Nad Blaníkem svítilo slunce. V jeskyni bylo příjemně. Rytíři seděli kolem stolu a prohlíželi došlou poštu.
"Přátelé," pravil Mojmír, který řídil zasedání, "došla nám opět spusta dopisů s žádostí o pomoc."
"Lidi jsou věčně nespokojení," povzdychl si Vratislav.
"To je pravda," připojil se Radúz, "stěžují si, kdykoli se mění režim. Jen si vzpomeňte na osmačtyřicátý rok."
"Píšou, že roste kriminalita," poznamenal Mojmír, nahlížeje do jednoho dopisu.
"To je věc policie," ozval se Krutinoha.
"Je tu taky hodně stížností na rostoucí vliv mafií," upozornil Mojmír.
"To je jeden z problémů volného trhu, s tím se nedá nic dělat," pravil Květoslav, který ve chvílích, kdy nespal, četl cizí tisk.
"Mnoho lidí se trápí tím, že mládeži chybí morální vzory," pokračoval Mojmír.
"Těch nebylo nikdy dost," ozval se Anastáz, "jenže morálku nezlepšíme žádnou vojenskou akcí."
Mojmír prohrábl další hromádku dopisů a podrbal se na hlavě.
"Prý se rozmáhá rasismus."
"Věc výchovy," usoudil Zrúd.
"Já bych se tím vším nijak nezneklidňoval, protože dohoda jasně určuje, kdy máme opustit jeskyni a jet na pomoc," řekl Pravoslav.
"Až bude nejhůř," ozvalo se sborem několik rytířů z hloubi jeskyně.
"Jenže otázka je, co se termínem nejhůř vlastně myslí," pravil Mnata, který šel občas ostatním svým filosofováním na nervy.
"Nejhůř je když je hlad a ten teď národ nemá," ozval se Chrudoš s plnými ústy.
"Clověk nemusí být hladový a přece se mu nevede dobře," namítl přemýšlivý Mnata.
"Jen žádný intelektuálštiny," obořil se na něho Hněvsa, "lidi mají co jíst, mohou cestovat a mohou říkat co si myslí."

Slova se ujal Pravoslav.
"Smlouva jasně definuje situaci, kdy máme zasáhnout. Až bude národu nejhůř. Ovšem k právnímu naplnění podmínky může dojít jen v případě, když my sami dojdeme k závěru, že inkriminovaná situace nastala. Pokud jde o národ, ten sice může o pomoc žádat a to jednotlivě i pomocí kolektivních peticí, ale nemůže ji nikterak vymáhat...V podstatě jde o smluvní závazek, v době jeho trvání."
"Tomu vůbec nerozumím," zabručel Strachoš.
"Hned to vysvětlím," pokračoval Pravoslav, nahlížeje do nějakých papírů.
"Jde o závazek, který sice nemůžeme jednostraně vypovědět, ale který zároveň nepodléhá právnímu postihu protistrany, tedy českého národa, jeho zástupců, nebo poručníků. Takže nemůže dojít k žalobě pro neplnění povinností, nebo k vymáhání penále."
"Jestlipak, kdybychom vyjeli na pomoc, dostaneme vůbec nějakou odměnu?" tázal se Dlást.
Pravoslav nahlédl do papírů.
"Bohužel se ve smlouvě o ničem takovém nehovoří. Byla udělána v časové tísni."
"Takže na tom vlastně nejsme taky nejlíp," zabručel Hněvsa.
"A to jsme už ve službě stovky let, pánové," povzdychl si Zmlat.
"Bez nároků na pensi," dodal Dalimil.
"Ten doklad se musí změnit," rozhodl Ctirad.
Záviš navrhl, aby listina byla rošířena o dodatek. Pravoslav byl pro to, aby národ dostal časový limit, který by určoval trvání závazku. Protože některým kolegům to nebylo jasné, vysvětlil jim, jak si to představuje.
"Řekněme že bychom stanovili termín rok 2000. Jestliže do této doby se národu nepovede prokazatelně nejhůř, vyprší naše část závazku o záchranné akci a smlouva ztratí platnost."
"Dobře, ale co bychom pak z celé služby měli?" namítl Křesomysl.
Také ostatní rytíři protestovali, že nebudou věčně čekat na to, až budou muset zasáhnout a ke všemu ještě zdarma.
"Pánové jen klid, nějakou kličku už najdeme," uklidňoval rozvášněné kolelegy Pravoslav.
Mojmír chtěl přečíst nahlas další dopisy, ale nikdo ho neposlouchal. Hněvsa navrhl, aby se národu automaticky za každý den, který rytíři jsou ve službě, počítal stálý poplatek.
"Měl by odpovídat určitému procentu národního důchodu," doplnil ho Bivoj.
"Prosím vás, mějte rozum, národ má přece nesmírné dluhy," upozorňoval rytíře Mnata.
"Tak si půjčí," zvolal Božetěch, který si vzpomněl, že má někde v jižních Čechách tvrz, za kterou mu někdo dluží pár set let nájemné. Zdislav tvrdil, že by neměli zapomenout na inflaci. Chrudoš spočítal zisk, který jim stálým čekáním unikl.
Střemhlav se rozhodl připočítat k částce úroky. Radobýl žádal příplatek za odloučení od rodiny a za bydlení v nezdravém prostředí. Mojmír se snažil rytíře uklidnit, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.
Všichni se shlukli kolem stolu a zabývali se čísly. Rozhodli se, že to národu za pár set let pořádně spočítají.
Pouze Mnata seděl stranou a bručel: "Jaký národ, takoví rytíři..."