K roku 175. výročí narození básníka, prvního po Máchovi

Domažlicko a v něm obzvláště rázovité Chodsko dlouho patřilo k oblastem hospodářsky nevýrazným, ovšem o to pozoruhodnější je jeho tradice kulturní, po staletí vytvářená nejen svébytnými regionálními podmínkami, ale i aktivním komunikováním jednotlivců s vnějším uměleckým světem. Na Chodsko často vedly cesty významných prozaiků a básníků – někdy i ty poslední. Tak v Loučimi skončila neromantická životní pouť pěvce světobolu Rudolfa Mayera, od jehož narození v Nové Hospodě na Plánicku uplyne právě letos už 175 let.

Ačkoliv do loučimské rodiny mladší sestry Matyldy, provdané Holé, přiváděla Mayera především niterná samota nevyléčitelně nemocného člověka, nebude nadsázkou tvrzení, že kraj, kde si Český les podává ruku se Šumavou, neošidil o inspirační náměty básníka, v jehož díle rvavé přírodní živly nejen symbolizují básníkův nepokoj, nýbrž funkčně prolínají osudový živel v člověku. „Jen málo dní jsem putoval / tím světem sám a sám,“ napsal Mayer v básni „Poutník“ a jsou to verše kapitulace před tuberkulózou. Ale v téže básni zazní i „… já nevím, kde je domov můj, / ve světě jsem jen cizinec“. Zde už netušíme jen zalkání člověka čekajícího na smrt. Vždyť Mayer nemohl jen „pro své ráje lkát“, když „přírodou bol větší vane“. S pesimistickým, melancholickým tónem kontrastuje v básníkově tvorbě i v civilním životě silně znějící nota vlastenectví a s ní pak i nota spravedlnosti, sociální především.

Další linie kontrastu – proti živlu (a živelnosti) úsilí o řád. To vše podmíněno společenskou realitou doby Bachova absolutismu i krátce po ní; v ní se Mayer nemohl necítit jako cizinec. Ne však cizinec odevzdaně pasivní.

Když v roce 1873, osm let po básníkově smrti, vyšlo vůbec první souborné vydání Mayerových básní (spolu s povídkou „Kaprice osudu“), pobídlo to následovníky k postupnému doceňování Mayerovy básnické osobnosti. Kulturní aktivisté Domažlicka se k takovým připojili zejména v roce stého výročí básníkova narození (1937) vytištěním monografie „Rudolf Mayer“ z pera Karla Poláka.

V témže roce putovala ke čtenářům kniha „Rudolf Mayer, básně“, již uspořádal Jožka V. Váňa a která vyšla jako svazek Knihovny Baarovy společnosti. Společnost napomohla k odhalení památníku v Mayerově rodišti v roce 1937.

Podobně stého výročí Mayerova úmrtí (1965) vzpomnělo Domažlicko pietní slavností, na níž promluvil o významu Mayerova díla profesor František Buriánek.

Mayerův hrob leží u zdi gotického kostela, který podle chodské pověsti postavili tři dobromyslní obři. Náhoda dává příležitost k poslednímu kontrastu, už tak typickému pro samotnou básníkovu osobnost. Tentokrát kontrastu mezi lidovou slovesností starých Chodů a duchovním odkazem umělce a právníka, usilujícího o povznesení vlasteneckého a sociálního cítění lidu. Lidové pověsti čas zachoval, společnost vývojově posunul.

Rudolf Mayer – Znělky noční