Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (17)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Protože naše „básnické střevo“ se už trochu zadrhává, od tohoto sedmnáctého dílu ošidíme své čtenáře o závěrečné rýmy a možná se tím dokonce mnohým čtenářům zavděčíme. Zastavme se ale ještě krátce u velmi zajímavých českých fenoménů, jako jsou přechodníky. Přechodník přítomný vyjadřuje děj současný a přechodník minulý děj předčasný a oba tyto slovesné tvary se vždy musí týkat stejného podmětu. A vězte, že i Čech jako poleno se možná podiví, jaké věty lze v našem rodném jazyce napsat a budou gramaticky správné!
 
Nejprve z jedné vody na čisto přehršel zajímavých přechodníků, nejprve přítomných v mužském rodě: jda, běže, nesa, bera; v ženském a středním rodě: jdouc, běžíc, nesouc, berouc; a v množném čísle: jdouce, běžíce, nesouce, berouce. A nyní přechodníky minulé, v uvedeném pořadí: uběh, uběhši, uběhše, pověsiv, pověsivši, pověsivše, byv, byvši, byvše, chtěv, chtěvši, chtěvše! Jak vidno – „chytrý“ počítač leccos chybně podtrhl jako chybu! Úplnou raritou pak je, že přechodníky od sloves – jíst a jet – jsou stejné: jeda, jedouc, jedouce! A ještě několik „přechodníkových“ rarit. Klasickou „přechodníkovou“ chybou je známá věta: „Koukaje z okna, pršelo.“ A naopak zcela neuvěřitelně je gramaticky správná věta: „ Strýček, umra, velmi nás zarmoutil!“ To koukáte, co?
 
Co všechno se dá „dělat“ s naší češtinou a co ta chudinka snese, je opravdu k nevíře. Tím samozřejmě nemyslíme její nechutné prznění různými rádoby řečníky a pisálky, ale třeba i zcela nepatrné obměny českých slov nebo jejich normální či naopak neobvyklé řazení do vět. Jako příklad lze uvést známou záměnu samohlásek v hezké lidové písničce Holka modrooká, což se líbí zejména dětem:
 
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam!
 Helke medreeké, nesedévej e peteke, helke medreeke, nesedévej tem!
Halka madraaká, nasadávaj a pataka, halka madraaka, nasadávaj tam!
 Hilki midriiki, nisidívij i pitiki, hilki midriviki, nisidíij tim!
Hulku mudruuků, nusudůvuj u putuku, hulku mudruuků, nusudůvuj tum!
 
Ypsilon si můžeme odpustit, neboť my Češi ho při výslovnosti příliš od měkkého i (ioty) nerozlišujeme.
  
Myslíme, že tohle si nemůže dovolit žádný jazyk, zejména ne angličtina, kde si přece čtou své souhlásky podle toho, zda se jedná o slabiku otevřenou či zavřenou a někdy si je čtou doslova, jak kdo chce! Ale ta písnička jde ještě vylepšit, když namísto samohlásek nasadíme třeba naše slabikotvorné „r“!
 
Hrlkr mrdrrrkr nrsrdŕvrj r prtrkr, hrlkr mrdrrrkr nrsrdŕvrj trm!
 
 Zkuste to zazpívat svým malým potomkům a uvidíte, jaký budete mít úspěch! Klidně můžeme dát hlavu na špalek, že tohle nezazpívá kromě nás Čechů nikdo na světě! Ani Edit Piaf se svým nádherným „R“, jak ho známe z její nesmrtelné písně – Non, je ne regrette rien!
 
Pro tentokrát to snad stačí a příště se podíváme na další „kouzla“ s písmeny naší abecedy.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 04. 2009.