Literatura – Fejetony

Ivan Kraus: Než přijdou

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Jitka Krpensky: Jak jde život aneb co nového?

Ale vleču ten nákup až bůhví odkud‘, paní Vondráčková. Víte, já už toho naštěstí moc nepotřebuju, jenže ty tašky jsou pořád nějak těžší, nezdá se vám to taky?“ směje se na sousedku paní Hladká. „A k tomu tu ještě všechny naše krámky zrušili“, švitoří dál. To jsou samý MARKETY – nebo jak se to říká, ale to je daleko, a auto nemám.

Milan Markovič: Naozaj sme ako ony?

So zvieratami žijeme na tomto svete už poriadne dlho a určite ich tu pár bolo aj skôr ako my. Určite, lebo podľa Darwina... Ale nie o tom som chcel. Sme my ľudia často namyslenejší ako sa sluší a patrí. Aspoň čo sa vzťahu k našim zvieracím spolupútnikom týka. Vyvyšujeme sa nad nich, ponižujúce prirovnania pre nich vymýšľame a pritom sa odpradávna od nich učíme.

Zdeněk Huspek: Na prahu dospělosti

Když před osmnácti lety skončilo budování lepších zítřků, jedním z těch pozitivnější důsledků změny režimu bylo otevření hranice na Západ. Zboření železné opony, obrazně řečeno. Neprostupnost hranice jsme my, obyvatelé západních Čech, nesli obzvlášť nelibě. Televizní signál německých programů opona zadržet nedovedla, a tak jsme mohli sledovat, jak žijí lidé na druhé straně.

Egon Wiener: Máme se co učit aneb Co máme společného s Paříží

Píše se rok 1897. Dvacáté století je na dohled. Většinou to, co přijde z Paříže, je módní, světové. Světová výstava, móda, pokrok a vymoženosti moderní techniky. Konec 19. století. České listy starého Rakouska netrpělivě čekají na to, co hýbe Paříží. Konečně došla zpráva. Právě tam a je první. Ustaven byl klub stokilových s dovětkem vskutku originálním, že nás to vskutku radostí naplnilo, neboť byl již nejvyšší čas. Důkazem toho jest, že klub čítá již 45 řádných členů.

Eva Vlachová: Nechte si poradit

Čas od času se člověku přihodí, že ho někdo osloví na ulici. Možná, že vám se to stává, protože jste krásní, mladí, neodolatelní a jste zváni do kina, na kafe či přímo na rande. My, kteří již nejsme až tak mladí (což ovšem nevylučuje krásu a přitažlivost!) si musíme, pokud možno bez hořkosti, přiznat, že jsme zastavováni ze zcela jiných důvodů.

Stanislav Rudolf: Červená je tráva, fotbal....

Cože? Že tráva je zelená? A jak mně, barvoslepému, to dokážete?! Počkejte, nebudeme se spolu přít a začněme hezky od začátku! Když se vaší ženě narodí klučík, stejně jako kdysi dávno mé mamince, budete si oba přát, aby jednou chytil ty rybky, které vám kdysi z rukou vyklouzly. Můj tatínek, železničář, snil například o tom, že jeho syn bude jednou strojvedoucím vlaku.

Ivo Jahelka: Ani kousek cti v těle

Před soudem stanul jistý Gejza. Měl na krku znásilnění a bylo jasné, že nejméně pět let basy ho nemine. O jeho vině nebyly naprosto žádné pochybnosti, a když byly provedeny veškeré důkazy, vyzval soudce strany, aby přednesly závěrečné řeči.

Egon Wiener: Povídám si s lidmi | Napoleon a pruský král | Pohlednice

Pořád slyším a čtu to samé: Jak se vám vaše město líbí, zda ano nebo ne. Co byste změnili? A pak se divím, co mi ti lidé povídají. Nikdo není dokonalý, ale lidé jsou opravdu divní. Rádi se předvádí a jako druh snad i trochu chřadnou. On každý na tenhle svět, jako dítě ateistů, přišel náhodou. A odkud? To bych rovněž mohl vyprávět. Už předem vím, co mi odpoví.

Danuše Markovová: Suvenýrové stopy

Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky.

Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie!

”Sú dve možnosti: Buď sme vo vesmíre sami alebo nie sme. Obidve rovnako naháňajú strach,“ povedal sir Arthur C. Clarke, známy autor sci-fi, ktorý sa na Srí Lanke dožil deväťdesiatky. Tento múdry človek, ktorý, mimochodom, prišiel s myšlienkou prenosu signálov geostacionárnymi družicami dávno pred štartom prvého satelitu, celý život veril, že vo vesmíre nie sme sami a že sa ešte dožije dôkazu. Žičil som mu to ako málokto, ale nepodarilo sa.

Ivan Kraus: Já a velký třesk

Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.

Milan Markovič: Kam zmizol ten starý prístroj?

Občas sa pristihnem, že si za svet nemôžem spomenúť, ako sme telefonovali, keď ešte neboli mobily. Samozrejme, z pevných liniek – hoci ani tie neboli vždy zas až tak veľmi pevné. A potom to prišlo: najprv len slúchadielko na kábliku, ale s číselníkom stláčacím. Potom zmizol aj káblik a s telefónom sa dalo chodiť (telefonujúc!) voľne po byte, ba aj tesne pod oknom na ulici sme machrovali a veru, obdiv bol naokolo vari väčší, ako keby som priamo pred domom vystúpil z Ferrari testarossa.

Milan Markovič: Diplomovaný či radšej zázračný?

Poznám nejedného diplomovaného lekára, ktorý nevie prísť na meno celej „alternatívnej medicíne“ a viem o nejednom zručnom masérovi, naprávačovi, liečiteľovi, čo v jednom kuse nadáva na „šarlatánov v bielych plášťoch“ a pritom sám nemá diplom ani zo zemiakovej brigády. Oba prístupy sú mi podozrivé. Je mi jasné, že keď sa človeku začne rúcať zdravie, nuž podľa hesla „topiaci sa aj stebla chytá“, vyskúša každú možnosť, len aby si pobyt na tomto často nevábnom svete ešte trochu predĺžil.

strana 1 / 26

Další strana »