Jana a Karel Hruškovi: Azorské ostrovy

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Azory najdete na obvyklých mapách jen stěží. Jsou to malé ostrůvky v Atlantickém oceánu, asi ve třetině cesty mezi Portugalskem a Spojenými státy americkými. Některé legendy říkají, že jsou zbytkem bájné Atlantidy.
Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek – euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2 247 kilometrů čtverečních. Na východě je největší ostrov Sao Miguel (747 km2) a Santa Maria. Ve středu leží Gracioza, Terceira, Sao Jorge, Faial a Pico. Poslední z nich je vlastně veliká sopka a zároveň nejvyšší hora Portugalska (2 351 m). Na západě souostroví uzavírají ostrovy Corvo a Flores.

Ostrovy se před mnoha miliony let „vynořily“ z Atlantiku díky obrovským sopečným výbuchům. Nezapřou sopečný původ dodnes. Když se procházíte třeba centrem městečka Furnas na ostrově Sao Miguel, je všude kolem bílý kouř, v zemi přímo na ulicích bublá horká voda a ve vzduchu cítíte síru. Pijete „zázračné prameny“ teplé vody jako v lázních. Po chvíli chození ve Furnasu cítíte horko i skrze podrážky bot. Uvědomíte si, jaké síly musí dřímat pod povrchem. V některých oblastech Atlantiku poblíž Azorských ostrovů je údajně na dně oceánu dva kilometry pod vodou až tři sta stupňů Celsia. 

Vše nádherně zelené, i vyhaslé krátery sopek. Horké prameny; v popředí "hromádky", pod kterými se v zemi vaří oběd.

Stačí ale vejít do útrob sopky na ostrově Terceira. Vyhaslý vulkán se jmenuje Algar do Carvo, což znamená Uhelný komín. Úžasný pocit. Scházíte po schodech sto metrů hluboko a do toho vám hraje relaxační hudba.
Další atrakce je na ostrově Pico, kde při erupci vznikl podzemní tunel. Měří přes pět kilometrů, a než půjdete dovnitř, vyfasujete helmu a baterku. Pozor, místa, kde se valila láva, jsou hrbolatá, takže je potřeba pořád koukat pod nohy.

Největší vulkanická šílenství však zažijete na největším z ostrovů, Sao Miguel. Jsou tu rozseta jezírka, do nichž není radno šlápnout. Voda v nich neustále bublá ( má skoro sto stupňů ) a vypařuje se z nich síra.
Říká se, že Azory jsou největším akváriem světa. Je to pravda. Můžete se tu potápět nebo si jen tak vyjet na širé moře, a když máte štěstí, můžete potkat i velrybu. Cestou za ní vás téměř stoprocentně doprovodí delfíni, kteří skáčou kolem člunu a předvádí se, jako kdyby věděli, že si je lidé fotografují. Ideální pro pozorování velryb je jaro a začátek léta, kdy velryby kolem Azorských ostrovů plavou směrem na sever. Při troše štěstí zde můžete vidět i modrou velrybu, největšího tvora žijícího na zeměkouli. Váží až přes sto tun, a jenom jejich jazyk váží jako indický slon – čtyři až pět tun.

Azorské ostrovy patří k Porugalsku, ale mají vcelku rozsáhlou autonomii, vlastní vládu, prezidenta i daně. Díky tomu jsou tam určité věci ( tabák, alkohol a některé další základní potraviny ) podstatně levnější než na kontinentě. Místní obdoba portského je stejně lahodná, omamná a zrádná jako to z portugalské pevniny. Navíc víno, které roste na lávových vinicích, je rarita chráněná i organizací UNESCO. 

 Dvoj-jezero v kráteru v 800 metrech nad mořem.  Pláž; černý sopečný písek.

Azořané umějí vulkanické jevy dobře využít. Kromě parních elektráren, které jsou až 1,5 kilometru pod zemí, si dokážou díky rozpálené půdě uvařit i oběd. Do velkého hrnce se vloží několik druhů masa, rýže, brambory a zelenina. Hrnec se pak zahrabe asi metr pod zem. Horká půda má přibližně sedmdesát stupňů a jídlo se tam nechá asi šest hodin. Tomuto tradičnímu pokrmu se říká „cozido“ a turisté, kteří si takový oběd či večeři předem objednají, dostanou termín, kdy se mohou ke své „rozpálené díře“ dostavit a být u vyhrabávání hrnců. Jídlo se pak konzumuje ve stylové restauraci. Už se dál neupravuje, jen se vyndá na talíř.

Na Azorech se můžete cítit bezpečně. Nejsou tam ani komáři či podobná havěť, ani nějací predátoři či hadi, jichž byste se museli bát při procházkách úžasně krásnou krajinou. Souostroví nebylo před objevením portugalským mořeplavcem Diego de Senillem v roce 1427 obydleno. Námořníci z Portugalska a Holandska, kteří zde přistávali při cestách kolem Afriky, tady nejprve při svých objevitelských plavbách vysadili krávy. A když po letech zjistili, že se skotu dobře daří, správně usoudili, že na ostrovech nejsou žádná nebezpečná zvířata. Azory se pak staly díky své poloze důležitou zásobovací zastávkou v době velkých zámořských objevů v 15. a 16. století.

Mimochodem: Azory měly strategickou roli i v době studené války. Američané totiž odtud se souhlasem Portugalska letecky kontrolovali pohyb sovětských atomových ponorek a letiště sloužilo i pro mezipřistání obřích bombardovacích letadel při různých světových konfliktech. Dnes Američané umožnili, aby se část letecké základny s obří více než tříkilometrovou přistávací dráhou využívala i pro civilní lety, což souostroví zpřístupnilo turistům. Mezinárodní letiště jsou na ostrovech Sao Miguel a Faial. Na zbylých šest ostrovů buď létají malými letadly místní aerolinie, nebo se tam dostanete lodí.  

Ponte Delgado, hlavní město Azor, a všech devíti ostrovů; typické fasády. Manželé Hruškovi (vlevo) při náhodném setkání v baru s jiným párem ze Švédska.

Foto © Jana a Karel Hruškovi

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 06. 2008.