V historickém centru romantického Nymburka poutník nepotká s padajícím soumrakem jen pana Hrabala; patrně je se svými kočkami někde daleko a vzpomíná na město svého mládí. Mlhavě přeludnou bránou zahlédne poutník budoucí královny, ale kráčí stále dále okolo hradeb po břehu vodního příkopu, rozhlíží se po přihrbených domcích a přemítá, kde by uhasil žízeň. Se zázraky se, neb je vnímavý a pozorný, setkává běžně, a tak není překvapen, když se z temnot takřka nečekaně vynoří žlutá chaloupka, zvoucí otevřenými dveřmi k přátelské návštěvě. Vstoupí tedy a je udiven.
Jemná, trochu kořeněná vůně vonných tyčinek, vzácných čajů a podmanivě laskavé světlo voskových svíček říká, že ho, snad náhodou, kroky přivedly do pohádkové čajovny. Usedá k dřevěné desce stolu, pohlédne na obrazy na zdech, usměje se na žehličku zatěžující stínidlo lampy a je trochu udiven, neb k němu nepřichází úslužný Číňan ve starobylém rouchu, ale sám vrchní beduín Radek Čech, majitel laskavého podniku.

„Na začátku byla náhoda,“ svěřil se poutníkovi, „sedli jsme jednou s manželkou Lenkou na kola a objížděli starý baráky v Nymburce, že nějakej koupíme a budeme v něm bydlet. A tak jsme jeden sehnali a koupili. Byl krásnej, starej a v hodně zanedbaným stavu. Ale měl kouzlo. Ducha. A má ho dodnes. Přes sto let starý tabulkový okna, tlustý metrový zdi z opuky. Oblouky nad dveřma. Dveře s mosaznýma klikama, u vchodu zazděný mlýnský kámen... Hned jsme věděli, že je to ono. A taky jsme věděli od začátku, že bychom měli tohle všechno nějak využít, podělit se o to. Přemýšleli jsme, co s tím. Hospodu? Keramickou dílnu? Obchod s něčím? Nakonec převážil obchod s keramikou. A k tomu nějaký další věci. A když jsme jeli do Prahy do velkoobchodu s čajem a u toho byla čajovna, stačilo si jen vyměnit mezi sebou pohledy a hned jsme věděli. Uděláme čajovnu. A tak jsme ji udělali. 21.9.1998 jsme otevřeli..."

Poutník se dozví i mnoho zajímavostí o vznešeném nápoji. Třeba to, že v pekingské čínštině se čaji říká čcha. Odtud i český výraz čaj. V anglicky mluvících zemích, kam se čaj dostal přes moře, se čaj nazývá tea, což zřejmě vzniklo od t´e, což je výraz pro čaj, používaný v čínské provincii Fu-ťien. Je poučen i o tom, že všechny čaje pocházejí z čajovníku Camellia sinensis (L.), který existuje ve třech variantách - čínské, assámské a indonéské, lišících se od sebe především vzrůstem, velikostí lístků a zbarvením.
Pocestný nabral sil a osvěžen lahodným jasmínovým nápojem odchází do již temné noci. O mnohé bohatší a vzdělán myšlenkou, že u čaje nelze nic uspěchat. Přípravu ani konzumaci. Bohatší čajovnu opouští i dětský doprovod, který byl na závěr posezení u málo známého nápoje obdarován bonbóny.
Přijďte se ale podívat sami. Čajovnu, která stojí za návštěvu a jistě si získá i vaši přízeň, najdete v Nymburku v ulici Malé Valy.