Lidé přicházejí do našich životů ...

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

Jen zřídka kdy uveřejňujeme texty neznámých autorů, které kolují mezi lidmi prostřednictvím e-mailové pošty. Tento nás však zaujal natolik, že jsme neváhali předložit Vám ho jako životní inspiraci.      

                                        Lidé přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU,
                                                   na určité OBDOBÍ  anebo na CELÝ ŽIVOT.


Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby. Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát, jako kdyby nám je poslalo samo nebe. Jsou tu proto, že potřebujeme, aby tu byli.
Později, když už se náš problém vyřešil nebo přišel čas nechat zbytek problému na nás samých, tyto osoby udělají nebo řeknou něco, čím ukončí náš vzájemný vztah, někdy zemřou, někdy prostě odejdou.

My si musíme uvědomit, že byl náš problém vyřešen, naše potřeba uspokojena, a tudíž jejich práce v našem životě skončila. Teď už musíme vstát a jít sami bez jejich pomoci.

Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ. Většinou se navzájem od sebe něco naučíme, zažijeme něco super, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si. Většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli, nebo nás přinutí vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali.

Obvykle s těmito lidmi zažijeme po určité OBDOBÍ hodně zábavy...

CELÝ ŽIVOT. Celoživotní vztahy nám dávají celoživotní lekce. Těmito lekcemi musíme postupně procházet a budovat jimi vztah, aby měl dobré základy. Důležité je učit se z lekcí, milovat danou osobu a uvádět do praxe to, co jsme se naučili ve všech našich ostatních vztazích, ve všech oblastech našeho života.

Je smutné, že láska je slepá, ale přátelství ne. Přátelství je jasnovidec.

Děkuji za to, že jsi součástí mého života bez ohledu na to, zda jsi tu z nějakého DŮVODU, pro nějaké OBDOBÍ nebo na CELÝ ŽIVOT. 


Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová, http://evussa.wz.cz/index.html

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 06. 2007.