Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (3) Jean-François Millet

Krása je ve všem, co je pravdivé a účelné, charakteristické, krása spočívá v plné a živé přítomnosti.
– Millet

Krásu netvoří ani tak zobrazené předměty, jako samotná potřeba je zobrazit a tato potřeba vyžaduje sílu dílo realizovat. – Millet

Sběračky klasů

Tři venkovanky paběrkují na zlátnoucím poli, dvě z nich jsou pokorně skloněny a sbírají stébla po žních, třetí je váže do malého snopu. Jejich práce je tvrdá a namáhavá. Tváře těchto žen neztmavly jen slunečními paprsky; rysy jim ztvrdly dřinou. Přesto na ně malíř hledí s obdivem. Postavy tvoří téměř klasický vlis uprostřed louky. Scenérie je překrásná – zlaté obilí, mírumilovná obloha a rytmický pohyb vzdálených postav na poli. Zatímco pozadí je idylické, v popředí se odehrává realita.

Kytice kopretin

Volba květin nese specifický význam. Jedna z umělcových dcer, narozená v roce 1850, se jmenovala Marguerite, což je francouzský název pro kopretinu. Byla to pravděpodobně ona, koho malíř ztvárnil. Pohled diváka směřuje dovnitř domu, kde za stolem sedí nesmělá, lehce se usmívající dívenka. Malíř se zde vrací ke stylu „kvetoucího období“, tahy štětce jsou lehčí, kolorit se protepluje a je smyslnější. Červená barva jehelníčku a oranžová stužka působí mile, šedomodrý odstín vázy a světlezelené lístky kytice jsou svěží. Celý obraz prosvětluje žluť a bělost květů. Zvláštní pozornost si zasluhují průzračné stíny na tváři děvčete – zdají se být proměnlivé.

Anděl Páně

Millet vysvětlil námět na tento obraz takto: „Obraz jsem maloval se vzpomínkou na svou babičku. Na poli, vždy když se rozezněly zvony, nám přikázala přerušit všechnu práci a odříkat modlitbu Anděl Páně za nešťastné zemřelé, a to velice zbožně, s čepicí v ruce.“

Nálada obrazu je nostalgická. Nebe se za soumraku zbarvuje různými odstíny. Večerní červánky ozařují především ženu se sepjatýma rukama, pohrouženou v modlitbě. Muž stojící vlevo mačká pokorně klobouk v rukách, a vyčkává. Nejde o glorifikaci náboženství, ale spíše o svědectví realistické venkovské zbožnosti.

Jean-François Millet (1814–1875)

Umělecký směr: Realismus