| Jak číst bibli?
Tak zněla druhá otázka, kterou mi v debatě položili moji kolegové. Tento dotaz bych ovšem zpřesnil: nejde totiž jenom o četbu, ale o pochopení, a vlastně o otevření se textu biblických příběhů, úvahám, napomenutím a dramatickým událostem z velkých dějin malého národa.
Svého času jsme se s přítelem, docentem ThDr. Jiřím Skoblíkem shodli, že jedinou naprosto spolehlivou cestou k pochopení bible je vlastně lidské utrpení. Naše zkoušky, klopýtání na životní pouti. Kdo prošel touto trasou, ten nejspíše pozná, že chápání biblických textů není jen četbou (ostatně bible není beletristickým dílem), ale také součástí našeho nelehkého údělu.
Stránky textu, který budete číst (a možná čítat), byly napsány před drahnou řádkou let. Ve smutném čase našich novodobých dějin vycházely na pokračování ve vývěskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí.
Byly fotografovány, opisovány a hlavně čteny. S přítelem Jiřím Skoblíkem jsme tak ušetřili čtenářům pracnou přípravu, studium tisíců stran biblických textů, přičemž ani autor, ani jeho zpovědník ThDr. Jiří Skoblík netušili, nebo si nechtěli připustit, velké riziko. V případě duchovního mohlo jít o obvinění, že porušuje státní dozor nad církvemi. Což by znamenalo ztrátu státního souhlasu pro výkon funkce. A autor měl již starostí s dohledem až nad hlavu.
Tak se stalo, že se ve svátcích i ve všedních dnech v chrámové předsíni scházeli lidé prostí; ale texty zaujaly i duchovní elitu, která si půjčovala kopie v sakristii nebo rovnou od autora textu. Dílo se již tehdy zdařilo.
Jiří Skoblík, který dnes vyučuje na Teologické fakultě, se dodnes těší z jednoho vzkazu. Ve schránce zanechala vzkaz telefonistka ze Šternberka na Moravě. Začetla se tak, že zapomněla na odjezd svého rychlíku do Olomouce. Chtěla vědět, kde si může přečíst pokračování. Inu teď jí můžeme odpovědět. Třebas právě na této stránce.
Jiří Skoblík však již tehdy zaplesal, neboť cílem každého teologa nebo filozofa je zaujmout člověka tak, že alespoň na chvíli zapomene na všední starosti. Že se na okamžik přestane zabývat sám sebou, svými nákupy, jízdními řády svých spojů a svým duchem se pozvedne o poznání výš.
Text je ilustrován grafikami nazarénské školy z počátku devatenáctého století, směrem, který přejal svůj název (ovšemže ne náhodou) od biblického Nazareta. Ti, kdož absolvovali biblickou výuku v hodinách náboženství, si vzpomenou, že takto byly kdysi ilustrovány texty katechismů. A ti, kdož tyto hodiny neabsolvovali, se tak ponoří do časů a stylu svých předků.
A nyní si ještě dodejme, že u jednotlivých citací biblických textů máme uvedena tradiční upřesnění. Zkratka Gn 1,3 například znamená, že čteme z první knihy Mojžíšovy, zvané Genesis (Gn) z první kapitoly a třetího verše. Což je naprosto nezbytné, budete-li se k některému výroku chtít vrátit do původního biblického textu. To hledání by jinak bylo velmi obtížné, vezmete-li v úvahu, že jen Starý zákon představuje soubor přibližně padesáti spisů nejrůznějšího ladění. Jsou tu zahrnuty dějiny židovského národa, kniha Přísloví, nastřádané moudrosti, modlitby, literární příběhy, ba i poezie. A abyste si ušetřili příští hledání, uvedeme alespoň několik běžně používaných zkratek:
kniha Mojžíšova – Genesis – Gn
kniha Mojžíšova – Exodus – Ex
kniha Mojžíšova – Leviticus – Lv
kniha Mojžíšova – Numeri – Nu
kniha Mojžíšova – Deuteronomium - Dt
kniha Samuelova – 1S
kniha Samuelova – 2S
kniha letopisů Paralipomenon – 1Pa
kniha letopisů Paralipomenon – 2Pa
kniha Jozue – Joz
spis Ezdráš – Ezd
Ester – Est
Kniha Rút – Rt
Kniha Jób – Jb
Přísloví – Př
Kazatel – Kaz
Pasáže dvanácti proroků od Izajáše po Malachiáše nesou zkratky jednotlivých proroků (Iz) pro Izajáše, (Jr) pro Jeremiáše, (Mal) pro Malachiáše… Ostatně, pořídíte-li si bibli, najdete soupis používaných zkratek hned na úvodních stránkách.
Že vám Samuelova kniha něco „povídá“, že si vzpomenete na „Jobovy zvěsti“, není náhodou. I v našich stránkách se k těmto textům mnohokrát vrátíme.
A tak začínáme vyprávění, které je od počátku srozumitelnější bez všech teoretických příprav a slovníků. Stačí dobrá vůle, chuť vstoupit mezi vzdělané křesťany. A že vás udiví stvoření světa v šesti dnech? A vyhnání Adama a Evy z ráje jenom kvůli pojedení zakázaného ovoce?
Vyslechněte trpělivě naše, tedy biblické příběhy, a nakonec se dozvíte, co nám chtěli sdělit autoři biblických textů, jaká tajemství. Dojde i na styl vyprávění, na radu, jak by se měl malý národ poučit od dávného předchůdce, od židovského národa. Též si vysvětlíme, jak v těchto příhodách soudila bible mocenské reje, co vypráví o mravech… Zkrátka na řadu dalších literárních rozborů textu teprve dojde. |
| (2) Biblické příběhy - Starý zákon
PRVNÍ LIDÉ
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." (Gn 1,1) Touto větou se otevírá první z pěti takzvaných Mojžíšových knih, kniha Geneze, a tady také začínáme listovat ději Starého zákona. Zvěst o tom, že Bůh je a že je stvořitelem a garantem nebe, země a života, tak již v prvních slovech biblické zvěsti dává čtenáři zorný úhel, stanovisko, z něhož má posuzovat dějiny světa, svůj život a perspektivy planety. Stvoření probíhalo, jak praví bible, po šest dní. Sedmého dne Bůh po ukončeném díle odpočíval.
Z textu Geneze se dovídáme, že Stvořitel hned prvního dne slovy "Budiž světlo!" dává vystoupit dílu z temnot. Druhého dne se tu již klene obloha, od níž se oddělují vody. Třetího dne vystupuje z vod země, na níž se zazelenají stromy a rostliny. O den později zazáří na obloze hvězdy a v páté etapě stvoření se objeví ptactvo, hmyz a vodní živočichové. Konečně šestého dne je Země zabydlena živočišstvem a Bůh rozhoduje o stvoření prvního člověka - Adama.
"Učiňme člověka," praví Bůh biblického podání, "aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem,. nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." (Gn 1,26)
Tak tedy vznikl Adam - a protože člověku samotnému je na zemi smutno, povstává vzápětí z Adamova žebra i jeho družka, naše pramáti Eva.
Biblický text zaznamenal, že svět vzešlý z vůle Boha - Stvořitele byl dobrý. Tak hned, když prvého dne spatřil Bůh světlo, řekl, "že světlo je dobré". (Gn 1,4) Tento citát, pokládaný za vyhlášení prvotní harmonie a dokonalosti světa, se pak na prvních stránkách bible ještě šestkrát opakuje.
V ráji, "v Edenu na východě", (Gn 2,8) který byl prvním útulkem lidské dvojice, dal pak Bůh vyrůst "všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého". (Gn 2,9) Tady se líčení událostí dostává ke kruciálnímu obratu knihy Geneze a lidského údělu: rozhodnutím Božím směli totiž Adam s Evou pojídat ovoce ze všeho stromoví - s výjimkou plodů stromů poznání dobrého a zlého.
Je zajímavé, že se první zmínka o dvou stromech uprostřed zahrady najednou koncentruje na strom jediný a autoři, analyzující biblické texty tedy odvozují, že se v Písmu promítají různé verze, různé roviny vyprávění, předávané dlouhou ústní tradicí.
Ať je to již jakkoliv, z textu vyplývá, že byli první lidé v této chvíli vystaveni prvnímu pokušení. Koncentrované zlo, ďábel v podobě hada, využívá jako nástroje k prvnímu lidskému selhání Evy. Před stromem poznání vemlouvá Adamově ženě, "že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé".(Gn 3,5)
Eva a po ní Adam okusili tedy zakázaného ovoce. Chtěli všechno, překročili mez danou lidské moci a přišli o mnohé. Eva s Adamem poznali, že jsou nazí, a ukryli se před tváří Boží.
"Kde jsi?" volá Bůh na Adama - a Adam se vyznává ze studu za vlastní nahotu a také z přestoupení zákazu.
"V potu své tváře budeš jíst chléb," zní ortel vyslovený nad prvními lidmi, "dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." (Gn 3,19) Trest stíhá Adama, Evu i proradného ďábla, který se převtělil do podoby hada. A ilustrace náboženských katechizmů nám názorně zpodobňují vyhnání dvou zoufalců z ráje, v němž hrají roli andělé s plamennými meči, kteří brání jejich návratu.
A nyní, budeme-li chtít rozvinout popisované děje, měli bychom zalistovat Talmudem.
Jde o dílo, které vznikalo zhruba tisíc let, od 2. až 4.století před Kristem až po nejmladší pasáže, datované až sedmým stoletím po Kristu. Židé tu vytvořili skutečnou encyklopedii svého národa - ve dvou podobách. Jednak jde o Talmud babylonský, jednak o Talmud jeruzalémský. Ten první čítá 12 svazků a dva a půl milionu slov.
Pro porovnání si uveďme, že kompletní soubor Starého a Nového zákona (v ekumenickém překladu) čítá svazků 17. Kdybychom vzali v potaz fakt, že hebrejština nepíše samohlásky, a svazky Talmudu by byly psány latinkou, byl by počet svazků ještě mnohem objemnější. Šlo by, jak odhadují znalci, o 12tisíc stran. Autoři Talmudu jsou přesvědčeni, že vedle zákona psaného v pěti knihách Mojžíšových, v tzv Tóře, existuje ještě zákon nepsaný, inspirovaný Bohem, právě tak jako starozákonní zvěst.
Půvabný na Talmudu je pak fakt, že Židé stále více rozvádějí dávná dějství, mimo jiné právě poznámky ke vzniku prvního člověka. Takže, jak napsal myslitel Elie Wiesel, "Tóra nemá začátku, ale Talmud nemá konce." Krom Talmudu, jehož stránky jsou již dány, vzniká ještě příbuzná literatura, spisy etické, mystické - a takových jsou tisíce.
Český čtenář nemá k dispozici kompletní český překlad tohoto objemného díla, můžeme však čerpat z díla citovaného Elie Wiesela, z Rabínské moudrosti dle Talmudu, kterou zpracoval J.Hirsch, ale také ze studie spisovatele Jiřího Langera a z řady dalších autorů. Podívejme se tedy na stvoření Adama v podání Talmudu.
"Když stvořil Bůh svět, postavili se všichni tvorové s člověkem v čele do dvou dlouhých řad a Hospodin určil každému z nich dobu jeho trvání na zemi." K člověku pravil Bůh: "Budeš ovládati celou přírodu. Veškeré živočišstvo bude tobě podrobeno a svým duchem pronikneš hlubiny mořské i dalekou říši vzduchu; 40 roků budeš dlíti na zemi!"
Nablízku člověka stál osel, pes a opice.
K oslu pravil Bůh: "Břemena budeš nositi, bodlákem se budeš živiti a dosáhneš věku 30 let."
Na to řekl osel: "Takový bídný život jsi mi udělil a ten má ke všemu 30 roků trvati? Odejmi mi polovinu, já se 15 lety úplně spokojím."
"Budiž!" pravil Bůh.
Nyní přišel na řadu pes a Tvůrce světa pravil k němu:
"Budeš hlídati majetek svého pána ve dne i v noci, nenalezneš nikdy klidu a 30 roků bude živ!"
Pes odpověděl: "Pane, trpký osud jsi na mne uvalil a 30 roků mám jej snášeti? Buď mi milostiv a odebeř mi 15 roků tohoto bídného života!"
"Staniž se!" , pravil Stvořitel.
K opici pak promluvil Všemohoucí takto:
"Budeš sloužiti lidem za posměch, každý bude tebou opovrhovati a 20 roků budeš živa!" Ale opice prosila boha, aby jí odňal 10 roků. Bůh jí vyhověl.
Když pak se zvířata byla vzdálila, otázal se Bůh člověka, zda jest se svým osudem spokojen. Člověk odpověděl:
"Tys mi vytkl tak vysokou a krásnou životní úlohu, že mohu býti na to hrdým, ale mé trvání na zemi jest příliš krátké. Nemohl bys mi přidati léta, která odmítl osel, pes a opice?" A Hospodin na to pravil:
"Staň se vůle tvá!"
A tak do 40 roků, původně Bohem určených, skví se člověk v plné kráse a mužnosti. Jeho duch proniká veškery taje světa a on vládne celou přírodou. Pak však chce získati velkého jmění, přicházejí léta oslí. On se lopotí, nosí břemena na svých bedrách a uskrovní se v pokrmu i v nápoji. Konečně nabude jmění a jest 55 roků stár.
Nyní přicházejí léta psí. On vidí v každém člověku nepřítele, který jej chce připraviti o jeho majetek. Nenaléza klidu ani pokoje. I v noci vstává, boje se, aby se nevloudili lupiči do jeho bytu, a než se naděje, jest 70 roků stár.
Ke konci přicházejí léta opičí. Má nejistou chůzi, drží se křečovitě své hole, svět nedbá slov jeho a on slouží za posměch celému okolí. Jest to smutný obraz lidského života." (Sešity 31/1069)
Krom toho měl při stvoření všeho tvorstva Bůh na mysli i poučení pro člověka vzdálenější budoucnosti. V Talmudu je nám totiž předestřena (v podání Jiřího Langera) následující otázka:
Proč byl člověk stvořen teprve jako poslední tvor? Proto, aby se mu řeklo, když zpyšní: "I ten komár je přednější (byl na světě dříve než ty)"". Na jiném místě pak čteme, že Bůh přehlédl vše co stvořil, a hle, bylo to velmi dobré. Tedy o všem, co stvořil, dokonce i o jedovatých hadech, štírech a moskytech, ba i o těch, co se projevují jako škůdci světa - o těch všech Písmo praví: vskutku, jsou velmi dobří. Všichni světu slouží a vedou ho, ale lidské děti jsou nevědoucí. Bůh nám skrze ně zjevuje své poselství a k ničemu z toho, co stvořil, nesmíme přistupovat s pohrdáním." (Jiří Langer v souboru svých studií).
Jinak bylo první provinění lidské potrestáno smrtelností člověka, vyhnáním z ráje a úmornou prací na tomto světě. Což bývá většinou posuzováno jako tvrdý trest. Ne tak v Talmudu. U moudrostí, citovaných J.Hirschem se například dovídáme:
"Viz, jak se konání Boha liší od konání lidského: Rozzlobil-li člověk bližního, pronásleduje ho tento do smrti, jinak Bůh: klnul hadovi a přece nalézá tento všude potravy, klnul ženě a všichni touží po ní, klnul zemi a všichni béřeme z ní svou potravu".
A na jiném místě se píše: "Když pravil Bůh Adamovi: trní a hloží nechť zplodí tobě země, kanuly hořké slzy z očí Adamových; když však podotkl Bůh: v potu tváře budeš pojídati chleba svého - upokojil se zase Adam."
Talmud však zahrnuje krom mravních poučení i notnou dávku židovského humoru. U J.Hirsche se dočítáme, "proč stvořil Bůh ženu ze žebra Adamova. Kdyby ji byl Bůh stvořil z hlavy, byla by zpyšněla, z oka, stala by se nadmíru žádostivou, z ucha, příliš zvědavou, z úst příliš žvatlavou, ze srdce chtivou, z rukou tuze zaměstnanou, z nohou příliš těkavou. Místo toho byla stvořena ze skrytého a skrovného dílu Adamova - a vždycky, když jí byla stvořena některá část těla, volal hlas: budiž skromna! A přece má žena (cosi) ze všech chyb uvedených."
A posléze se nám Talmud snaží odpovědět na otázku, copak bylo stromem, jehož plody pojedl Adam na pokyn hada. Prý to "byla vinná réva, neb nic nezpůsobuje lidem tolik nářku, jako víno", a řekněme rovnou alkohol.
Vraťme se však k biblickému textu a k vyhnání z ráje. V další fázi vyprávění, jak si snadno nalistujeme v biblickém textu, se pak dovídáme o dvojici synů Adama a Evy, o Kainovi a Ábelovi.
Kain a jeho bratr obětují Bohu - Bůh však věnuje pozornost pouze hranici Ábelově; žárlící bratr Kain se z úst Božích dovídá, že oběť není rozhodující.
"Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?" (Gn 4,7) Neboť, jak se mnohokrát dočítáme v Písmu, nechci oběť, ale slušné počínání člověka na zemi. Kain se však místo pokání dopouší první vraždy v lidských dějinách. Její prapříčinou byla žárlivost a nedostatek solidarity s vlastním sourozencem. Když se Bůh ptá po Ábelovi, odpovídá Kain beze stopy lítosti:
"Cožpak jsem strážcem svého bratra?" (Gn 4,9) Kain je tedy poznamenán, vyloučen ze společenství Božího lidu a čtenářům se dostává poznání, že náš bližní může přijít o život nejen naším násilím, ale již i běžnou mravní laxností, lhostejností a opomíjením dobra.
A tu nelze, než se vrátit k moudrostem Talmudu. Otázka, kterou cituje Jiří Langer, zní:
"Kdo zničil jednou ranou čtvrtinu světa? - Kain, neboť tenkrát existovali jen čtyři lidé" na široširém světě. A "proč byl stvořen jediný člověk", jak cituje J. Hirsch ? "Aby se stal otcem veškerého člověčenstva a tím se dalo najevo, že kdo usmrtí jediného člověka, téměř rozboří celý svět, a kdo zachová jediného člověka, skoro zachová celý svět."
Co se Kaina týče, rozhodující byla jeho odpověď na otázku Stvořitele. Právě tak, jako se vyhnul přímé odpovědi jeho otec Adam, když se Hospodin vyptával: "Adame, kde jsi?", selhal i jeho syn Kain, když byl dotázán: "Kde je tvůj bratr Ábel?"
Jak si povšimneme při četbě autentického textu, teprve v tomto okamžiku dochází i ve druhém případě k trestu. V Kainově případu k vyvržení ze země. (Gn,9-17). Místo Kaina a Ábela se pak stává Nositelem hlavní větve rodokmenu izraelského národa další Adamův syn - Set (Šét). Pak běží stovky let a jména potomků, kteří směřují od Adama ke Kristovi.
Začněme tedy, jak se říká, od Adama.
Pokračování příště...
Všechny dosud uveřejněné díly seriálu najdete ZDE. |
