František Mendlík: Ale, to jsou k nám hosti

Rubrika: Literatura – Povídky

Náčelník železniční stanice Zadov Jindřich Budín neměl nikdy daleko k silným slovům. Jednou byl předvolán na ředitelství. „Soudruhu náčelníku, je tady na vás stížnost, že jste sprostý při jednání se stranami!“ „Já sprostý na strany, to je nesmysl. A která svině si na mne stěžovala?“

Jinak to byl zlatý člověk. Vizáží silně připomínal slezského barda Petra Bezruče ve zralém věku. Nakrátko ostříhán, opatřen šedivým ježkem, postavou plnoštíhlou, připomínal ouřadu z dob mocnářství. Jakmile se výpravčí Lojzík Bernát jako čerstvý absolvent přihlásil o práci, tu Budín zavolal někam do hloubi drážního bytu: „Andělko, dostaneme novýho kluka!" Podle jeho ustáleného rčení o ženách: „Měla nohy křivý jak turecký séble,“ říkalo se mu Starý Sébla. Měl dvě vášně. Filmová představení a Afriku.

Každou sobotu odcházel důstojně, zavěšen do své zákonité manželky, do místního kina. Chodili úplně na všechno. Podle jejich odchodu se daly seřídit hodinky. Před odchodem vždy nahlédl do dopravní kanceláře a zvolal: „Kluci, nechte mi tam řádek!“ To se pak po vydařeném filmu konala noční kontrola. Někdy nespokojen s filmem, dopravní kancelář minul nasupen a kontrolu dopsal do volného řádku až ráno. Po zhlédnutí zvláště vydařeného filmu Sébla přišel a dokázal se hodinu vykecávat se službu konajícím výpravčím. Lojzík Bernát se s ním bavil rád. Nevrlý starý výpravčí Horňák se mlčením diskusím vyhýbal. Čekal, až náčelník vypadne, aby mohl vyrábět ručně lovecké patrony.

Na stěně náčelnické kanceláře měl Sébla umístěnu politickou mapu Afriky. Psal se rok 1960. Vždy, když se osvobodil z koloniálního jha nějaký stát, vyšrafoval mapu tohoto státu barevnou pastelkou. Pak se dlouho a s potěšením díval na svůj výtvor. Dnes by se asi divil. Když totiž nadšenci navštívili ve Zlíně cestovatele Miroslava Zikmunda, ten je přijal s rozpačitým úsměvem. Hoši si pořídili historickou tatrovku a přišli požádat slavného muže o souhlas. Chtěli v roce 1997 kopírovat trasu cestovatele Afrikou z roku 1947. Pan Zikmund pravil: „Hoši, to jsme mohli projet my. Dnes by vám auto ukradli už třetí den!“

Stanička Zadov byla na lokálce. Také byla stanicí konečnou. Jezdily sem jenom malé motoráčky s přívěšákem. Jednou za den přijel manipulační vlak obsloužit místní vlečku Šroubáren.

Na stěně dopravní kanceláře byla připevněna uzamykatelná skříňka s klíči od výměnových zámků. Strýc Jatelina, staniční, výhybkář a dívka pro všechno si skříňku odemykal sám a čas od času přinesl na štítku místo čtverečku trojúhelník. Sébla jenom zkontroloval lištu ve skříňce a venku na kozlíku postavil vjezdové mechanické návěstidlo. Sloužily se šestnáctky. Ráno vždy nastoupil náčelník a ve dvě odpoledne jej vystřídal výpravčí. Ten pak sloužil do rána. Náčelník v  podstatě sloužil ve své kanceláři. Doprava byla slabá, výpravčí byl také jakýsi komerční pracovník. V této stanici Lojzík také poprvé a naposledy kalkuloval nákladní listy. Když v roce 2000 bylo nařízeno přezkoušení z nákladní pokladny, zeptal se Lojzík zkušební komisařky před testem: „Paní Hrabánková, já jsem kalkuloval nákladní list naposled v roce 1960. Nastaly nějaké změny?“

Sébla se nebál vůbec nikoho. Jednou omylem zavítal do této malé staničky dopravní kontrolor. Bůhví, jak tam trefil. Vrazil jednoho pozdního odpoledne do dopravní kanceláře a zůstal stát jako solný sloup. Výpravčí Horňák ležel na dopravním stole! Dopravní kontrolor jej seřval a uvažoval o zbavení výkonu dopravní služby. Najednou se otevřely dveře a mezi veřejemi stál Sébla. Přišel v kostkované košili, se slamákem na hlavě a s motykou v ruce. Právě se vracel ze zahrady. Pozoroval chvíli scénu s řádícím dopravním kontrolorem a třesoucím se starým šedivým výpravčím. Zastal se zaměstnance svým zvláštním způsobem. Odložil motyku a pravil:

„Á soudruh Hartl, to jsou k nám hosti. Netušil jsem, že z vás udělali dopravního kontrolora. Myslel jsem, že když vás vyrazili z kněžskýho semináře, děláte někde kostelníka!“

Dopravní kontrolor zůstal stát, neschopen slova. Zalapal po dechu a vyděšeně zíral na zemědělce ve slamáku. Sébla se pak teprve představil. A Sébla pokračoval: „No ale předpisy také moc neovládáte. Soudruh Horňák má potíže s plotýnkyma. A víte co? Spát ve službě předpis zakazuje. Nikde ale v předpise není zakázáno VE SLUŽBĚ LEŽET!“

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Hanka Křivánková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 06. 2012.