Vzpomínky a realita. Jak se mnohdy liší…
Šedesátá léta 20. století mohou mít ve vzpomínkách zlatý nátěr, ve skutečnosti jím však prokvétala rez každodenní reality. Na jedné straně uvolnění společenské a kulturní atmosféry, na straně druhé ekonomické problémy a komunistické pojetí moci.
Jaký byl v té době běžný život obyvatel, jak trávili volný čas, jak nakupovali?

Odpovědi mohou hledat návštěvníci na výstavě „ZLATÁ? ŠEDESÁTÁ. VZPOMÍNKY A REALITA“, která je koncipována jako jedno z pater známého obchodního domu „Bílá labuť“. Expozice je obohacena nabídkou dobových dokumentárních filmů a týdeníků, které lze zhlédnout individuálně (malá obrazovka, zvuk prostřednictvím připojeného telefonního sluchátka).

Na výstavě se prolínají kategorie:

• móda, domácí spotřebiče, hračky, elektrotechnika, užité umění, potraviny
• politická situace a agitace, ekonomika, sociální jistoty
• kultura, sport, životní styl, volný čas

Fronty nejen na kulturu

Pojem „zlatá šedesátá“ platí především pro kulturu, která v tomto období dosáhla jednoho ze svých vrcholů. Výrazně se prosadili umělci střední generace, v 50. letech zakázaní. O zájmu o kulturu svědčily čtvrteční fronty na knihy nebo fronty před pokladnami divadel a kin.
Ostatně – fronty se stály téměř na všechno. Na maso, před Mikulášem na banány nebo mandarinky. Pořadníky bývaly i na televize nebo pračky.

Rozhlas aneb Výška, tlak, teplota, rosný bod

Rozhlasové pořady provázely posluchače od časného rána do pozdní noci. Od ranní rozcvičky přes sáhodlouhé výčty stavu vody na našich tocích a energetické situace až po večerní pořady. Ideově-politické působení rozhlasu se soustřeďovalo nejen na zpravodajství, ale zasahovalo i do mnoha jiných pořadů.
Pamětníci si jistě vzpomenou např. na pořady: Rozhlasová rozcvička, Hudba socialistických zemí, Nedělní zvony, Zelená vlna, Hovoří Moskva, Člověk volá člověka, Kolotoč, Hajaja, A léta běží…

Auto jako luxus

Investice do automobilového průmyslu vycházely z přesvědčení, že „socialistický člověk má právo na luxus jezdit do zaměstnání automobilem.“ Ve skutečnosti se ale na vůz Škoda 1000 MB neboli „embéčko“ čekalo v pořadnících i několik let a průměrný občan na něj při ceně 45 600 Kč vydělával více než 2,5 roku.

Novinky v té době:

1960 Pražské sodovkárny vyrobily Kofolu jako náhražku Coca-Coly
1961 Vitana vyvinula Masox
1962 v textilu se objevily oděvy z tesilu
1963 začalo se vyrábět REMA (rekonstituované maso)
1964 zahájena výroba ŠKODY 1000 MB
1968 ve Velimi začali vyrábět žvýkačky Pedro
Novinkami šedesátých let jsou také např. alobal, teflonová pánev, toustovač, sifonová láhev a řada technických „zlepšováků“.

           

REMA

Šlo skutečně o kvalitní maso, které bylo zbaveno nežádoucích složek (chrupavky, šlachy, úpony, větší cévy,…). Pak bylo nalístkováno (dvoumilimetrové plátky) a bez přísad vakuově spojeno. Maso REMA se používalo hlavně ve veřejném stravování, ale dalo se koupit i v prodejnách polotovarů. Porce byly homogenní (stejný obsah tuku), při zachované standardní slušné kvalitě. Chuť byla oproti celistvému masu pozměněná, šlo o zvyk.

Odposlechnuté komentáře návštěvníků expozice:

„Jé, hele, tenhle robot jsem viděl u naší babičky!“
„Podobné křesílko jsme doma taky měli!“
„S tímhle autobusem na šňůru jsem si strašně rád hrál.“
„Na přesně takový magič jsme stáli frontu přes celou noc.“
„Tyhle korále jsou zase v módě.“
„Pamatuješ, jak tesil škrábal, když ses zpotil?“
„Mami, tamty modré šaty docela ujdou, klidně bych si je na sebe vzala.“

Drobné vady na výstavní kráse

Lze jen litovat, že výstava není rozsáhlejší a bohatší.
Mnozí návštěvníci by jistě také uvítali, kdyby všechny exponáty byly umístěny v dosažitelné výši (k některým vystavovaným kouskům bylo nutno si dřepnout nebo se shýbat skoro až k zemi, což zejména pro starší lidi znamenalo obtíže). Rovněž bych doporučila prodloužit nebo měnit audiovizuální smyčku, promítanou na hlavní stěně – dokola opakující se asi tříminutová sekvence o tom, jakým nedostatkovým zbožím se staly kozačky zvané „šedý mor“ a omluva politika, že „včas nezachytili vysoký zájem o toto zboží“ – byla po chvíli až nepříjemná a protivná. Možná ale, že jsem nepochopila záměr organizátorů vytvořit autentičnost dobové atmosféry.

Na závěr češtinské okénko

Až zhlédnete tuto zajímavou výstavu, můžete si prohlédnout i stálé expozice a celý objekt Národního památníku. V kavárně si vyhlédněte místo u okna, nahlédněte do nápojového lístku – na kávě a čaji si určitě pochutnáte. Pak vystoupejte na vyhlídku a shlédněte na stověžatou matku měst – za příznivého počasí je to úžasný pohled.
A když během příjemné procházky po Vítkově vzhlédnete k obloze, možná se na vás usměje to Velké Kulaté Zlaté. Bez pozlátka.

Výstava v Národním památníku na Vítkově v Praze trvá až do 15. května 2011.
Dobové fotografie a dokumenty (zdroj: internet)
Další informace zde.