Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (2)
Jestliže jsem se rozhodl sepsat tuto rukověť, která by měla provázet zájemce repertoárem mé kontroverzní společnosti, vedly mě k tomu hluboké důvody - tak hluboké, že je vlastně ani sám pořádně nechápu. Jedním z nich je potřeba usnadnit laické veřejnosti vstup do tvůrčí oblasti, která není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled jeví.
Jitka Dolejšová: 85. tečka Miloslava Fulína – pokračování příště
Pan Miloslav Fulín je český výtvarník v oboru užité a propagační grafiky, typografie a tvorby písma. Vytvořil obálky pro desítky knižních titulů. Zabývá se kaligrafií, je autorem četných značek a typogramů. V jeho hravé tvorbě naleznete pragmatismus i poezii, filozofii, moudrost a laskavý humor, které jsou odrazem doby i každodenních postřehů. Dne 15. února 2013 se pan Miloslav Fulín dožívá v plné svěžesti požehnaných 85. narozenin.
Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný!
České centrum doslova praskalo ve švech pod náporem množství návštěvníků, obdivujících mistrné ztvárnění zimní a letní krajiny z domova i ze světa. Svou návštěvou poctil tuto vernisáž také velvyslanec České republiky ve Švédsku Jan Kára, ale i další vzácní hosté. Ve velice přátelském duchu a v dvojjazyčném podání se neslo povídání a otázky a odpovědi týkající se hlavního hosta, ale také i jeho spolupracovníka a dlouholetého kamaráda, bez jehož pomoci by se výstava neuskutečnila, pana Jiřího Hellera, rovněž významného a známého fotografa.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (9)
Uplatnění tohoto pravidla není jednoduché. Zářnou ukázkou je nynější spor kolem Radiožurnálu, zvláště pak rozhovor paní Tachecí v ranním vysílání televize. Viděly jsme jeho záznam na internetu. Na něm by se dalo ukázat, jak může mluvčí hned v úvodu ztratit šanci na to být alespoň pochopen, natož aby se mu podařilo posluchače přesvědčit.
Romance pro Žoržínu (10)
Strejdu Karla jsem poznala okamžitě. OK, Žorži, pravil, když si mě řádně prohlíd. Pomyslela jsem si, že se toho jména už nezbavím, koneckonců s americkým přízvukem neznělo špatně. Chtěla jsem vědět, kde nechal vousy a strejda povídal, že je reprezentant konzervativců a určitý věci se nehoděj do jeho novýho postavení. Přitom kroutil krkem a potahoval za novou kravatu ve falešnejch klopách jinak solidního saka, hrozila, že ho zardousí, a já jsem mu pošeptala, že kvůli mně si brát kravatu nemusel.
Jiří Vlastník: Láska je palec bolavý
Na toto cédéčko jsme my, přátelé šansoniérky Marty Balejové, netrpělivě čekali řadu let. Nepospíchala a my ji to tedy odpouštíme. Marta je výjimečnou, svébytnou osobností české hudby, jde si životem svou vlastní cestou, zpívá jen kdy chce a o čem chce. Nenechává se ovlivnit módními trendy, vzory, ona sama je samostatnou kapitolou českého šansonu.
Nedělní chvilky s poezií .... Eva Mišíková
PhDr. EVA MIŠÍKOVÁ | Narozena 13. 2. 1961 v Káhiře. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, hlavní obory francouzština, ruština. Překládá z francouzštiny hlavně současnou poezii (Jean Tardie: Mezi dveřmi a oknem, Jean Follain aj.), písňové texty, prózu (Dali-Pauwels: Vášně Salvatora Dalího). Své básně a kratší prozaické texty publikuje časopisecky – Literární noviny, Iniciály, Poezie 91, Five Fingers, Humus, ale i ve své knižní sbírce Civilizování půd (1994), z níž byla čerpána tato informace i básně Zevnitř a Orloj.
Antoine de Saint - Exupéry: Modlitba
Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den./ Nauč mne umění malých kroků./ Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas./ Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé./
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel - recenze
…stál jsem na Rohanském ostrově před žlutým vchodem do nouzové stavby. Na dveřích připevněný nápis Povodí Vltavy – závod Dolní Vltava a já byl nesmírně zvědavý, jak celé jednání dopadne. Ve vrátnici jsem se zeptal, kdo obhospodařuje přehrady na dolním toku Vltavy. Bylo mi sděleno, že úseková technička Svatošová. Byla to hezká blondýnka, které jsem se představil a řekl, že sháním výjimku pro proplutí komorami přehrad ve Štěchovicích a ve Vraném nad Vltavou.
Ivo Fencl: Je Rychlonožkova přezdívka opodstatněná?
To je otázka. Kdekdo mi za ni vynadá, nic to však podle mého názoru nezmění na její legalitě... legitimitě. A protože jsme o sportování Rychlých šípů na kolech už mluvili, pokusme se tentokrát zmapovat foglarovské běhání, opět ale pominu trilogii Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta a listujme čistě pestrými obrázky a...
Neuvěřitelná dobrodružství sběratele příběhů a malíře Jana Hory
V těchto dnech se na pultech knihkupectví objevila knížka Jana Hory Neuvěřitelná dobrodružství, kterou autor obohatil vlastními nádhernými ilustracemi. Že vám to něco připomíná? Správně. Pan Hora začal před časem na stránkách Pozitivních novin zveřejňovat tyto pravdivé příběhy plné dobrodružství, napětí, romantiky a exotiky pod názvem Sběratel dobrodružství. Čtenářův dojem umocňují originální ilustrace, nad kterými zaplesá každý, kdo si uchoval vnímavou mladistvou duši.
Jana Stuchlíková: Kamarádi | Azor
Tak. Vše je připraveno, sbaleno, může se jet. Rozloučila jsem se svými dospělými syny, kteří na příštích čtrnáct dnů odjíždějí velet skautskému táboru. Vzhledem ke skutečnosti, že oněch padesát kilometrů jeden zvládal autem a druhý na kole, oběma se dostalo nezbytných rodičovských rad jako: „Jeď opatrně, dávej na sebe pozor a když dorazíš, dej vědět, že jsi v pořádku.“ Hoši se rozloučili šibalským úsměvem a větou: „Neboj, a bohatým budeme brát a chudým dávat.“
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (20) Gustave Courbet
Francouzský malíř, egocentrický a nesmírně ambiciózní. Bez oficiálního výcviku a do značné míry samouk si získal v Paříži jméno, ale nemaloval, co se od něj očekávalo, tedy portréty a historická témata. Zůstával stále věrný svému rodnému kraji a jeho obyvatelům. Bojoval za realismus – nový estetický názor, který tvrdil, že umění má vypovídat o prostých faktech bez morálních komentářů nebo idealizace.
Pavel Loužecký: Utíká mi život
Již celé dva roky ležím v nemocnici téměř neschopen pohybu. Nemohu hýbat rukama ani nohama. Nemohu mluvit. Zbývají mi jenom myšlenky. Můj život je jeden velký kolotoč, který se točí ze dne na den, je stále stejný. Mým domovem je bílá postel a pohled na bílý strop. Je neuvěřitelně těžké bojovat s myšlenkami zmaru a cítit, jak mi skutečně utíká život. Mým zachráncem je pouze čas, který mi dává naději. Lékaři mi nechtějí říct, jestli se mi pohne ruka, abych mohl psát a ovládat počítač a další věci, které mám k dispozici v nemocnici.