Černá vzducholoď

Rubrika: Literatura – Doporučení

Autor: Jiří Suchý
Vydalo: Klokočí a Knihovna Jana Drdy 2001
 
Nejedná se o žhavou novinku, knížka vyšla už v roce 2001, ale získala jsem ji teprve nedávno. Ještě pak chvíli jsem si čtení odpírala, protože těšení má také něco do sebe. A vyplatilo se!
 
Slabá knížečka s poezií silného obsahu. Černá chmura na komikově tváři, v níž probleskují jiskřičky něžného humoru jako by přes slzy nespravedlivosti světa vystavěného člověkem, který tuší. Těžko popisovat verše, aniž by se člověk pokusy o vysvětlování nechoval jako slon v porcelánu. Omezím se pouze na několik pocitů, které se mi při čtení vybavily: síla, něžnost, smutek, pokora, naděje, křišťálovost,…
 
Určitě jsem svým nezkušeným pohledem zachytila jen zlomeček toho, co chtěl básník říci, ale nějak mi těch čtyřicet tři stránek vlezlo pod kůži, nemůžu se jich zbavit, tak to zkouším předáním vesla.
 
Malá snad nic neprozrazující pouze navnazující ukázka:
 
Když tuhle šifru ihned nerozluštím,
marná je moje další práce.
Divák je záludnost, která na sebe vzala
podobu lidskou.
Sedí a čeká, jestli se mu strefím
do jeho mnohdy pokleslého gusta.
Strefím se často.
Leckdy.
Ano, zhusta.
A někdy taky ne – to je pak se mnou amen.

Mirka Havlová (26 let, Domažlice)     HavlovaMirka@seznam.cz


Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 01. 2006.