Literatura – Fejetony

Stanislav Rudolf: Červená je tráva, fotbal....

Cože? Že tráva je zelená? A jak mně, barvoslepému, to dokážete?! Počkejte, nebudeme se spolu přít a začněme hezky od začátku! Když se vaší ženě narodí klučík, stejně jako kdysi dávno mé mamince, budete si oba přát, aby jednou chytil ty rybky, které vám kdysi z rukou vyklouzly. Můj tatínek, železničář, snil například o tom, že jeho syn bude jednou strojvedoucím vlaku.

Ivo Jahelka: Ani kousek cti v těle

Před soudem stanul jistý Gejza. Měl na krku znásilnění a bylo jasné, že nejméně pět let basy ho nemine. O jeho vině nebyly naprosto žádné pochybnosti, a když byly provedeny veškeré důkazy, vyzval soudce strany, aby přednesly závěrečné řeči.

Egon Wiener: Povídám si s lidmi | Napoleon a pruský král | Pohlednice

Pořád slyším a čtu to samé: Jak se vám vaše město líbí, zda ano nebo ne. Co byste změnili? A pak se divím, co mi ti lidé povídají. Nikdo není dokonalý, ale lidé jsou opravdu divní. Rádi se předvádí a jako druh snad i trochu chřadnou. On každý na tenhle svět, jako dítě ateistů, přišel náhodou. A odkud? To bych rovněž mohl vyprávět. Už předem vím, co mi odpoví.

Danuše Markovová: Suvenýrové stopy

Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky.

Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie!

”Sú dve možnosti: Buď sme vo vesmíre sami alebo nie sme. Obidve rovnako naháňajú strach,“ povedal sir Arthur C. Clarke, známy autor sci-fi, ktorý sa na Srí Lanke dožil deväťdesiatky. Tento múdry človek, ktorý, mimochodom, prišiel s myšlienkou prenosu signálov geostacionárnymi družicami dávno pred štartom prvého satelitu, celý život veril, že vo vesmíre nie sme sami a že sa ešte dožije dôkazu. Žičil som mu to ako málokto, ale nepodarilo sa.

Ivan Kraus: Já a velký třesk

Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.

Milan Markovič: Kam zmizol ten starý prístroj?

Občas sa pristihnem, že si za svet nemôžem spomenúť, ako sme telefonovali, keď ešte neboli mobily. Samozrejme, z pevných liniek – hoci ani tie neboli vždy zas až tak veľmi pevné. A potom to prišlo: najprv len slúchadielko na kábliku, ale s číselníkom stláčacím. Potom zmizol aj káblik a s telefónom sa dalo chodiť (telefonujúc!) voľne po byte, ba aj tesne pod oknom na ulici sme machrovali a veru, obdiv bol naokolo vari väčší, ako keby som priamo pred domom vystúpil z Ferrari testarossa.

Milan Markovič: Diplomovaný či radšej zázračný?

Poznám nejedného diplomovaného lekára, ktorý nevie prísť na meno celej „alternatívnej medicíne“ a viem o nejednom zručnom masérovi, naprávačovi, liečiteľovi, čo v jednom kuse nadáva na „šarlatánov v bielych plášťoch“ a pritom sám nemá diplom ani zo zemiakovej brigády. Oba prístupy sú mi podozrivé. Je mi jasné, že keď sa človeku začne rúcať zdravie, nuž podľa hesla „topiaci sa aj stebla chytá“, vyskúša každú možnosť, len aby si pobyt na tomto často nevábnom svete ešte trochu predĺžil.

Milan Lasica: Zopár rád pre začínajúcich, ktorí sa derú k moci

Konečne k tomu došlo. Je odhalený princíp komunikácie medzi politikmi a voličmi. Maďarský premiér, ako píšu komentátori, si pustil hubu na špacír v úzkom kruhu spolupáchateľov. To znamená, že neverejne povedal, ako to v Maďarsku pod vedením jeho strany naozaj vyzerá.

Helena Dohnalová: Proč se vlastně učím anglicky?

Jako malá jsem toužila, učit se anglicky. Nevedla mě k tomu vzdělání chtivost, ale medvědi. Ne, že bych znala nějakého medvěda, který mluví anglicky, kromě Médi Bédi. Tehdy jsem ale zahlédla rodinu roztomilých kreslených medvídků v učebnici mých spolužáků, které jejich rodiče na angličtinu přihlásili.

Milan Lasica: Postav dom, zasaď strom a vypadni!

Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada niečo s tým robiť. Ale čo? Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je, na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev. Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz nezaoberajme.)

Eva Vlachová: Esence vzpomínek

Provensálské městečko Grasse patří bezesporu k oblíbeným cílům návštěvníků Azurového pobřeží. Je kouzelné a hlavně voňavé. Jak by také ne, je sídlem společnost Fragonard, která, jak zasvěcenci dobře vědí, vyrábí parfémy. Můžete tady navštívit sídlo firmy, podívat se do muzea a seznámit se se starými i novými metodami výroby něčeho tak neuchopitelného jako je vůně.

Milan Lasica: O vzdelaní

Tým nechcem naznačiť, že absolventi vysokých škôl nepracujú. Pravdaže pracujú. Ale kto bude napríklad opravovať chladničky? Človek s vysokoškolským vzdelaním? Pochybujem. Ten potrebuje prácu primeranú jeho vzdelaniu. Takže nám neostáva nič iné, ako systémová zmena. Viem, pri tomto termíne začne mnohým behať mráz po chrbte, ale nedá sa nič robiť. Bez systémovej zmeny to nepôjde. Vychádzajme z premisy, že bez vysokoškolského diplomu sa nedá prežiť.

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (4)

Od Máničky se Hurvínek vrací se špatnou náladou. Nevylepší mu ji ani Spejblova rajská polévka, uvařená dle Babicova úsporného receptu – vezmi červený talíř a nalij do něj horkou vodu. „Synu,“ lituje ho otec, „provedl ti někdo něco?“ „Máňa,“ žaluje tázaný, „prý mi chybí image. Co je to?“ „Mno,“ podrbe se na pleši rodič, „to je něco, co chtěj mít ti nahoře.