Železniční důchodce Fanouš Hovorka si našel přivýdělek. Stal se ostrahou v prodejně s drahými parfémy. Prodejna je to značková a voda po holení stojí pět stovek. Nekalý úmysl zákazníka se dá odhadnout. Po několika razantních akcích přestali do prodejny chodit nepřizpůsobiví jedinci. Bývalý výpravčí si je vědom, že nemá žádné pravomoci a že v prodejně je něco jako figurant. Je však vyzbrojen zasmušilým výrazem ve tváři a vysokou postavou. Jednou svým výrazem vyplašil i mladého zlodějíčka. Ten proti němu začal používat cviky karate. Hoch se kopal i za ušima. Karate Kid! Fanouš proti němu postupoval jako Golem a hoch z prodejny utekl. Ještě za dveřmi zvolal: „Pojď ven, ty frajer!“ Tímto aktem strážný získal pověst drsňáka. Neprozradil, že kdyby Karate Kid nešel ven, ale naproti němu, utekl by on! Fanouš pak prohlásil k ohromené prodavačce: „Oni jsou silní jenom v houfu!“ Pro jistotu šel ale večer z prodejny úplně jinou cestou.

Strážce byl pozván do miniaturní kanceláře paní vedoucí. Nastal tento rozhovor: „Dojednala jsem s vaším šéfem opatření. Vy nepůjdete na polední přestávku dříve, dokud vás nevystřídá kolega z vaší agentury. Je mi jedno, kdy odejdete a kdy se vrátíte. V prodejně musí být neustálý dozor!“ Fanouš vyrostl. Vždycky si myslel, že je v prodejně zbytečný. V tomto obludném systému lidských práv je známo, že kdyby prchajícímu zloději nastavil nohu a ten si zlomil ruku, odnesl by to on sám! A tak zásluhou našich diskriminovaných spoluobčanů a nové generace zlodějů narostl význam hlídacích důchodců. Za malý peníz odvádějí práci figurantů. Člověk živící rodinu by tohle dělat nemohl. Důchodci tak mají dobrý přivýdělek. Bývalý výpravčí Fanouš disponuje také režijní průkazkou. Je narušen poctivostí a dochvilností. Jsou to stopy nezřízeného života v mezích zákona.

Nastává kuriózní situace. Zhruba po čtyřech hodinách služby přichází chlapík v černém overalu. Je v kanadách, má čepici a na opasku pistoli. Za rohem stojí služební zásahové auto. Je to obyčejný mladý kluk, také bez pravomocí. Ve tváři má však výraz Ramba. Na půlhodinku vystřídá kolegu Fanouše. Ten se přezouvá z pantoflí do polobotek a odchází na přestávku. Prodavačky hledí s vytřeštěnýma očima na tu změnu ostrahy. Fanouš vysvětluje:„Tak má vypadat hoch z naší agentury. To je typ zásahový, já jsem typ salonní!“

Fanouš začíná mít dojem, že je nepostradatelný, zkrátka že je hvězdou. Protože je humorista, bojuje neustále s nutkáním vysvětlit paní vedoucí příčinu své popularity. Chce jí sdělit:„A víte paní vedoucí, co mne to stálo už peněz? Já totiž těm hochům platím, aby sem chodili. Mají předstírat, že se mne bojí!“

Neřekne to. Paní vedoucí nemá totiž smysl pro humor. Má panickou hrůzu ze zlodějů, která se podobá fobii. Tato porucha by určitě po tomto vysvětlení nezmizela. Zmizel by však hlídač. Utíkal by z prodejny svinským krokem!

Jednoho dne se v prodejně objevila známá z vesnice. Je to stejně veselá kopa jako Fanouš. Ti dva se hledali, až se našli. Paní Hanka přišla s prosbou: „Fanouši, moje dcerka by ráda na oslavu Bitvy tří císařů. V obci Tvarožná se bude odehrávat rekonstrukce bitvy u Slavkova. My jsme s manželem zaneprázdněni, ty jako důchodce máš spoustu času. Šel bys tam, prosím tě, s ní?“ Důchodce souhlasí. Paní Hanka pak vyndává z peněženky pětistovku. „Platí se tam vstupné!“ oznamuje věcně. Venku před prodejnou zastavuje paní Hanku dobře oblečená paní. Všimla si té pětistovky.

Táže se: „Paní, ten bodyguard vypadá dobře, nevíte, kolik bere na hodinu? Chceme posílat dcerku do aerobiku a to víte, my jsme oba zaneprázdněni a venku se potulují různé živly.“

Paní Hanka, věrna své letoře, odpoví bez mrknutí oka: „Bere stovku na hodinu a budete hradit všechny výdaje!“„To by šlo,“ reaguje madam a dává Hance telefonní číslo. Tak opět zapracoval Fanoušův zarputilý výraz. Když mu to známá sdělila, zaradoval se. Koupí si příručku sebeobrany. Jakmile neznámá paní zavolá, nastoupí jako osobní strážce milionářské dcerky. Dobrák Fanouš Hovorka se stane dobře placeným bodyguardem. Mírný a hodný člověk konečně přestane hodiny postávat a procházet se v prodejně s drahými parfémy. Sem tam se i posadí, když bude čekat před tělocvičnou. Za velké peníze bude posedávat po hospodách, jakmile děvče zmizí v nějakém kroužku. Čeká na pozvání. Doufá jen, že se jako bodyguard nestane obětí přestřelky podlých zločinců při únosu milionářského dítěte.

Zrození bodyguarda se zatím nekoná. Ještě se neozval telefon, pošťačka nepřinesla žádný dopis. Velký sen se rozplynul. A tak figurant zůstal na svém místě. Svět chce být klamán. Zákaznice přece nevědí, že za slupkou drsňáka se skrývá mírumilovný železniční důchodce. A aby iluze o platnosti ostrahy byla dokonalá, vystřídá pravidelně salonního strážce bodyguard opravdový, i když jen na půl hodiny.