Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (8)
Víte jak vznikl August? Když ještě nebyli manéžoví dělníci, veškerou práci dělali artisté. Bud před svým výstupem nebo po něm si oblékli parádní livrej, nasadili paruku, natáhli si bílé rukavičky, obuli lakované střevíce a šli pracovat do manéže. Mezi artisty byl v té době krasojezdec Tom Belling, Angličan, jenž si rád přihnul.
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (7)
Ingmar Bergman občas vystoupí v úvodu svého filmu před kameru a z plátna vysvětlí divákům, jak to myslel. Tak tohleto kdybych udělal já, nechci vidět, co by se stalo. Ode mne se čeká, že film bude sdělný sám od sebe. A při tom tak rád vysvětluju! Bergmana zkrátka jeho autorita opravňuje takřka k čemukoliv.
Jiří Suchý: Podívejte se na internet
Rozdíl mezi starší a mladší generací je evidentní. Tak například já - nemusím snad zdůrazňovat, že nepatřím k těm nejmladším, a tak jsem dlouhý čas neměl potřebu zaobírat se úvahami o tom, co znamená www. Pak mi to bylo vysvětleno, aniž bych to pochopil. Ne, úplně blbý nejsem, vytušil jsem oč tu asi jde, ale nedotčen praktickým využitím onoho www, žádnou konkrétní představu jsem si o tom nevytvořil.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (52)
Dostávám k další kategorii střípků, které snad lze nazvat střípky technickými. Myslím, že na rozdíl od Miroslava Horníčka, který říkával, že jeho technické znalosti končí u skoby, jsem na tom podstatně lépe. Tedy zejména teoreticky, po stránce praktické je to už horší. Vím sice, že šroub se zašroubovává doprava, ale stačí abych měl nasadit zahradní hadici, která se šroubuje zezdola na vodovodní kohoutek, a hned si nejsem jistý!
Václav Markvart: Jak se podařilo přivést moje mladé potomky ke čtení knih
Už dlouho mne mrzelo, že moje děti a zejména vnoučata (už to nejsou malé děti), nemají zájem číst knihy. Ovládají sice bravurně mobily a notebooky, ale vzít do ruky knihu a začíst se do ní, to ne. Výsledkem je pak to, že jejich „esemesky“ vypadají tak, jak vypadají. Ubohá čeština s ubohou slovní zásobou, o gramatice a diakritice ani nemluvě. Protože nečtou, jsou také ochuzeni i o tvůrčí fantazii. Řekl jsem si proto, že to tak nemohu nechat.
Jan Jurek: Doušek svobody
Stál ve vratech a díval se do pusté krajiny, kterou si už v dětství zamiloval. Jako kluk tam trávil všechny své prázdniny se svým dědou, který mu od jisté chvíle nahrazoval otce. Uplynulo téměř deset let, co umřel. A on na něj stále více vzpomínal, stále více na něj myslel, stále více se dožadoval jeho přítomnosti jako malý chlapec, který nemá pojem o tom, co to znamená - zemřít.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (9)
„Několikrát ses zmínil o Alfredu Nikodemovi. Pověz mi něco víc,“ navrhl jsem. Oldřich povytáhl obočí. „Nikodem? To bylo jméno, které znal snad každý a setkal se s ním vždy, když přišla řeč na plavecké výkony, mytí ve studené vodě, sněhové zábaly na horách nebo lehké oblékání v zimním počasí. Byl ale činný i v jiných sportech, jako například jízda na koni, dálkové pochody, plavání krátkých i dlouhých tratí a v neposlední řadě právě otužování.
Jitka Dolejšová: Světýlko
Byla jednou jedna docela malá, ale hodně smutná hvězdička. Bydlela na obloze, každý večer rozsvítila svou nablýskanou lampičku a říkala si: „Takové malé světýlko přece nemůže nikomu pomoci. Můj paprsek je příliš tenký a slabý na to, aby doletěl až na Zem, jsem úplně zbytečná. Kdybych přestala svítit, nikdo by to ani nepoznal.“
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (14)
Z Kodaně se vydáváme 40 km na sever, do Helsingøru. Hamletův hrad Kronborg na nás mocně zapůsobí. Vypadá tajemně, ponuře, jistě ukrývá dávná tajemství. Historie v něm zůstala dodnes. Jakési posvátno musí cítit každý, kdo sem zavítá. Z kamenných stěn na vás dýchne hamletovská atmosféra. Je to všude. Ani by mne nepřekvapilo, kdybych tady Hamleta potkala.
Vladislav Neužil: Neobvyklá výmluva
Pepča (jinak Pepino, Pepík nebo Pepan) občas potřeboval vypadnout z práce v pracovní době. No, na tom by nebylo nic divného, to občas potřebuje každý. Jenže Pepča byl expert, nebo jak on říkal exprt, a toho vypadávání dost zneužíval. Postupně mu však začaly docházet pádné důvody pro zdůvodnitelné a alespoň trochu omluvitelné odchody.
Jan Řehounek: Renesanční sladovna
Zcela unikátní archeologickou technickou památku – renesanční sladovnu – můžete navštívit v Nymburce. Za to, že se zachovala v tak dobrém stavu, vděčíme paradoxně katastrofě, která se udála v době třicetileté války. Zřejmě v roce 1634, při dobytí města saským vojskem, které město téměř zcela vypálilo, shořel i dům, jehož součástí sladovna byla a trosky zcela zasypaly toto technologické zařízení. Jelikož na stejném místě v následujících staletích neprobíhala žádná stavební aktivita, došlo k jeho odkrytí až v roce 1996.
Ondřej Suchý: S Františkem Nepilem ve Frankfurtu nad Mohanem (i jinde)
Prožil jsem s Františkem Nepilem řadu neuvěřitelných i uvěřitelných situací. Měl jsem zato, že se mi v roce 1996 podařilo z paměti dočista všechno vyšťourat, všechno zaznamenat a předložit pro potěšení Františkovým fanouškům a jeho věrným čtenářům. Ukázalo se však, že když jsem byl později vyzván, abych pro sborník s názvem Jak jsem potkal Františka Nepila vzpomínal dál, protože jsem si prý tenkrát nemohl přece vzpomenout úplně na všechno...
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Rudolf Mayer a Domažlicko
Domažlicko a v něm obzvláště rázovité Chodsko dlouho patřilo k oblastem hospodářsky nevýrazným, ovšem o to pozoruhodnější je jeho tradice kulturní, po staletí vytvářená nejen svébytnými regionálními podmínkami, ale i aktivním komunikováním jednotlivců s vnějším uměleckým světem. Na Chodsko často vedly cesty významných prozaiků a básníků – někdy i ty poslední. Tak v Loučimi skončila neromantická životní pouť pěvce světobolu Rudolfa Mayera, od jehož narození v Nové Hospodě na Plánicku uplyne právě letos už 175 let.
Austrálie - můj osud (5)
Že se v Austrálii pije pivo a nikoli víno, jsme už věděli. Dokonce jsme i věděli, že australské pivo je mnohem silnější, protože jsme to brzo po Petrově příjezdu vyzkoušeli. S překvapením jsme zjistili, že i když se plechovky obsahem nevyrovnají českému půllitru, jejich potence je ve zdejším klimatu značně vyšší. Sotva jsme vyšli z hospodského přítmí na slunce, už se nám motaly hlavy. Také jsme museli konstatovat, že australské pivo se pít dá a jediné, co nám na něm vadilo, bylo, že ho všude měli tak šíleně přechlazené, až nás brněly zuby.