Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (4) Albrecht Dürer

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (4) Albrecht Dürer

"Studium filozofie, přírodních věd a metafyziky z něj učinilo jednoho u nejvzdělanějších lidí oněch časů.“ Marisa Paltrinieri

"Zastávám názor, že dokonalost formy i krásy je vlastní veškerému lidstvu." Dürer

Autoportrét

Mladý hezký muž si nás pozorně prohlíží. Kdyby nebylo melancholického pohledu, působila by jeho sebevědomá póza povýšeně. Oblečen je s vybranou elegancí. Zpod měkké čapky, která byla tehdy vrcholem módy, mu až na ramena splývají pečlivě učesané lokny. Pečlivé vypracování kadeří ukazuje, jak autora fascinovaly detaily. To, že jim dal vzhled rytin do zlata, odhaluje jeho výcvik v otcově zlatnické dílně.

Mistrně plizovaná košile lemovaná zlatou stužkou nedbale odhaluje část dobře stavěného štíhlého těla. Bílá a černá barva se rytmicky vracejí na různých detailech oděvu. Elegantní doplněk tvoří světle šedé kozinkové rukavice (norimberský výrobek).

Mohlo by se zdát, že jde o podobiznu potomka knížecího rodu. Dürer se chtěl zobrazit jako pán, nikoli jako řemeslník.

Poklidné, geometrické pozadí se po pravé straně otevírá výhledem na alpské vrcholky. Při své cestě z Norimberku do Benátek musel Dürer překročit i Alpy a horské scenerie mu učarovaly. Zachytil je v kresbách a akvarelech, kterých potom využil k vytvoření pohledu za oknem. Portréty s fragmentem krajin zcela odpovídají dobovým konvencím. Na druhou stranu, dlouhé vlasy, bradka a vousy jsou jevem v těch časech neobvyklým.

Na nápise pod oknem čteme: „1498. Toto jsem namaloval podle svého vlastního obrazu. Byl jsem 26 let stár“. Monogram s iniciálami AD se objevuje skoro na všech Dürerových dílech.

Celkově jde o kombinaci stylu italského (uvolněná póza s pažemi opřenými o parapet, natočená hlava, obraz v pozadí) a severského (neochota idealizovat tvář a rysy, pečlivé ztvárnění detailů a spíše hranatý, než hladce zakulacený styl).

Portrét odpovídá ikonografickému schématu Ježíše, což byl autorův záměr. Dokonce i pozice ruky a prstů připomíná gesto požehnání. Umělec však byl člověkem hluboce věřícím a rozhodně se nechtěl rouhat. Portrét představuje ideál krásy duchovní nebo přinejmenším snahu o jeho dosažení.

Kristus mezi učenci

Malíř vložil svůj podpis na papírek, vyčnívajícím z knihy, kterou drží jeden ze starců. Kromě data a podpisu si zde můžeme přečíst slova: Opus quinque dierum (vytvořeno za pět dní).

Obraz byl na tehdejší dobu vytvořen vskutku rychle. Promyšlená kompozice je typická pro tehdejší italské výtvarné umění, ovšem v gotické interpretaci. Celý výjev se odehrává kolem čtyř rukou situovaných uprostřed, jež jsou zarámovány zvláštními hlavami s takřka symbolickým významem. Patrný je především rozdíl mezi výrazem tváře Krista a učenců. Pozadí ani okolí není důležité, scéna je umístněna v neurčitém duchovním prostoru. Malíře zajímá čistě výsledný efekt a síla výrazu. Na tvářích učenců se zračí zamyšlení, strach, lstivost, bezmoc, údiv a nedůvěra. Jejich zestárlé obličeje kontrastují s čistým půvabem mladého Ježíše. Protiklad mezi stářím a mládím však nekončí u vzhledu postav. Scéna má vztah i k Písmu svatému, čili absolutní moudrosti. Setkává se tu věda a skutečná moudrost. Moudrost, která by měla spojovat stáří a mládí, odvěké pravdy a nové myšlení, objevování a lpění na dosavadních poznatcích vědy. Profil starce v bílé čapce našel inspiraci pravděpodobně v kresbě Leonarda da Vinci.

Klanění tří králů

Obraz je považován za první dokonale čistou kompozici v dějinách německého výtvarného umění. Vyzařuje z něj hluboký zájem o italské umění. Panna Marie je oproti dobovým konvencím představená z profilu, sedí a na klíně drží dítě, které se, stejně atypickým způsobem, vyklání, aby si prohlédlo zlatou krabičku, která je zaujala. Malíř dbá o řemeslné ztvárnění detailů, s přesností vykresluje nádoby, v nichž mudrci přinášejí dary; pravděpodobně jde o výrobky norimberských dílen. Celá scéna se odehrává pod širým nebem. Po pravé straně vidíme fragment krajiny, která připomíná některé umělcovy akvarely.

Albrecht Dürer (1471–1528)

Umělecký směr: renesance

Německý malíř a největší grafik všech dob. Je považován za most mezi gotickým a renesančním stylem. Byl velmi nadaný, zvídavý a ctižádostivý, toužil hodně cestovat. Rozhodující vliv na jeho život měla Itálie, kde objevil nové umělecké styly a techniky italské renesance. Maloval velmi často autoportréty. Své obličejové rysy zachycoval s nepředpojatou přesností. Kromě štětce používal kovovou tužkou, pero, uhel, křídu. Tvořil náčrty obrazových kompozicí a studie detailů, kreslil krajiny, zvířata, květiny. Jeho kresby bylin, trávy a stromů jsou výsledkem pozorování botanika, malíře a básníka zároveň. Byl mistrem v práci na dřevorytech a mědirytinách. Intenzivně se zabýval studiem geometrie a matematiky, byl i autorem několika knih o matematice a geometrii.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 04. 2012.