Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (6) Vincent van Gogh

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (6) Vincent van Gogh

„Riskuji pro svou práci život a půlka rozumu už je pryč.“ (van Gogh)

„Místo, abych se snažil zobrazit, co vidím před sebou, používám barvy naprosto umělým způsobem, abych co nejsilněji vyjádřil sebe sama.“ (van Gogh)

Žlutá židle (Goghova židle)

Prostý námět lze číst jako umělcův portrét v rozhodujícím okamžiku jeho života. Ladění je optimistické – malíř byl tehdy přesvědčen, že už má splnění svých největších ambicí na dosah ruky.

Umělec věřil, že pozemské předměty lze barvou transformovat tak, aby se staly symboly vyšší pravdy. Prostá dřevěná židle září symbolicky barvou slunce a představuje naději a optimismus, které v tomto období malíř pociťoval.

Žlutá židle je ohraničena komplementární žlutí, která zesiluje žlutou záři a působí, jako by vyskakovala z obrazu.

Bedýnka vlevo je opatřena výraznou osobní signaturou a naznačuje umělcovu dětinskou sebedůvěru. Rašící cibule je symbolem nového života. Představuje  naději na nový začátek s Gauguinem.

Malířova dýmka a tabák, ležící na rákosovém sedadle, tlusté osobité tahy štětcem a naprostá podivnost perspektivy činí z tohoto díla více než pouhý obraz židle. Jde o symbolickou evokaci samotného umělce.

Židle je zabrána z neobvykle vysokého nadhledu, takže se divákovi jeví bližší a přitažlivější. Malíř se nijak nepokouší opravit perspektivu dlaždic realistickým způsobem.

Terakotové dlaždice jsou vytvořeny silnými tahy štětcem a přesvědčují diváka o své fyzické existenci. Malíř miloval prosté užitkové předměty, které v představách spojoval s vlastním venkovským životním stylem.

Autoportét

Dílo působí čistě a realisticky. Vidíme skutečnou umělcovu tvář s ryšavým strništěm, zatrpklými ústy a zapadlýma očima, plnýma zmatku, nejistoty a vnitřního bolu. V záplavě vířivého namodralého pozadí se tento člověk sotva drží na nohou. Zatímco tvář ještě drží pohromadě, šaty se kroutí a rozpadají.

Na pozadí studeného souladu stříbřitě šedé, stříbřitě zelené a modré září umělcova hlava jako plamen. Obraz je plný kontrastů. Vše kromě hlavy je potlačeno. Neklidné pozadí ukazuje, jak lehce zranitelná je malířova rovnováha, klid a sebeovládání, jež dýchá jak z vesty, tak z košile upnuté až ke krku. Barevně se tělo a pozadí téměř neliší, odlišný je pouze způsob vířivých tahů štětce.  Tahy štětce se nemísí ani nepřekrývají, jsou kladeny jeden vedle druhého.

 Nejvýraznější barevnou plochou celého obrazu je kupodivu plocha zeleného stínu pod očima. Přitahuje naši pozornost k upřenému a pronikavému pohledu malíře. Oko je překvapivě znázorněno „na povrchu“; tmavá linka zvýrazňuje husté obočí, každá podrobnost oka je pečlivě propracována. Výraz vyjadřuje rozhodnost, zelený stín prozrazuje potlačované utrpení.

Slunečnice

Jde o nejslavnější malbu z celé série obrazů van Goghových slunečnic. Než květiny zvadly, podařilo se malíři namalovat čtyři plátna, ale jenom dvě z nich včetně tohoto považoval za dost dobré k tomu, aby je osignoval a pověsil v Gauguinově ložnici. Květiny jsou umístěny na plochém, máslově žlutém pozadí, odděleném od tmavšího okrového stolu načrtnutou modrou linkou. Souhra barvy a linií na horním konci stolu, zdí a vázy ve dvou odstínech svazuje povrch obrazu a je ozvěnou starých japonských tisků, které umělec rád sbíral. Květiny jsou v různých etapách svého životního cyklu. Hranaté žluté plátky jsou namalovány tlustě s neuvěřitelnou energií, zatímco zrnitou strukturu tmavěji oranžových semeníků tvoří bodové doteky štětce. Dílo je expresivní studií ve žluté. Tato barva je symbolem slunečního svitu a štěstí, odráží radost a naději.

Hvězdná noc – The Starry Night

Nekonečnost, vířivý pohyb a magická síla vesmíru, kdy všechno souvisí se vším. Fascinující výjev nás vtahuje do děje, stáváme se součástí samotné podstaty života…

Vincent Willem van Gogh (1853–1890)

Umělecký směr: post-impresionismus, expresionismus

Holandský malíř. Člověk inteligentní, citlivý a vášnivý. Jeho život byl ve znamení stálých neúspěchů. Při malování pracoval rychle v zoufalé snaze zachytit svůj bezprostřední dojem a cit. Ve svých autoportrétech vyjadřoval vnitřní emociální zápasy. Zajímal se o komplementární barvy (doplňkové barvy = skutečným protikladem k jedné ze tří barev – červené, modré a žluté - je kombinace zbylých dvou; použijí-li se na plátně vedle sebe, působí jasněji. Základní dvojice: červená a zelená, modrá a oranžová, žlutá a fialová). Van Gogh říkal: „Tím, že vedle sebe dám dvě komplementární barvy a vystavím je vzájemnému protikladu, dosáhnu vibrací spřízněných odstínů.“

Jeho deprese a vnitřní úzkost neustále vzrůstaly a umělec strávil většinu svých posledních let v ústavech pro duševně choré, kde však v malování pokračoval. Po posledním výbuchu tvořivosti, kdy za 70 dní namaloval 70 obrazů, se postřelil. Svému zranění o dva dny později podlehl.

Uříznuté ucho? Umělec chtěl založit kolonii umělců spřízněného ducha, kterým světlo a barvy a prostý způsob života věnovaného tvorbě pomohou nalézt soulad a inspiraci. Připojil se ke Gauguinovi. Ale povahy obou umělců, obě stejně složité, se srazily s katastrofálními následky. V prosinci 1888 po divoké hádce napadl van Gogh Gauguina a zmrzačil se. Uřízl si část pravého ucha a daroval ji jedné prostitutce.

Přestože van Gogha ovlivnili impresionisté, jeho styl byl vždy naprosto individuální.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 05. 2012.