičky na předimenzovných tělech. Bavím se metamorfózami lidí, zvířat i mimozemšťanů.

Egon Wiener: Čaj nebo meltu | Kluci mají své priority

U babičky v Geršdorfu, to je dnešní Loučná, součást Hrádku nad Nisou, visel na zdi v kuchyni mlýnek na kafe. Zrnková káva nebyla po válce běžná, ale babička, hospodská, si poradit uměla. Smíchala v mlýnku něco praženého, něco sušeného, přidala pár zrnek opravdové kávy a mlela tak dlouho, až výsledkem bylo kafe, že na něj, co živ budu, nezapomenu. Ta vůně! Tak voní snad jen med v medometu, pryskyřice po ránu, když je les kolem ještě plný mokrých pavučin a vysoké trávy.

Marta Urbanová: Španělsko

Do Španělska na dovolenou jsme odlétali z Getwicku s cestovní společností Thompson Holidays. Když odlétáte z Getwicku, tak hned poté, co zaparkujete auto, si musíte poznamenat číslo parkovacího místa, řadu a blok, jelikož po příjezdu z dovolené byste už nemuseli auto nalézt. Ne však proto, že by se ztratilo, to ne, ale prostě proto, že byste ho mohli hledat celé měsíce na tak rozlehlé ploše. Poté nastoupíte do autobusu, který vás odveze k odletové hale.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (21)

Nyní se opět vrátíme od pasivního sportu k aktivnímu. Lyžování i bruslení jsem měl sice docela rád, ale bylo by mi mnohem milejší, kdyby se to provozovalo při 20 st.C nad nulou. Měl jsem vždy prostě raději teplo a koupání, jistě i proto, že pro něj byly v Jičíně přímo bezvadné podmínky. Koupaliště se skokanskou věží na rybníku Kníže, poblíž nádherné teplé rybníky u Jinolic, hezké a teplé koupaliště v Němyčevsi a naopak mnohem chladnější, v Prachovských skalách, se známým dřevěným Pelíškem.

Miroslav Sígl: Úplně nová mysl ovládne budoucnost

Pozoruhodný vypravěčský, řečnický způsob výkladu činí z četby napínavý příběh. Jeho autor si nechal napřed zobrazit svůj mozek, sledoval strašidelné výjevy, počínání levé a pravé hemisféry za použití tzv. funkční magnetické rezonance. Zúčastnil se velkého množství pokusů, studoval objevné výzkumy profesora Rogera W. Sperryho (zemřel v roce 1994), nositele Nobelovy ceny v oblasti lékařství, které navždy změnily pole psychologie a neurologie.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (17) Ferenc Futurista

Také drastický komik, režisér a zpěvák FERENC FUTURISTA (1891—1947), vlastním jménem František Fiala, byl autorem mnoha scének, kabaretních monologů a písní. Na některých dalších se pak autorsky podílel, (například s hercem a komikem Theodorem Pištěkem). Hudbu ke kupletům Ference Futuristy psal nejčastěji jeho bratr, rovněž herec, Eman Fiala.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné

Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.

Zdeněk Horenský: Byli u moře a u moře nebyli

Franta a Pepa byli dva téměř nerozluční kamarádi. Postupem času své kamarádství povýšili na kamarádství z mokré čtvrti. Denně se setkávali u piva ve své oblíbené hospodě „U mašinky“. Jednou si k nim ke stolu přisedl Jarouš, jejich společný známý, a povídalo se o všem možném. Přišla řeč na dovolenou a cestování. Jarouš jezdíval jako vedoucí zájezdů. Vylíčil jim barvitě několik zážitků z těchto zájezdů a popsal místa, kam se jezdí. Jeho vyprávění je zaujalo. Franta pravil: „Pepo, co kdyby sme se též jednou s nima vypravili k temu moři? U moře eště ani jeden z nás nebyl, na dovolenou nejezdíme, dostaneme příspěvek od ROH, tak proč nejét?“

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)

Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.