Ivo Fencl: Poeova pražská výstava
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| V roce 2009 uplynulo sto šedesát let od smrti a dvě stě let od narození vynálezce detektivky a básníka Edgara Allana Poea. Toto výročí až do 13. června 2010 připomíná výstava v pražské Galerii Novoměstské radnice a spatříte zde knihy, a to mistrně umělecky zpracované, ale základem expozice se staly spíše originály knižních ilustrací a různé samostatné výtvarné práce inspirované dílem nešťastného, avšak bezpochyby geniálního tvůrce. Zastoupen je tu kupř. i Josef Váchal, který náleží nejen k jednomu ze čtvrt sta překladatelů Havrana (pravda, jeho překlad je spíše parodií, než regulérním překladem), ale který básníkovy povídky rovněž ilustroval, a to prostřednictvím působivých barevných dřevorytů. Také malíř František Tichý se - pomocí suché jehly - Poea výrazně dotkl a jeho současná jmenovkyně Lenka Tichá na radnici vystavuje část cyklu ilustrací vytvořeného teprve loni. Osobně mě díle zaujala počítačová grafika Václava Houfa Bratři Poeové – Edgar a Allan, i když si neodpustím na tomto místě (jistě zbytečné) poučení, že obě jména (samozřejmě) náležela jedinému muži, který navíc asi trpěl ledasčím, schizofrenií však sotva. Na výstavě vcelku převažují ilustrace k Havranovi a výstavní katalog z pera Iva Fencla a George Krtka (částečný pseudonym) doplněný Hilského doslovem ze známého výboru Jáma a kyvadlo (1978) vstřebal i nejnovější překlad slavné básně od Ivana Petlana, z něhož si dovolím ocitovat první a poslední sloku: Byla půlnoc, pustá, tmavá, z četby už mi těžkla hlava, folianty zleva zprava, staré svazky naučné... Snad jsem dřímal, čelo v dlani, nebylo to slyšet ani. ono jemné zaklepání na dveře, tak nehlučné. Návštěva jde, povídám si, ťukání tak nehlučné – znělo to a teď už ne. ... A tak Havran v celé kráse, sedí, sedí, nehýbá se, neodlétá z bílé Pallas do mramoru tesané. Sedí bystě na popředí, z jeho očí démon hledí. A svit lampy stíny ředí po podlaze nastlané. A má duše z toho stínu nezvedne se, nevstane. Teď už nikdy. – Zkrátka ne! Svůj překlad umí doktor Petlan brilantně zpaměti a během vernisáže jsem se stal spolu s množstvím hostů vnímatelem Ivanova vskutku precizního přednesu, který, myslím, ještě víc vynikl "na pozadí" přednašečova úvodního ostychu... a jisté nervozity. Nebyla hraná, a jen kousek ode mne stál i recitátor Miroslav Kovářík a nemyslím, že by se třeba on s recitací Petlanova Havrana dokázal popasoval lépe, kdyby to zkusil, a ta báseň samozřejmě nejvíc působí v angličtině, je maximálně zvukomalebná (Poe ji vysloveně VYTEPAL, kterýmžto slovem se mu, pravda, tehdejší kritici i vysmívali!), avšak právě moderní Petlanův překlad považuji nejen já za vynikající a... Působivý rozhodně minimálně stejně jako nejznámější překlad Nezvalův (1928). Jak zvláštně ale zní v atmosféře vzpomínka na Poeovu esej Filozofie básnické skladby, v níž se snažil své obdivovatelky a obdivovatele přesvědčit, že verše takřka matematicky vypočítal a že v jeho logických poskocích a vývodech figuroval ještě před havranem (nebo tedy vlastně krkavcem, protože "havran" je pouze česká překladatelská zvyklost) mluvící papoušek a ještě před mluvícím papouškem dokonce mluvící šílenec! Ale vraťme se k výstavě. Jiří Hadač předvádí autorskou knihu z vrstvené poškozené kůže z roku 1986 vyjímatelnou z dřevěného pouzdra a další knihu z roku 1988 a vystavuje i lepty inspirované právě Havranem. Knižní zpracování téže básně předkládá i Jiří Kocman. Dalibor Chatrný kreslil barevnými inkousty po ručním papíře. Bohdan Lacina je znám jako autor bibliofilského vydání sbírky povídek Případ pana Valdemara, ale k téže povídce stvořil barevné lepty i Oldřich Kulhánek. Na výstavě dále nechybí díla Oty Janečka či práce studentů českých, moravských a slovenských univerzit, přičemž kupříkladu Západočeskou zastupují Veronika Gocová s počítačovou grafikou k Masce červené smrti a Oga Yakubovskaja s kresbami "Černého kocoura". Na výstavě dokonce nechybí ani zahraniční práce singapursko-britské výtvarnice Alagapan Seethaové, nu, a náš výtvarník Jiří Šindler je pak autorem knižního vydání Petlanova Havrana.  Loňská ztvárnění Poeova Havrana od Martiny Krahulové, Jitky Burdové a Jany Dubové |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 06. 2010.
