JIŘÍ VYVIAL a jeho dřevěné myšlenky
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| Ahoj Pozitívní noviny, samotný název vašich novin je pro mne zajímavý a vcelku určující. Vystavoval jsem na Czech Art Festivalu v Českých Budějovicích a vaše noviny jsou mediálním partnerem výstavy. Četl jsem články, názory, postřehy a jevily se mi blízce, a proto jsem si dovolil poslat k náhledu rozhovor, který jsem měl pro místní časopis Naše Ostrava. Jiří Vyvial-Viva hlavní cena Czech ART Festivalu |
 JIŘÍ VYVIAL Tvůrce soch a reliéfů ve dřevě. Rodák z Nové Bělé, kde žije a tvoří dosud. Otec tří dcer. Svérázný, empatický, charismatický člověk, umělec. Má rád slunce, sekt, sex, seberealizaci, sochy, souznění, Salvatora…bez priorit. Jeho logogramem je VIVA. |
• Proč se zabýváte právě dřevem? Baví mě to, naplňuje, dává možnost seberealizace. Mohu se vyjádřit a prezentovat svůj pohled, názor, postoj na cokoli dřevěnou formou, dřevěnými myšlenkami. Cítím v tom šanci na rozvoj, jak řemeslný, tak duchovní, nebo opačně. A čím víc se dřevu věnuji, tím více mě baví. Dřevo voní, má energii, je pořád živé. Život není procesem objevování, ale procesem tvoření. Nechci sám sebe objevovat, snažím se stát tím, kým chci být. A hned v začátku chci říct k tomuto rozhovoru - raději jednou vidět než desetkrát číst. • Kde vaše díla vznikají? Máte nějaké zvláštní prostory? Dělám doma ve venkovním ateliéru na zahradě od jara do podzimu převážně větší věci. V zimě pak ve sklepě, který s ateliérem opravdu nemá nic společného. Snad jen to, že je tam teplo a že přes veškeré nevýhody se tam cítím dobře. • Zrcadlí plastiky vaši životní cestu v daném čase? Nemůže tomu ani jinak být, vědomě podvědomě přesně témata kopírují můj život. Odpovídal jsem si na své aktuální otázky a stavy mysli i na vlastní prožitky. Proto mám takovou tématickou různorodost. • Je pravdou, že se vaším vzorem stal Henry Moore? Henry Moore byl slavný anglický sochař a v jeho tvorbě jsem si listoval jako ve slabikáři. Byl jsem nadšen, fascinován, inspirován - jednoduché linie, dokonalost tvaru a z nich vyzařující energie, všechno je možné,všechno je dovoleno, žádné hranice. Cítil jsem, že bych to také tak chtěl. Nastartoval mě. Jedním slovem svoboda. Dodnes to tak cítím. • Kde se v letošním roce mohla veřejnost setkat s vašimi díly? Jedenkrát do roka se účastním charitativní akce. Letos to byla Darkovská lípa, v květnu jsem řezal na hradě ve Frýdku don Quijota, vystavoval jsem na společné výstavě ve Frenštátě pod Radhoštěm, také na výstavě Dům a byt v Ostravě, zúčastnil jsem se Beskydského trienále neprofesionálních tvůrců na zámku ve Frýdku. Více jsem toho nestihl. • Je vidět, že chodíte za lidmi častěji než dříve. Je to pro vás důležité? Třeba na výstavě Dům a byt jsem si říkal, že je to ztracený a proseděný čas, když na výstavě nic nedělám. Nakonec ale vždy odcházím s poznatkem, že příště to musím absolvovat znovu, že to stojí za to. Jde o zpětnou vazbu, zrcadlení, jestli nežiji pouze ve svém mikrosvětě mimo realitu, jestli svými tématy dokáži lidi oslovit a zaujmout. Chci ukázat nové pohledy na stejnou věc tak, aby to byl pro lidi jejich objev přes vlastní prožitek a vědomí. Pak jsou prožitky nejsilnější. Rád to absolvuji jako anonymní pozorovatel, člověk slyší skutečný názor, vyjádřený pocit, emoce, a to je taky jeden z důvodů mého snažení. Lidé sochy osahávají, očichávají, zkoumají ze všech stran, i zezadu. Zajímá je, jak jsem je udělal. Zájem mě těší. Ten pocit leštění ega si uchovávám na chvíle nelehkého času, času křižovatek. • Ve vašich dílech se objevuje téma lásky, stačí se podívat na názvy Láska, Anděl, Chci tě, Touha, Andělská láska, Milenci. Co vy a láska? Lásku vnímám jako nejsilnější energii, která se nedá zatím měřit ani uchopit, natož vysvětlit. Můžeme jen konstatovat, že prostě je.Veškerá lidská činnost je založena na myšlence lásky a protipólu – myšlence strachu. Každý lásku potřebuje a vědomě či nevědomě o ni usiluje a má strach, že nepřijde nebo o ni přijde. Láska je téma pro všechny hodně silné, mne nevyjímaje. Věřím, že symboly lásky, slovo láska, mají v sobě energetickou vibraci, kolem které nelze přejít bez povšimnutí. A intenzita prožitku je podle toho, v jakém rozpoložení se zrovna nacházíme. Logicky vyplývá, že tyto věci se dají tvořit pouze ve fázi lásky. • Řekněte něco o třech obrovských sochách na vaší zahradě. Nazval jsem je Trojice nejen svatá. Jsou to tři mohutné třímetrové špalky více jak stoletého jilmu s nádhernými neopakovatelnými vybouleninami. Znázorňují Svatou trojici - Bůh Otec, Bůh Syn, Svatý Duch. V Trojici vidím vyjádření veškerého fungování všeho. Představa umístění je ve velké zahradě nebo veřejném prostranství v kruhu čelem proti sobě.Věřím ve skvělý prostor pro rozjímání. Samotné kmeny byly tak dobré, že jsem je upravoval minimálně, abych to Bohu nezkazil, když mi tuto šanci je potkat dal… • Jste věřící? Ano, ve smyslu, že Bůh je všechno to, co je, a všechno to, co není. • Zpracováváte ve dřevě raději své vlastní myšlenky, nebo tvoříte raději na zakázku? Myšlenka je základem všeho. Když není nápad, je lepší sochu nedělat a já ji nedělám. Zakázka mě zadáním inspiruje přemýšlet o tématech, s kterými jsem se vůbec nepotkal. To se týká plastik Pieta, Radost nebo Osud. Tím pádem mi dává příležitost zaujmout nějaký postoj, jak to vidím já. A pokud se v tomto postoji a výrazu ztotožníme se zákazníkem, pak věc má smysl. Je to vzrušující. Nikdy nevím, co ze mne vypadne. Proto dělám zakázky rád, zhmotnit představu, třeba i ukázat cestu, ale to už není vůbec o dřevě, protože je pouze prostředníkem. Když tvořím, tak je mi úplně jedno, jestli zakázku nebo vlastní myšlenky, pořád jsem to já. • Co je podle vás umění? Cítíte se sám umělcem? Nechci šermovat slovy a každý to má určitě jinak. Pro mne je to pocit, který projede tělem a nemohu se odtrhnout od objektu. Mohu na dílo civět ještě chvíli, vracet se, abych se mohl dívat každý den. Tak takové umění bych chtěl dělat, takovým bych chtěl být umělcem, a když to někdy vyjde, tak jsem pokorný za šanci. Jinak jsem ten, co dělá dřevěné sochy. A i to je někdy dost. • Chystáte ještě nějakou prezentaci své tvorby do konce roku? Mám v plánu v prosinci Veletrh umění v Českých Budějovicích, abych si vyzkoušel reakce a atmosféru a okouzlil také Čechy a ostatní svět novými nápady. • Myslíte si, že v současnosti je větší zájem o dřevěnou tvorbu, ať už do interiérů či exteriérů? Nastala už podle vás doba „mít umění doma“? Myslím si, že s rostoucí ekonomikou naší společnosti mají lidi větší šanci naplňovat svá přání koupit si, co se jim líbí. Cítím však i rostoucí duchovní vyspělost, lidé začínají vidět, slyšet, přemýšlet v jiných rovinách, třeba symboliky, vnímají energii. Trpaslíci v zahradě jsou už pro mnohé málo. Lidé chtějí originály s dobrým nápadem, který vystihuje a charakterizuje majitele, rodinu, způsob životního stylu, postoj. Takže když pak k někomu přijedete, dá se tušit, kde jste a kdo je kdo. Dřevěné sochy dotvářejí interiér i exteriér a mnohdy se stávají centrem intimity domova. • Máte i nějaké jiné záliby? Rekreační sport za účelem radosti a narovnání těla od špalků a potkání se v prostorách jiných než dřevěných, abych nezapomněl, jak jde život. • Co nosíte na krku? Tak originální šperk nelze přehlédnout. Vypadá magicky. Taky magický je, osobní amulet, šutr sagenit. Dostal jsem ho darem, byl zhotoven podle data narození, má magickou energii k dosažení štěstí a úspěchu, zdraví ducha i těla a je určitě už mou součástí, protože to všechno mi splňuje. • Jaké je vaše životní krédo? Žádné životní krédo nemám, smysl života si určuje každý sám a já ho dneska vidím v evoluci duše a ve vrcholném prožívání štěstí. Všechno je však v pohybu, všechno se mění, spousta věcí je jinak, než si dnes namlouváme. Takže nevím, jak to bude s krédem zítra. Ale zrovna dneska bych řekl: Tak to vidím, tak to slyším, tak to vnímám, tak to chci, toto je moje cesta. |
Zdroj: Naše Ostrava.cz, vydává Strategic Consulting,s.r.o.
Fotografie: Ivan Korč
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 12. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Blanka Kubešová |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jiří Menzel |
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Milan Markovič |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Miloslav Švandrlík |