Už od 12. února se hřeji pod thajským sluncem a tebe jsem nechal ve studené, únorové Ženevě s její nemilovanou "Bise", tím vlezlým studeným severákem. Škoda, že jsi nemohla na cestu se mnou. Ženevské jezero je sice, pod jejími polibky, plné obdivuhodných vln, ale s těmi mořskými, co tu mohu pozorovat, se srovnat nedají. Víš proč je "Bise" tak nepříjemně prudká? Nabírá ještě větší rychlost než má na planině, klouzajíc po prudkých svazích břehů kantonu Vaud do jezerních vod a tvrdě do nich mlátí. Podle znalců jezera jsou na něm místa, kde bývá velmi nebezpečné proplouvat s plachetnicí v období "Bise". Přilepí ji to na hladinu a potopí.
A tak na žádnou plachetnici v únoru, prosím, pozvání nepřijímej…
A ještě vím, že všechno, co fouká kolem Ženevského jezera, má své jméno. Těch větrů a větříků je 38. Tedy jméno má nejen nepříjemný severák, ale i všechny ostatní, i ten nejlehčí větřík, jemuž říkají thermique. Vane něžně, díky rozdílu teploty nad vodou a na břehu. A právě takový mě teď mile ovívá.

Zase otevírám tvůj notýsek, dnes je
21.02. «Kiss, kiss, kiss. I love you».
Já taky, taky, taky… To je báječné mít s sebou ten tvůj zápisníček, můžu si ty milé řádky číst, tak daleko od tebe, den za dnem.

Sedím na terase hospůdky Sun Cliff, asi 20 metrů nad mořem. Od bungalovu je to kousek cesty do kopce. Každé ráno si sem chodím na snídani. Slunce se brzo ukáže... je 7 hodin ráno a ostrov ještě totálně ospalý. Jen pár rybářských lodiček pobrukuje dole na moři.

Paní majitelka mi připravila čaj a lahodné müsli s čerstvým ovocem.
Všude kolem mě je plno koček, většinou koťata. Hrají si se vším možným. Jedna z nich si vyskočila ke mně na stůl a řekla mi dobrý den. Dobré ráno, kočičko.
Dobrý den také tobě, miláčku... vlastně dobrou noc, vždyť je u tebe 1 hodina po půlnoci, zrovna jsi asi usnula. Je tu teplo jako vedle tebe v posteli…
Nedovedu si představit jaké může být počasí v Ženevě, snad se nezvedl ten obávaný severák, "Černá Bise". Tady je hezky pořád, alespoň co tu jsem. Teď ale musím mít na sobě vestu, to proti komárům. Jakmile však slunce vystrčí hlavu zpoza kopce, komáři zmizí a je to dobré na celý den. Kam se podívám - nádhera! Jeden hezčí motýl vedle druhého. A těch krásných květů! 

                   

Teď položím pero a seběhnu k moři. Slunce už krásně hřeje. Nemohu přece nadále to nádherné moře ignorovat… Je to poprvé, co se tu půjdu koupat. Písek na pláži se zdá skoro bílý, kolem vidím plno palem… voda musí být delikatesní, a lenošit na písku, i když to není, jak víš můj zvyk, se mi tentokrát hodí. 

   

Rád bych tě poprosil o prominutí. Hádal jsem se s tebou ošklivě právě ohledně banánovníku, když jsme byli ve Florencii. Měla jsi pravdu. Mám jeden tady, přímo před sebou, a je to pravda. Ten obrovský « skoro strom » vyroste každý rok znovu. Těžko se to věří, jen na několik měsíců takhle rozpřáhnou "křídla".    

Lázeň byla skvělá. Jak je mým zvykem, dlouho jsem se na písku nepovaloval. Začaly mě zajímat úlomky korálů. Válí se jich v písku spousta. Mají roztodivné tvary. Začal jsem tvořit sbírku zvířátek. Žádnou jejich velkou úpravu nepřipouštím. Většinou stačí zdůraznit ku příkladu oko a vyřešit, aby stály a nepadaly. Nalézám jejich podobu stejně jako to dělávám s měnícími se mraky, když ležím na terase bungalovu. Však korálová zvířátka uvidíš, přivezu je s sebou domů.

22.02. «I like to go to the cinema with you and laugh hard».
Já se s tebou také rád směju a hlavně se mi moc líbí tvůj upřímný smích.

Obyvatelé tu jsou usměvaví, milí, jak se u vás říká « easy going people ». A všechno tu jde dobře, jinak než u nás, jednodušeji a tedy lépe. A co je k jídlu je čisťounké a velmi chutné... Mňam, mňam. Tobě by něco z toho možná "nejelo", protože to mají většinou pálivé, ale to, co je s česnekem, by ti chutnalo jako mně. Marek říká, že ta ostrá jídla ochraňují před komáry. Asi jim pak moc nechutnáme. Je to jistě zdravější než nějaký chemický repelent.
Ale abych Thajsko nepřechválil, jsem tu teprve chvíli a moc jsem toho vlastně neviděl.
Co mi tu ovšem na ostrově už teď vadí, mimo "nočních" komárů, je takřka všudypřítomná zvuková kulisa, muzikální "poluce". Po vesničce je povětšině pustěná televize a v ní je vtíravé hudby až dost. Pak, hraje se tu všude « na plné pecky », většinou od 20 hod. do 02 hod. Ještě že je můj bungalov dosti stranou téhle muzikálně konzumní společnosti. A při úplňku se slaví až do východu slunce. Ačkoliv, někdy k tomu ani plný měsíc nepotřebují.
Od pláže zní, hlavně techno, či spíše duní tahle nová móda. To se nedá spát ani v mém vzdáleném příbytku.
V "Out Back Bar" se vyhrává samozřejmě také, je to přece "music bar", ale ta Markova hudba je dobrá, řekl bych nejlepší z okolí... proto je také bar neustále plný. Není si často ani kam sednout.
Vždycky ve 20 hod. pouští první desku. Každý jeho večer má opravdu velmi dobrou hudební úroveň a trvá do ranní druhé hodiny. Marek umí vybrat kvalitní hudbu.
"Co se u mě lidem líbí? Já na ně nijak speciálně nemyslím, oni mají rádi co nabízím, protože to mám rád já sám."

   

Když skončí sezóna, spakuje se, bar zavře a odletí do Evropy.
"V létě mám v Mnichově práci vždycky, kamarádi na mě nezapomínají. Mimo to musím obnovit mé hudební zásoby pro "Out back bar". Brzo ráno, po dobré snídani, si najmu místnost v hudebním obchodě. Poslouchám všechno o čem mluví moji klienti během zimní sezóny. Pokud se mi něco z toho líbí, koupím to. Potom hrajeme s partou "Pétang", často až do rána…"

   

Až budu zpátky u tebe, budeme spolu objevovat jeho hudební svět. Hodně jsem si toho, co má, natočil.
S denní záplavou hudby však nezapomínám na anglické texty Beatles a jiných, co jsi mi tak pečlivě napsala na cestu. Dííík. Prozpěvuji si je s kazeťákem a moje Angličtina je lepší a lepší…
"Jsem tady v Thajsku naschvál, chtěl jsem být co nejdál od hloupých evropských zabedněnců… ale tomu se, bohužel, asi utéct nedá. Tady trpím zase něčím jiným." Třídíme s Markem za barem odpad a připravujeme to k odvozu.
"Abych neměl na své zahradě stejnej svinčík jako oni, zaplatím loď, která odpadky odveze."

   

Marek se snaží, jako don Quichote, přesvědčit zdejší sousedy, aby odpad třídili a nechali odvézt. Oni to ale většinou raději zakopou za domem na zahradě... Nepřipomíná ti to náš "výlet" do okolí Prahy? Tam se s tím zakopáním ani neobtěžují.  A těch igelitových sáčků v polích. Někde jsem četl, že se jim v Africe říká "Nová africká květina". Vítr pohozené sáčky rozfouká a řada se jich zavěsí na keře a na stromy. A to mi zase připomíná, že prý části těch umělohmotných pytlíků teď nacházejí v útrobách krav. To nám přece tvrdili na švýcarském venkově farmáři, když jsme se spolu brouzdali na našich horských kolech kolem sytě zelených pastvin. Tak kolik toho musí mít v sobě krávy jinde, tam kde tak čistotní jako Švýcaři nejsou? A ne jenom chudinky krávy!

Od zítřka bude mít Marek tři dny volno a tak si prohlédneme ostrov. Pojedem na výlet a dneska večer, protože se bude starat o hudbu Léna, půjdeme za jeho kamarádem Horstem. Nejdřív je třeba zdolat kopec nad pláží. Nevede k němu nějaká značená či upravená cesta.

   

"Horst si povídá s hady" svěřuje mi Marek, když se prodíráme vysokou travou než zmizíme v džungli. 
On totiž bydlí v horách, nad Haad Rhin. Dům si postavil hluboko v pralese přímo nad, občas prý docela divokou, říčkou. Pojmenoval to tam Hadí svatyně, "Snake temple". Horst je původem z Německa a žije tam už asi sedm let, povětšině v totální izolaci. "Žije tam jako nějaký svatý muž."
Když mi to Marek po cestě vyprávěl "uculoval se pod fousy". Zeptal jsem se, proč? "Předtím jsem žádného svatého nepotkal… Když toho mám dole plný zuby, zajdu si za ním. Vracím se pak vyléčený…"
Nemá Marek štěstí, co myslíš? Za kým si máme my v Ženevě zajít?
"Studuje budhismus a hinduismus. Ztrávil jistý čas v Indii a na Srí Lance. Obdivuhodný filozof…" vysvětluje mi Marek, pěkně zadýchaný. Cesta docela stoupá a není zrovna pohodlná. Já toho moc nenamluvím. Po horách, přece jen, tak často nepobíhám…
Jaký je ten jeho dům? Nejlepší by bylo, kdybych ti ho byl hned na místě nakreslil. Ale neměl jsem k tomu s sebou nic. Uvidíš nějaké obrázky z natočených kazet. Zkus si to zatím představit. Je postavený na pilotech a ta říčka protéká pod ním. Tam má také svoji "koupelnu" a kuchyni.

   
   

Vedle domu je docela velká skála, asi pět metrů vysoká. Z patra se tam leze po žebříku. Vytvořil si na ní terasy, nanosil hlínu a má tam nádhernou květinovou zahrádku. Marek si s ním vyměňuje kytky, nebo od něj dostává docela vzácná semínka. Taky on má dole moc pěknou zahradu. Ale na té skále je to jako zázrak. Horst si tam navíc pěstuje zeleninu, i evropskou.

   

Je to úžasné a neuvěřitelné, žádný hmyz mu tam neřádí. Ten se drží u říčky. Nahoře není nic, tak jako v ložnici. Báječně se tam spí, ani síť nad postelí nepotřebuješ, jen se nesmíš bát hadů… Horst tvrdí, že had na tebe nezaútočí. Vždyť jasně vidí, že jsi větší, tedy silnější. Jenom ho nesmíš zahnat do úzkých. Nebo na něj šlápnout. To se pak samozřejmě brání. Koukej kam šlapeš, to je jeho vzácná rada.
Z čeho Horst žije? Zřejmě, převážně, z okolní přírody, vystačí si s tím, co mu dá…
Marek se mi svěřil, že to, co mu Horst dal nejhodnotnějšího, je přátelství. "Je to opravdový přítel… Má krásné oči… velmi… velmi hluboké."

   

A je to tu, jedeme na výlet. Po návratu dolů se to rozhodlo, Marek si nevzal tři, ale pět dnů volna a naplánoval nám nádhernou cestu. Nejdřív pojedeme na ostrov Koh Tao, kde jsou, mimo jiné, krásná místa k potápění. Pak se vrátíme na Koh Pha Ngan, kde si v městečku Thong sala pier vypůjčíme motorky. Pojedeme přes horu do King garden. Prý je tam krásná, tichá pláž. Z hory tam stéká k moři říčka. V jejím korytě, mezi velkými kulatými balvany, najdeme "koupelny", kde je moc příjemné se vykoupat, po slané vodě z moře. Půjdeme také až nahoru k vodopádu Than Sadet…
Teď už mohu předem napsat, jaká škoda, žes tam se mnou nebyla!
Až budeme zpátky, vyběhnu si na terasu hospůdky Sun Cliff, dám si dobrou snídani, popovídám si s kočkama a napíšu ti jaké to bylo...

POKRAČOVÁNÍ ...