Vladimír Kulíček: I v Pentagonu vědí, co dělal Pepa s Ančou v Kujebině
Narukoval jsem v roce 1951 k letectvu jako budoucí radiový specialista a tak jsme měli kromě tuhého výcviku denně nejméně dvě hodiny „morčat“! Za tři měsíce jsme mnozí chytali 100 znaků za minutu, později ještě více. Na jaře bylo třeba ověřit co umíme v terénu a tak do kraje vyjely radiovozy. Vždy tři radisté se střídali po hodině tak, že jeden vysílal, druhý mu psal a připravoval radiogramy, třetí odpočíval.
Jan Jurek: Road movie
„No a to je ono,“ odvětil pohotově mladík. Panu Novákovi byla výmluvná stručnost hocha sedícího vedle něj sympatická. Co mu tak říct, že se v jeho věku chtěl stát filmovým scénáristou a že se o to i řadu dalších let pokoušel? Lidi z branže mu dokonce říkali, že má talent a mohl by to někam dotáhnout. Ale nestalo se. Namísto toho otročí za úřednickým stolem a poslouchá kecy svých nadřízených. Měl snad tomu mladíkovi říct, že ještě nehodil tak docela flintu do žita a že by eventuálně uvítal možnost si s někým zasvěceným o filmu popovídat? Ale jaký by to mělo smysl?
Jitka Dolejšová: Když je cesta cílem
14. ročník cestovatelského festivalu Kolem světa (Praha, 20.-21. března 2010) byl nevšedním setkáním lidí, které spojuje touha po tajemných dálkách, vášeň k fotografování a chuť poznávat naši planetu, hory i moře, přírodu i architekturu, kulturu, rostlinnou i živočišnou říši. Program byl nabitý, probíhal současně ve třech sálech a kolikrát by se člověk nejraději naklonoval, aby mohl být ve všech sálech současně. Žádné vystoupení se neopakovalo a bylo opravdu z čeho vybírat.
Jiří Heller: Sběratelé autogramů se setkali na Novotného lávce...
V sobotu 29. března 2008 se uskutečnilo v sídle Českého svazu vědeckotechnických společností, na Novotného lávce v Praze, jarní setkání KSA - Klubu sběratelů autogramů. Setkání se zúčastnilo více než dvacet osobností z oblasti kultury a sportu. O jejich autogramy se zajímalo značné množství členů Klubu.
Austrálie - můj osud (9)
Po svátcích nastaly dny plné práce, které jsme všichni trávili ve fabrice ACI. Tady jste se ovšem v novinách nedočetli, že „ v radostných dnech plných pracovního nadšení zaměstnanci ACI opět splnili plán“ ... Zaměstnanci ACI, kterým jsem se stal i já, plán splnili vždycky, neboť stáli u pásu, který je svou rychlostí nutil pracovat rychle a přesně a na nějaké nadšení nedal.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (7)
Když vojvoda zvěděl, že Mamert mrtev jest, velmi slavně do města přijel. Olivie byla v komonstvu jeho a vykázal pro ni na svém paláci nejpěknější obydlí. My jako lidé můžem snadně pomysliti, že Olivie, když bývala sama, začasté na svého manžela vzpomněla a pro něj dosti slz vylila; veřejně ale byla mysli veselé a všickni úředníci i jiní, již u vojvody v službě byli, ctili ji velmi jako by vojvodova byla, nebo skrze ní a přímluvou její u pána svém všecko obdržeti mohli. Vojvoda ji na čest držíval slavnosti a hlučné hostiny.
Eva Vlachová: Nekonečný příběh
Nedávno jsem volala do „své“ knihovny. Nějak jsem totiž nestihla vrátit čtivo a chtěla jsem prodloužit lhůtu. Knihovnice byla chladná jako arktický ledovec. Přineste, zaplaťte pokutu a pak se můžeme bavit dál. Chápu, jsou určitá pravidla, ale stejně mi to přišlo trochu líto. Do knihovny totiž chodím už několik desetiletí (i když ne právě do této), a stalo se mi poprvé, že bych půjčené knihy nevrátila včas.
Miroslav Sígl: Objevil legionáře–poštmistra a písmáka
Mnoho vystavovatelů a zejména návštěvníků si už za poslední léta zvyklo navštěvovat výstavy a veletrhy v Lysé nad Labem (Náš chovatel, Řemesla, Kůň, Růžová zahrada, Zemědělec, Květy, Polabský knižní veletrh a jediná výstava v České republice Natura Viva). Manažerem těchto výstav a veletrhů (mnoha z nich zakladatelem) býval Jan Řehounek (*1950), známý naší veřejnosti spíše jako regionální spisovatel (Lidové Vánoce v Polabí, Pohádky z Polabí, Osudové okamžiky z Milovic, Zanechali tady stopu…), který píše i roztomilé knížečky pro děti (knihy pohádek), rozsáhlá je jeho divadelní tvorba, popularizace Bohumila Hrabala a jeho Nymburku, kde má Jan Řehounek také sídlo svého nakladatelství Kaplanka a kde ostatně též bydlí.
Egon Wiener: O drátenících a nejen o nich | Kaluž u nás v lese na Bedřichovce | Darré-Souš v Jizerských horách
V Machníně, v Chotyni, ve Smržovce, v Turnově nebo v Písku, po celých Čechách, v Rusku, v Americe či v Německu jsme mohli ještě v padesátých letech minulého století potkat dráteníka. Já se s ním potkal kousek od Liberce, v Machníně pod hřbitovem, v bývalé německé hospodě Severní záře, kde jsme tehdy s rodiči bydleli. Co já, jako kluk, věděl o drátování? Jo, sdrátovaný hrnec stál na plotně obou babiček v Hrádku nad Nisou i v Mníšku pod Brdy. Doma ne. Maminka si potrpěla na nové.
Jaromír Matoušek: Fotbal jménem Masopust
Výstava ukazuje významné okamžiky hráčské i trenérské kariéry Josefa Masopusta, zvláště si všímá vrcholu jeho kariéry na přelomu 50. až 60. let. Výstava se též věnuje cestě našich fotbalistů na mistrovství světa konané v roce 1962 v Chile a následný postup až do slavného finále s Brazilií, v němž naši reprezentati po vyrovnaném boji prohráli 1:3. Ovšem nejcennější dva předměty, které jsou tu vystaveny, je unikátní stříbrný pohár za druhé místo na MS Chile v roce 1962, k jehož zisku Josef Masopust přispěl a Zlatý míč, prestižní ocenění pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Součástí výstavy je také projekce dokumentu České televize věnovaného Josefu Masopustovi a rozhlasový záznam finálového utkání na MS v Chile.
Milan Turek: Běžky - opiát seniorů na Liberecku
Městský člověk může mít sice zahrádku, chatu, zahradu nebo něco podobného, přesto však mnoho seniorů vyhledává také ve všech možných volnočasových aktivitách druh sportu, kterému se věnoval v mládí a snaží se alespoň v daných možnostech a podle své fyzické kondice v něm pokračovat. Liberecko, počítaje v to samozřejmě také Jablonecko a celé rozsáhlé území nejbližšího okolí Jizerských hor, předurčilo pro většinu obyvatel zimní sporty, především lyžování a potom speciálně běhání na lyžích.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (2) Peter Paul Rubens
Sir Peter Paul Rubens (1577–1640), umělecký směr: Baroko. Vlámský malíř, mistr barokního stylu, jeden z nejvýznamnějších světových malířů v historii. Maloval především podobizny vlastní rodiny, alegorie, krajiny, historická témata, mytologické a náboženské náměty. Jeho umění lze přirovnat k řečnickému projevu. Byl vynikajícím improvizátorem. Ve svých dílech je někdy mnohomluvný, ale vždy pohotový, dovede ohromit i dojmout. Rubens dával jako člověk i umělec přednost bujným tvarům žen. Maloval ženy boubelaté, jejichž pleť i vlasy září zdravím.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (6) - Leonid Jengibarov
Příštího dne ráno, poté, co jste přenocovali někde v koutku cirkusu, přikryti plakátem, vedou vás do bytu, seznamují vás se správcovou, která v té chvíli nevidí nic jiného než vaše dlouhé vlasy a oděv, zde trochu neobvyklý. „Nu,“ říká, stiskne rty a rychle si o vás dělá představu. A už víte, že nemáte právo například na (a příkazy by se daly shrnout do dvaceti až třiceti bodů) styk s africkou kontrarozvědkou, na spiristické seance, na operaci kolenního kloubu...
Jiří Suchý: Ideální člověk
Musím se vám s něčím svěřit. Poslední dobou jsem byl sám se sebou nespokojen. Zjistil jsem, že tak nějak málo čtu. Sem tam na ulici nějaký nápis, nějakou firmu, sem tam výstražnou tabulku, ale sotva přijdu domů, tak jako když utne. A to je chyba! Člověk má číst, a hodně číst! Protože jedině tak se něco dočte. Naštěstí jsem si to uvědomil v pravý čas a začal jsem se ohlížet po nějaké knize.