Publicistika – Letem-světem
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)
27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.
Marta Urbanová: New York
Sedím v hale hotelu Pensylvania na rohu 7th Avenue a 33 Street na Manhattanu v srdci New Yorku. Hotel má 22 poschodí a 1700 pokojů. Když tak počítám: tři a půl tisíce postelí. Jedno naše malé město. V hale je mraveniště. Vchodové dveře se netrhnou. Dvě řady výtahů se nezastaví. Permanentně jsou všechny v provozu. Kufry všech barev a velikostí stojí na podlaze a čekají.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (4)
Plachetnice zakotvené v přístavu, molo zatínající se daleko do oceánu, Fisherman´s Wharf s mnoha krámky, hospodami, restauracemi, z nichž linou se exotické vůně. Pohled na ostrov Alcatraz s věznicí dnes již změněnou jen v turistickou atrakci a nalevo… ano, Golden Gate Bridge, i dnes částečně zahalený do pověstné mlhy. Projíždka lodicí poskytuje mnoho pitoreskních pohledů na strmé ulice města, dosud nám známých jen z televizního seriálu, jimi za zlosyny pádících strážců zákona M. Douglase a K. Moldena.
Bohumír Herout: Když nestraší jen ve věži
Doma jsem se začal připravovat na týdenní pobyt v prostoru kopcovitého kraje. Rád se vždy připravuji dopředu a v tomto případě se turistická mapa nepokrytě hlásila k hrdému titulu vrchy. Co se dá dělat spadli jsme do toho, a tak se jede. Jak se tak koukám do mapy, oči mi zabloudí mimo silnice a cesty.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (7)
Čeká nás přibližně 170 km křivolakého klesání z horského hřebene až k moři. Naše cestování autem dnes končí. Přiznám se, že ani nemáme žádná očekávání. Jen tušíme, že pojedeme celý den a chceme ho mít rychle za sebou. Ovšem to jsme nepočítali se zázračnou proměnou našeho přítele řidiče.
Jaroslav Vízner: "Ukončete nástup - dveře se nezavírají!"
V padesátých letech měly tramvaje ještě pěkné proporce, krásné interiéry a stále otevřené dveře. Když jsem vycházel z našeho domu ve Vokovicích, jedenáctka byla slyšet dlouho před stanicí, už od Liboce. Dával jsem se do běhu a často ji dostihl až když se ze zastávky znovu rozjížděla. Stačil jsem se ale pověsit na rukojeť zadních dveří, chvíli vlál jak prapor, pak se přitáhnul a tímto způsobem "nastoupil".
Jana a Karel Hruškovi: Azorské ostrovy
Azory najdete na obvyklých mapách jen stěží. Jsou to malé ostrůvky v Atlantickém oceánu, asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy americkými. Některé legendy říkají, že jsou zbytkem bájné Atlantidy. Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek – euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2 247 kilometrů čtverečních.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (3)
Z Polonnaruva do Trincomalee je to 130 km a to je v západní Evropě vzdálenost denního dojíždění do práce. Obvyklá doba na tuto vzdálenost na Šri Lance je 4,5 hod. Není divu při tak různorodém provozu. Pěšáci, kárky, krávy, kola, motorky, auta, autobusy a náklaďáky se tísní na úzké vozovce plné děr a hrbolů. Podle našeho řidiče se ve vsi smí jet 50 km a mimo ves je rychlost neomezená, ale v průměru jsme 50 km nikde nepřekročili.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)
Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (3)
Když jsem na terasu před chvílí přišel, byla tam jen jedna jediná kočička. « Co tu děláš tak brzo ráno ? Normálně jsem tu sama a ptáci..., ale když už jsi tady, tak tedy dobré ráno! » A já : « Dobré ráno, ty jsi opravdu hezká kočka a sympatická, dá se s tebou povídat ». Usadila se na stůl přede mě… třeba umí i číst?
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (4)
Dost bylo lenošení, pojedeme se podívat dolů na jih do Hikkaduwy. Máme pro naši zvědavost hned několik důvodů. Prý je tam hezčí moře. Pravda je, že slané kafe v Negombu bylo docela kalné od bažin kolem mangovníků (pořád bylo čistší, než naše rybníky, a taky teplejší). Dalším důvodem bylo utužování příbuzenských vztahů.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (2)
Už od 12. února se hřeji pod thajským sluncem a tebe jsem nechal ve studené, únorové Ženevě s její nemilovanou "Bise", tím vlezlým studeným severákem. Škoda, že jsi nemohla na cestu se mnou. Ženevské jezero je sice, pod jejími polibky, plné obdivuhodných vln, ale s těmi mořskými, co tu mohu pozorovat, se srovnat nedají.
Milan Turek: Královna Ještěda – Karolina Světlá
Oblíbeným místem spisovatelky v Ještědských horách byla údajně kamenná vrata, vystoupat k nim ze Světlé loveckými chodníčky Terasami Ještědu není zrovna nejsnazší výkon, jindy to byla zase Vápenice nad vsí s nádherným výhledem do kraje. V jednom z dopisů své sestře Sofii Podlipské píše o výletě na Ještěd, kde její vyprávění o kraji naslouchali se zaujetím i cizí turisté, jindy píše o vycházkách do Ještěda se světelským farářem, býval jejím partnerem a průvodcem znalým celého kraje.
Pavel Pávek: Nejkrásnější památka
Není to tak dávno, kdy na nějaké rozhlasové stanici proběhla anketa. Běhají a stále někam chodí různé a ta, kterou mám na mysli, se týkala památek. Měla být nalezena nejkrásnější z českých. První lavina odpovědí se dala čekat. Záplava Karlštejnů, Hlubokých, Lednic a Českých Krumlovů nějak neměla v plánu skončit.
strana 1 / 18