Jitka Dolejšová: Světýlko

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

Byla jednou jedna docela malá, ale hodně smutná hvězdička. Bydlela na obloze, každý večer rozsvítila svou nablýskanou lampičku a říkala si: „Takové malé světýlko přece nemůže nikomu pomoci. Můj paprsek je příliš tenký a slabý na to, aby doletěl až na Zem, jsem úplně zbytečná. Kdybych přestala svítit, nikdo by to ani nepoznal.“

Jedné noci uslyšela její stesky stará moudrá hvězda. Pamatovala už mnohé. Lampu  měla oprýskanou a světlo občas vynechávalo. Taky ji občas loupalo v zádech a zlobilo ji pravé koleno. Vějířky smíchu kolem očí a zvláštní energie, kterou vyzařovala, však dávaly tušit, že tahle hvězda patří mezi ty, kteří už Vědí a Chápou.
Teď se babička-hvězda pousmála a zavolala:
„Hej, maličká! Nebuď smutná. Tvoje světýlko je sice malé, ale podívej se kolem sebe, co je tu dalších hvězd. Každá má své místo, svůj úkol. Každé světýlko je důležité a na žádné se nesmí zapomenout. Všechny lampičky je potřeba rozsvítit, žádná se nesmí ztratit. Když se přidá jeden paprsek k druhému a všechny se spojí, vznikne tak velké světlo, že rozjasní celou oblohu. Posvítí na cestu těm, co bloudí. Dá sílu těm, co nosí černé brýle. Prosvětlí okna těm, co se cítí sami. Milencům pohladí rozechvělá srdce a starouškům se usadí ve stříbřitých vlasech.
A malinké hvězdičky uvidíš v rozzářených očích dětí, co se zatajeným dechem užasnou nad světem plným Tajemství a Zázraků. Odlesky hvězd se schovávají pod víčky všech, kdo s čistou Duší chodí světem a rozdávají to, co každý potřebuje nejvíc - radost, pochopení, dobré slovo, úsměv - a Lásku. Láska je zdraví i štěstí, je smyslem Života a neplatí pro ni ani Čas, ani Prostor. Nesvážeš ji do uzlíčku, nezachytíš do sítě. Modře září v lidských srdcích. Lásku, tu pravou, poznáš podle očí, kde se usídlí v podobě malých šťastných hvězdných lampiček. Vidíš, kam všude se tvoje světýlko dostane?“ 

Stará hvězda se odmlčela a zamyslela ...

Malá hvězdička se rozhlédla kolem sebe - a uviděla nekonečné množství hvězd. Mihotaly se a blikaly, vesele dováděly a mávaly na ni. Usmála se a své veselé světýlko prozářila modrou barvou Lásky.

otištěno v Pozitivních novinách dne 9.11.2004

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 02. 2007.