Publicistika – Co je psáno...
Dobromila Lebrová: André Marie Ampère, francouzský matematik a fyzik, zakladatel elektrodynamiky
Pokud se zabýváme životopisem tohoto vědce a génia, nemůžeme se ubránit srovnání. O co více dostal od osudu na nadání a na genialitě, o to více byl ochuzen jeho normální lidský život. Přes to prohlásil: „Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“
Dobromila Lebrová: Otakar Ševčík, houslový virtuos a pedagog...
Po absolutoriu byl v letech 1870 - 1873 činný jako koncertní mistr v salzburském Mozarteu. Podle určitých pramenů zároveň učil a také založil své vlastní kvarteto. V dubnu 1973 se stal koncertním mistrem pražského Prozatímního divadla, ale hned v květnu nato dostal nabídku stát se koncertním mistrem Vídeňské komické opery.
Dobromila Lebrová: B.G.Lindauer - český malíř na Novém Zélandě
První necelé tři roky svého pobytu na Novém Zélandě strávil Lindauer na jižním ostrově. Podle Kořenského nejdříve fotografoval a později se opět pustil do malby. Pravděpodobně už tehdy se seznámil s některými Maory, pro něž byl „pakeha“ - „bezbarvý“, tedy běloch - zajímavý i tím, že je samotné kreslil do svého bloku a že s nimi jednal jako se sobě rovnými a s náčelníky jako se skutečnými králi ostrova.
Dáša Cortésová: Jaký byl Jiří Vašíček (5)
Moji rodiče se s Jiřím Vašíčkem znali, takže jsem se k němu hrdě hlásila. Zvláště před děvčaty, která mi to lehce záviděla. Už v patnácti letech jsem byla dost veliká, ale o tanečníky nouze nebyla. Bohužel, většina byla menších než já. Jakmile přišlo k fotografování, tak se kluci rozutekli. Nikdo z nich nechtěl být na fotce s holkou větší, než on sám.
Jiří Krytinář - Petra Haasová: Kdy a kde co končí a začíná
„Už mi to jde! Už chodím i bez berlí!“ volá na nás Jirka Krytinář od vchodu do léčebny v Brandýse nad Orlicí, vítězoslavně zvedá berle k nebi a je na něm vidět, že by je nejraději zahodil do blízkého křoví a rozběhl se… Míříme k němu s fotografem Milanem ...
Dáša Cortésová: Jaký byl Jan Werich (3)
Werichovi měli kocoura, který strašně rád odpočíval v koši se špinavým prádlem. To se ale paní Zdeničce Werichové moc nelíbilo. Když ho načapala, tak ho z toho koše vyhnala a vynadala mu. To prý si ovšem dovolila moc! Kocoura, kterému patřily všechny kočky od Smíchova po Kampu, nebude nikdo ponižovat a urážet!
Ivo Fencl: Vlasta Javořická se čte pořád! I sto dvacet let po svém narození
Příběhy Vlasty Javořické nejsou špatné, ale horší je její styl. Psala prostě, psala, neškrtala… a hlavně se snažila každé hnutí hrdinky polopaticky vysvětlit a nic nenechala čtenářově domyšlení. Na tom měl ovšem snad podíl i její katolický vydavatel, který ji často kritizoval i za nemravnost. O Kerouacovi bylo kýmsi řečeno: Kerouac nepíše prózu, Kerouac píše na stroji, a Javořická sice psala rukou, ale "furt pryč".
Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)
Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.
Jiří Heller - fotograf, fotobankéř, fotopublicista, fotoorganizátor....
Fotografuji od střední školy, na vysoké škole technického směru jsem začal publikovat v novinách a časopisech. Ilustrační náladové snímky.... Hltání kompletní fotografické literatury tehdy dostupné... Po ukončení ČVUT jsem dostal nabídku nastoupit jako fotoreportér Svobodného slova. Slovutný fotograf stejného jména, nikoliv společného rodokmenu, pan Jiří Heller, odcházel do důchodu.
Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (5)
První cirkus vznikl ve starém Římě a jmenoval se Circus Maximus. Jeho aréna měla délku 640 metrů a šířku 130 metrů. Pod sedadly byly vybudován prostory pro přechovávání divokých šelem. Největší část programu ale zabíraly závody na vozech tažených koňmi. Poslední se zde konaly roku 549 n. 1.
Jana Reichová: Docela pozitivní
Druhá česká rodina odcházela v noci přes zasněžené lesy nedaleko Chebu dokonce s třemi malými dětmi. Dokázali to i když přišli prakticky o všechna zavazadla podvodnými převaděči. Začínali těžce, ale dokázali všechno překonat. Byli to manželé Šamánkovi. Jejich děti jsou již babičkami a dědečky a stále mluví česky.
Ivan Rössler: Píseň pro Kristýnku
O tom, jak se zrodila Píseň pro Kristýnku, jsem vyzpovídal hudebního skladatele Zdeňka Petra a textaře Vladimíra Dvořáka. Připomeňme, že po vzniku této písničky, je tady celá generace Kristýnek. Ostatně nebylo to naposledy, co písničky ovlivnily výběr jmen: vzpomeňme ještě na Zuzany, Terezy a Barborky. Ale pojďme si s oběma autory povídat jen o té jedné, o Kristýnce!
Jan Řehounek: Jára Cimrman v Kyšperku
Po vystoupení ze zmíněného vlaku zašel Cimrman do restaurace u Forchů, kde si dal svíčkovou a několik piv. Po obědě se vydal pěšky silnicí k Šedivci a k večeru došel do Pastvin, kde se ubytoval v hostinci u Vágnerů. Zde byl později nalezen ubrus pokreslený plány na stavbu přehrady. Druhý den se vydal zemskou bránou, kde shledal místo pro stavbu nevyhovující vzhledem k blízkosti hranic s Pruskem.
Ivan Rössler: Karel Černoch a film zezadu
Rád bych vám Karla Černocha představil z jeho málo známé stránky. Jednou jsem si s ním totiž povídal o jeho někdejší profesi, o které se jeho umělecké životopisy nezmiňují. Karel byl totiž filmovým rekvizitářem. Zvu vás tedy na film zezadu s Karlem Černochem. A buďme důslední, chcete-li tuto profesi poznat, napíši toto setkání jako filmový scénář. Aspoň uvidíte, jak takový filmový scénář vypadá.
strana 1 / 42