Pavel Pávek: Nejkrásnější památka

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Není to tak dávno, kdy na nějaké rozhlasové stanici proběhla anketa. Běhají a stále někam chodí různé a ta, kterou mám na mysli, se týkala památek. Měla být nalezena nejkrásnější z českých.
První lavina odpovědí se dala čekat. Záplava Karlštejnů, Hlubokých, Lednic a Českých Krumlovů nějak neměla v plánu skončit. Nemám nic třeba proti Českému Krumlovu, rád pomalu procházím jeho starobylými zdmi, ale musí to být v zimě, v noci nebo za úporného lijáku. Netoužím být ušlapán davy poutníků, co vidí napravo, nalevo a hlavně se nesmějí otočit opačně. Bylo by neskutečně trapné chlubit se v dálném Japonsku snímkem otočného hlediště a ukazovat barevný obrázek odkvetlého rododendronu.
Rád projdu mezi sbírkami a exponáty v pozoruhodném starém sídle, rád si prohlédnu vše, co mne zajímá. Zbožňuji zámecké galerie plné pláten starých mistrů, ukazujeme je často naší mladé slečně. Jak jinak probudit kdesi v genech ukrytý vztah ke všemu krásnému. Dávno nežijící umělci nám a hlavně jí vyprávějí, že není důležité pouze nadání, že podstatnou část úspěchu zajistí až řemeslná poctivost, letité zkušenosti, cit pro používané materiály a hlavně, hlavně veliká dávka pokory.
Vlastnosti dnes již vlastně neznámé. Klidné debatě s nežijícími obvykle překážejí, jsou za to konečně placeni - průvodci. Není přece v lidských silách absolvovat třeba klášterní obrazárnu ve Vyšším Brodě - v souladu s představou průvodce - za pět minut. Ten čas přece nestačí ke klidnému zadumání nad jediným plátnem Mistra Petra Brandla.
A tak raději putujeme po památkách opuštěně zapomenutých, památkách od nepaměti stojících mimo frekventované trasy, po pamětihodnostech vzpomínajících i vyprávějících. Jsou všude kolem nás, nabízejí klid i čas, slibují připomenout události vlastně často neznámé, a o to poutavější.
U lesa se poklidně rozhlížející kostelík, těžko objevitelné torzo starého strážního hradu na ostrohu nad řekou nebo do dálky bíle zářící pozdně barokní boží muka uprostřed polí na nás nepospíchají.
Naopak nabídnou své stěny k opření bolavých zad i jistotu, že vedle vás nezačne nervózně přešlapovat člověk se svazkem klíčů v ruce. Nezřídka si uvědomíme, o co je krásnější strohá linie zvoničky na návsi vísky na jihu Čech než členitě překombinovaná barevnost fasády barokního zámku. Kolik půvabu v sobě ukrývá dlouhé roky neužívaný hřbitůvek snící blíže dávno neexistující pohraniční obce. Drobné památky se nehledají na mapách, kroky k nim obvykle přivede náhoda nebo cílené bloudění, největší pomocník sběratelů zážitků.
Problém ovšem je určit mezi tisícovkami drobných pamětihodností tu jedinou pravou, nejkrásnější. Nechceme přece žádné ublížit, snížit význam, který pro nás má. Vlastně jsme před stejně nemožným rozhodnutím, jaké žádá další probíhající anketa, tentokrát televizní. Kniha mého srdce. Každý čtenář jich má přece tolik… Ze stovek, snad tisíců za život přečtených se prostě vybrat nedá. Stejně jako ze stovek, snad tisíců památek za život spatřených. 

Foto © Pavel Pávek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 04. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.