Letní popovídání u pítka a mýtka pod 250letou Vorařskou lípou s Marií Trejtnarovou, starostkou obce Záměl u Vamberka. 


♦  Paní starostko, rozumím slovu pítko, ale ne mýtko... 

Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku. Je svědkem vorařského řemesla, kdy tu voraři stavěli vory a odtud plavili dřevo až do Hamburku.

♦  K zámělským vorařům se vztahuje i pověst o hastrmánkovi Floriánkovi.
Jednoho chudáka, jinak dobráka od kosti, si voraři najali na pomoc při vázání klád. Peníze potřeboval, se ženou čekali jedenácté dítě, políčko neuživilo tolik krků a ani kozu neměli. Jenže voraři platili, jak bylo zvykem, až po dodání dřeva, a tak si chudák málem sáhl na život. Děti mu totiž řekly, že jejich sourozenec je na světě, ale protože bylo běžné, aby bylo dítě pokřtěno, bylo potřeba platit Jenže měl jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. To zaslechl zámělský vodník Floriánek, poslal pomocníka domů s tím, ať přijde s dítětem k Marečkovi, tedy do našeho kostelíku svatého Marka, a že půjde za kmotra. Co měla žena dělat, nechtěla mít dítě pohánka, a tak nakonec svolila. Kmotr Floriánek zastrčil pod povijan tři stříbrné a za ně pak rodiče mohli koupit kozičku a přežít dobu, než děti odrostly. Největším příslibem byla hastrmanova slova, že bude nad novorozeným Jonáškem držet ochrannou ruku před utonutím, a tak když se pak chtěl stát vorařem, nikdo mu nebránil.

♦  U nově vybudované lávky máte pěknou sochu Floriánka. Zastihl jsem tu v červencový podvečer tři lidi – starší paní opečovávala tu spoustu květin v truhlících a na druhém konci dva mladí, děvče a chlapec, lávku natírali.

Víte, jsme v zátopové oblasti, kde Divoká Orlice dovede být vskutku divoká nejen podle jména. A tady každý pochopí, že nedávná regulace jejího nejhoršího úseku, kterou provedlo Povodí Labe, rozhodně není násilným zásahem ani do toku, ani do krajiny.
Ta kvetoucí lávka - od jara do podzimu je obložena truhlíky s květinami – tu stojí od roku 1998, protože tu původní strhla povodeň. Že ji střeží Floriánek, je pravda – jde o dílo amatérského sochaře Jaroslava Talafanta z Kameničné. Floriánek drží v jedné ruce leknín a v druhé mníka, rybu typickou pro tuto řeku.
Kousek po proudu máme krytou lávku, na ni jsme hrdí taky – leží na cyklistické trase, při setmění a v noci, když prochází chodec nebo projíždí cyklista, se na ní automaticky rozsvítí světlo. Vyjádřeno ekonomicky – rekonstrukce této lávky byla podpořena v letech 2004–2006 dotacemi Královéhradeckého kraje z Programu obnovy venkova.
Vy chcete i čísla, máte je mít: náklady na pítko, mýtko a mobiliář, tedy odpadkové koše a cyklostavy, přes 64 tisíc, dotace od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje prostřednictvím Dobrovolného svazku obcí Orlice v roce 2007 skoro 45 tisíc, v roce 2006 DSO Orlice 106 tisíc na mobiliář, značení a ochranu před povětrnostními vlivy, dotace na lávku od krajského úřadu 162 tisíc, v roce 2005 přispěl DSO víc než 30 tisíci na mobiliář i značení a rok předtím taky DSO 84 tisíci korunami na opravu nosníku lávky.

 

♦  Všecko se tu točí kolem vody, máte čtyři čistírny odpadních vod, a tak nepřekvapí dvě pečlivě udržované studánky.

Ta v obecním lese s poetickými názvy studánka Panny Marie Pomocné nebo taky Bolestné či studánka Andělů strážných má i svoji pískovcovou sošku Panenky Marie, dílo Josefa Filipa ze sousedního Potštejna. Ta druhá, vedle hřiště, je ozdobena soškou hastrmanky Manky.
Před čtyřmi lety na 1. května připravili hasiči spolu s mladými z obce – bylo to poprvé - putování ke studánkám. Inspirovali se Otvíráním studánek Bohuslava Martinů, a tak jsme tehdy mohli vidět družičku, jak nese na podušce symbolický klíč, to v doprovodu především mladých v dobových krojích zpívajících písně, samozřejmě hastrmánka Floriánka s jeho milou Adélkou i místních poutníků. No a já pak symbolicky tím klíčem otevírala upravené studánky. První putování ke studánkám bylo roku 2004, takže letos už po páté. Na poutě a svěcení nechodí jen místní, ale těší se na ně poutníci zdaleka.
Letos tu byli návštěvníci až z Jindřichova Hradce - někde si nás sehnali na netu a přijeli, a jak je u nás zvykem, poutníci jsou pokaždé odměněni sladkými koláčky. Tuto akci pomáhají zajišťovat spolu s obcí místní hasiči a program je v režii občanského sdružení "Má vlast - můj domov". Že k nám každoročně jezdí paní senátorka Václava Domšová, je taky pravda - letos studánky otevírala.

 

♦  Od března 2002 má Záměl obecní prapor a znak, ty se světily na svatého Václava v kostele svatého Marka - okřídlený lev s aureolou je atributem svatého Marka, ale místo knihy, která patří k tomuto svatému, byl lvu dán do tlap žernov…

Ten je připomínkou místních kamenolomů, jejichž materiál sloužil k výrobě mlýnských kamenů. Vlnitá pata štítu symbolizuje polohu obce na Divoké Orlici. Ve znaku je to pak trochu podrobněji - zlatý lev s modrými křídly a s červeným jazykem, který v tlapách drží stříbrný žernov s černým otvorem pro vrchní mlýnský kámen zvaný kypřice.

♦  Dobrácký vodník Floriánek, o němž pověst praví, že uměl číst i počítat a že chodíval do místní hospody, v níž prý tančil i sám Otec vlasti Karel IV., sedí pár roků u nového přemostění řeky. To staré vzala povodeň. Vím, že jste usilovala o to, aby obec získala do vlastnictví tu hospodu a udělala z ní skanzen starých řemesel. Změnilo se něco?

Na záchranu té hospody – teď opravdu ve velmi špatném stavu - jsme založili občanské sdružení „Má vlast – můj domov“. Pověst totiž praví, že kolem sloupu, který se zachoval z té původní hospody, měl tancoval Karel IV. a že k tomu hrál dudák Mičulka z nedalekých Merklovic. Pravda je taková, že tato ruina z roku 1786 je určitě bývalá hospoda, která patřila pod potštejnské panství a jejíž hostinský měl povinnost, když sem přijela vrchnost, mít zásobu dobře chlazeného piva. Znak toho panství je nad vraty. Právě z této hospody bychom chtěli vybudovat místní muzeum, ale na to nám chybějí peníze.

♦  Pár metrů od této bývalé hospody máte ledoborec. Na vesnici, kde žije přes 600 lidí, je to kuriozita.

Kuriozita nekuriozita, máme ho opravdu, jeho řidiči jsou Ladislav Kapucián a Miroslav Dudek. Původně vojenský transportér sovětské výroby PTS 10, jak ho znají ti starší, co sloužili v naší armádě vlasti a lidu, není už zelený, ale modrý, s bílým pruhem a je majetkem obecního úřadu. Obec ho koupila v polistopadové době od armády a předělala na vesnický ledoborec. Ona totiž Divoká Orlice má každoročně tu nepěknou vlastnost, že se na ní - nad doudlebským splavem - nahromaďují ledové kry až do délky jeden a půl kilometru a vzedmutá hladina ohrožuje i Záměl.

 

♦  Záměl, jež se dříve jmenovala i Záměly, Zámělí a za druhé světové války Samiel, má krásně opravenou školu…

Nejen školu, ale teď i školní zahradu v rámci projektu „Zelená školní učebna“. Ze zanedbaného prostředí vznikl pěkný areál s pískovištěm ve tvaru lodě, nově tu školáci, co končili školu, dali pomalované kamínky. Projekt za 180 tisíc korun podpořil krajský úřad dotací 126 tisíc korun. Máme tak .pěkný areál s bylinkovými záhony, ovocnými stromy, typickými pro zdejší vesnickou floru, květenu i keře, které se vyskytují v chráněném území Borek na našem katastru. Popisky jednotlivých rostlin vyrobily pod dohledem učitelek a umístily k rostlinám děti naší základní školy. V anketě děti vybraly roku 2006 za obecní květinu podléšku, která spolu se znakem obce tvoří obecní logo. V návaznosti na tento projekt, kdy počítáme s využitím upravené zeleně, připravujeme otevření mateřského centra pro maminky a jejich ratolesti.

♦  To mně připomíná minulost Vaší vesnice…

Pod Vorařskou lipou sedávaly každý podvečer po Ave Maria ženy se svými herdulemi a vyráběly metrové, převážně vláčkové krajky. V Záměli platilo totéž co v sousedním Vamberku „Herdule a paličky - život je náš celičký“. Jinak tradice nitěné krásy šikovných rukou se dochovala do dnešních dnů a týdně se na obci schází dvanáct krajkářek se svou paní učitelkou. Mrzí mě, že pro nedostatek času chodím dnes už jen obdivovat jejich herdule a dílka, tak aspoň výtvory jejich rukou vozím jako pozornost a dávám při svátečních příležitostech. Tak krajku od nás má starostka ve Francii, další je v bruselském europarlamentu, v Polsku, na Slovensku, v Japonsku a samozřejmě na mnoha místech naší republiky. To, že sama k herduli zasednu, je výjimkou, nicméně tak jednou do roka své srdci blízké vlastnoruční krajkou potěším.

 

♦  Co závěrem? Hřiště U Vagonu bylo třikrát podpořeno Krajským úřadem Královéhradeckého kraje – 77 tisíci korunami v roce 2005, 56 tisíci v roce 2006 a loni 27 tisíci, to v rámci projekty "Záměl v pohybu I-III". Že na něm v zimě dobrovolníci postaví mantinely, a pokud je mráz, plochu postříkají a pak se bruslí. V létě na něj chodí nejen místní, ale často tu zastaví i projíždějící cyklisté, neodolají a zapojí se do her. Soutěží tu rodiny proti sobě nebo se pořádají utkání občanů horního a dolního konce. Prostě pracovitá vesnice s aktivní starostkou. Jaké sny má starostka obce?

Vzhledem k tomu, že se mi zdají sny barevné a v hojné míře, tak tedy nejprve zateplit tělocvičnu, jenže se žádostí o dotaci 6,5 milionu korun ze Státního fondu životního prostředí jsme neuspěli. Druhý sen - rozšířit budovu obecního úřadu o velkou zasedací a společenskou místnost, garáž a zázemí pro hasiče, aby to bylo pod jednou střechou. Tím by se zvětšily i prostory pro knihovnu, ale tady zatím vůbec nevíme, jak a kde peníze sehnat. A vybudovat dětské dopravní hřiště - plány máme, místo taky, elán nám nechybí. Jen ty nešťastné peníze…