Zita Mudráková: Všechnopárty

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Ahoj všichni, kdo jste se dívali na "Všechnopárty" v úterý 3. července 2007, ale i ti, kteří ne!
Ačkoli nepatřím mezi lidi, kteří sledují v televizi úplně všechno, tenhle pořad si nechám ujít opravdu málokdy. Inteligentní a laskavý humor Karla Šípa míří přesně – nomen omen.
Tématem jmenovaného dílu bylo „Jak úspěšně absolvovat v manželství vztah s partnerem jiné národnosti“.
Jako první host nás uvedl do zajímavé problematiky zasvěcený psychiatr Petr Šmolka.
Dr. Šmolka exceloval svými zkušenostmi a názory v živelném rozhovoru s K. Šípem, když se dotkli nejen rozdílné národnosti, nýbrž i velmi rozdílného věku partnerů – a jak každý ví, je to i u samotného průvodce pořadu „aktuální“ stav... Karel Šíp nepokazil humorný a jemně ironický tón rozhovoru, byť se jednalo o „jeho kůži, se kterou se šlo na trh“...

Druhý host večera - laskavá, moudrá, milá dáma - světoznámá a velmi úspěšná módní návrhářka žijící v Libanonu Blanka Matragi svým osobitým a humorným způsobem vyprávěla o svém seznámení a soužití s muslimským partnerem a jejich životě v orientálním světě.
V závěru pořadu vyvstaly upřímné salvy smíchu vyvolávané výroky v oblasti manželství zkušeného, čtyřikrát (!) ženatého a rozvedeného herce Ivana Vyskočila. No jo, on a Anife!!! No comment.

Proč tohle popisuji, přijde za chvilku.
Ivan Vyskočil popsal manželské soužití se všemi ženami, co měl, za soužití s cizinkami. Vysvětloval to výrokem: „Ženská je vždycky cizinka, je to úplně jiný národ“.
No a o Anife se se smíchem vyjádřil, že ona není bulharská Turkyně, že ona je „přírodní úkaz“! Čemuž opravdu lze bez námahy uvěřit (stačilo zažít Anife na televizní obrazovce...), ale v závěru použil větu, která ten náročný život s ní zcela výmluvně odlehčila: Anife prý měla jednu výhodu, na kterou prý u žádné jiné ženy nenarazil - za celých deset společných let ji „NIKDY NEBOLELA HLAVA...“
Pánové (i místní dámy) zajisté ví, co tím chtěl říct... Proto nastala patřičná reakce v obecenstvu. Ovšem Blanka Matragi, žijící dlouhá desetiletí v jiné kulturní oblasti a do České republiky jezdící pouze na návštěvy, už zřejmě vypadla z naší hantýrky, a bezelstně panu Vyskočilovi řekla:
„ALE MĚ TAKY NIKDY NEBOLELA HLAVA!“ Smeč jak namalovaný!
Záchvat smíchu v sále. Zdi Semaforu odolávaly. Ivan Vyskočil odpověděl: „Tak to jsem si měl vzít za ženu vás!“
Blanka Matragi do toho opět odpověděla s plným nasazením: „CELÝ ŽIVOT JSEM NEBYLA NEMOCNÁ A NIKDY MĚ NEBOLELA HLAVA...“
Zdi Semaforu procházely další, zesílenou zkouškou. Paní Blanka se divila, co je na tom až tak směšného..? Karel Šíp se snažil zachránit situaci a vpadl do toho výrokem: „O čem to vy dva tady mluvíte, že i mě z toho málem rozbolela hlava..?
Konec pořadu, tečka.
Možná to je jen vnější dojem, že v tu chvíli této dámě nedošlo, co přeneseně znamená používání výrazu „bolení hlavy“ u zdejších žen, možná to nevěděla vůbec a snad jí to v zákulisí ochotně pánové vysvětlili...
Na každý pád za tenhle zřejmě bezděčný fórek děkuji a směji se od ucha k uchu ještě dnes. A současně děkuji tomu daru smíchu za prodloužení života – neboť každých pět minut dobrých, že jo. Situační humor je to nejlepší kafe.
Tak v duchu motta: merçi, danke schön, thank you, keszenem szépen, ďakujem...

P.S.
Zdravím klub žen, které nikdy nebolela hlava... :-)

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 07. 2007.