Paní Ivana Krčková, energická majitelka chovatelské stanice Nermin, projevuje trvalý zájem o to, jak je s jedním z jejích odchovanců nakládáno. Její přetrvávající zájem o osud štěněte Lupina, původním jménem Cardinál Nermin obdivujeme, ale zároveň nás i traumatizuje, to když si nejsme jisti, zda se Lupinova výchova ubírá správným směrem a jestli snad něco nezanedbáváme.
Tuhle si paní Ivanka na fotografii povšimla, že jedno ucho našeho malého otrokáře nedrží ve správné poloze. Prý bude potřeba ouško podlepit a pro jeho pevnost přidat ke granulkám trochu calcia. Hlavní chůva, moje žena Johana, se zachvěla. Museli jsme si nechat vysvětlit, jak takové citlivé podlepení provést, aby to štěňátko ani nepocítilo. I když nám bylo vše náležitě vysvětleno, žena se speciální lepenkou nepřestávala nad Lupinem bědovat: „To mi nikdy neodpustí!“
Když byl úkon proveden, zjistila, že v rozrušení vypodložila nesprávné ucho. Naštěstí Lupino zmizel ve svém kutloušku, odkud se vzápětí vítězoslavně vrátil – bez náplasti. Lepilo se tedy podruhé, tentokrát ucho správné.
„Teď bude mít paní Ivanka radost!“ pochvaloval jsem si po několika dnech při pohledu na Lupinova ušiska.
„Nevím,“ povídá žena, „z ucha možná ano, ale určitě ne z toho, že Lupino nechce chodit na vodítku.“
„Cože?!“ zhrozil jsem se.
„Ani jsem ti to neříkala. Dala jsem mu několikrát obojek a vyvedla ho ven. Nehnul se z místa. Tak jsem to nakonec vzdala.“
„To je ovšem katastrofa!“ lamentoval jsem. „Rozmazluješ ho, za každé vyčůrání dostává půlku piškotu, pes tloustne, krade brejle, tužky, boty a furt by se jenom rval anebo mazlil!“
„Hele, nevyčítej a pojď si tedy zkusit to zvíře vychovávat chvíli sám!“
Naší výměnu názorů štěně s podlepeným uchem se zájmem sledovalo. Zadíval jsem se na něj a - nevěřil jsem svým očím! Po několikadenní vzorové ukázce správně postavených oušek se Lupinovi zbortilo nečekaně ucho druhé, nepodlepené!
„Co je proboha zase tohle? To je hrůza! Budeš mu muset podlepit i to druhé ucho!“
Manželka, dotčená mými předchozími výčitkami, konečně dostala příležitost k zásadnímu výpadu:
„Ještě že mě ten pes má! Kdyby ses o něj staral ty, to by to dopadlo! Stačí si vzpomenout, jaký nápad měl tvůj bratr s kupírováním psích uší!“
Nechal jsem ženu s Lupinem o samotě. Ať už to s jeho ušima dopadne jakkoliv, hlavně že se mu nebudou kupírovat! I když - jak říká kterási postava z jedné bratrovy semaforské hry - kupírovat by se dalo také tak, že by se z ouška ustřihnul každý den pouze malý proužek, aby to toho pejska tolik nebolelo…