Michal Dlouhý: Humoresky vážně - Strážmistr Šebestík
Nad skleničkou vína jsem panu Šebestíkovi potvrdil, že jeho otec strážmistr Inocenc Vladimír Šebestík byl skutečně předobrazem jedné ze seriálových postav a zároveň jsem ho seznámil s případem zastřeleného vůdce služebního psa plzeňské pátračky strážmistra Aloise Taubera, který byl se seriálovou postavou spojen.
Vychází kniha Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga
V těchto dnech vychází a ještě před Vánocemi by měla být na pultech knihkupectví kniha Pavla Vrány s názvem Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga. Je to knížka, ve které autor a poutník v jedné osobě chce čtenáři, zajímajícímu se o téma Svatojakubské pouti, o té nevšední cestě trochu povyprávět. Není to dokument ani historická studie, je to jenom pokus zachytit atmosféru takového putování, nastínit myšlenky, které člověka na poutní cestě provázejí, a přiblížit mu drobná dobrodružství, která poutníka cestou do Santiaga de Compostela mohou potkat.
Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (1)
Předmluva k dávným historickým úvahám mého sourozence Jiřího:Mám před sebou neveliký štů sek zažloutlých novin. Jmenovaly se ZÍTŘEK, byl to „týdeník pro politiku, ekonomiku, vědu a kulturu“, 1.číslo I. ročníku vyšlo 9. října 1968. Už samo toto datum dává tušit, jak to se ZÍTŘKEM muselo tehdy zanedlouho dopadnout.
Zemřel spisovatel, novinář, redaktor, kronikář a autor Pozitivních novin pan Miroslav Sígl
Do redakce Pozitivních přišla smutná zpráva. Dne 5. prosince 2012 zemřel spisovatel, novinář, redaktor, kronikář a dlouholetý autor Pozitivních novin pan Miroslav Sígl. Redakce Pozitivních novin se připojuje k pietní vzpomínce. Rozloučení se zesnulým se uskuteční dne 14. prosince 2012 v Kostele svatého Václava na Vinohradském hřbitově ve 12 hodin.
Čtyři vánoční dary
Na bílém obláčku seděl andělíček a díval se dolů. Čekal, až vyjde první hvězda a po jejím paprsku se snese k zemi. Byl Štědrý den a sám Pán Bůh jej vyslal jako posla dobrých zpráv. Dal mu čtyři zázračné věci.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O džezu a Amstrongovi
Všechno je relativní. Je jisté, že například vodomil těžko najde něco, co by nahradilo válení se v mořských vlnách, když jsou akorát té velikosti, že taktak v nich nejde o kejhák. Na to už musí být člověk na vodu, jak se říká, kanón. Bývaly ovšem doby, kdy člověk byl tak šíleně mladej, že víc, než mu dá dneska polorozbouřený moře, mu dal příbramský Nový rybník.
Petra Haasová: Dovolená s vodoléčbou
Vidina týdenní dovolené, strávené lenošením na koupališti, pozdním vstáváním a konzumováním špekáčků u táboráku, se přede mnou pomalu, ale jistě rozplývala. Do ordinace s nádherným výhledem na lázeňskou kolonádu svítilo sice slunce plnou intenzitou, ale na čele pana doktora seděl temný mrak.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (1)
Vůbec ničemu jsem nerozuměl a to bombardování nechápal. Bylo mi známo, že nějaká válka se děje, hodně se o ní všude mluvilo, jenže ta se odehrávala bůhvíkde. Kluci z naší školy chodívali na Šance hrát si na vojáky, bojovali proti Nuselákům, ale mě maminka ven nepouštěla. V domě bydleli v bytech po Židech nějací Němci, co nosili uniformy; prý nás chránili před nepřátelským útokem.
Egon Wiener: Gastronomie aneb Co jíme | Ulice ztracené jistoty | Na západ od Liberce leží Dubnice
Byl jsem s Janou na večeři. Oblíbil jsem si jednu „vývařovnu“, kterou vedou místní Číňani. Nevím, co sami vaří, pečou, smaží, co jim vozí zamražené, už hotové v alobalu, v pekáči, ale tihle si se mnou dá-li se to tak říci i popovídají. Já se bavím rád a rád něco k tomu sním. Bude to asi něco podobného tomu, co dělal můj tatínek před sto lety, když si došel do hospody na guláš. Má přítelkyně si dala na začátek jídla černé vejce. Pokud jsem dobře rozuměl tomu, co mi čínský číšník vyprávěl, tak vajíčka se „zakopou“ do červené hlíny, nechají se zčernat a pak se podávají k jídlu.
Iveta Kollertová: Tak šlápni na plyn
Dveře od pokoje se otevřely a rodinka vešla dovnitř. „Mamčo, tak tady máš svého vnoučka!“ řekla Jana a vložila mi do náruče maličké stvoření v zavinovačce. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Mlčky jsem si prohlížela ten dýchající uzlíček štěstí. „Tak jsem se tě dočkala, maličký,“ zašeptala jsem a rozplakala se. „Vítej, mrňousku, já jsem tvoje babička, víš?“
Helena Rösslerová: Moje ranní jízda
Pražskou dopravní špičku nikomu nepřeji. Jezdím do práce ze Zličína na Anděl, kdysi otázka deseti minut, dnes - no, za poledne stále krásných patnáct, jenže já jezdím do práce ve špičce, a to je plných šedesát minut, když mám štěstí! Snažím se tomu uniknout různě. Například tramvají, ale to nejde vždycky. Když už musím jet autem, stojí mi za to vstávat v půl šesté, abych do půl sedmé vyrazila – jedině tak se dá dopravní zácpě uniknout.
Hana Rubišarová: (Ne)mobilní babička
Výraz spatřený v její tváři po sdělení této zprávy se mi zjevoval ještě dlouho poté, oči vytřeštěné, ústa dokořán, vlasy postavené hrůzou, takto vypadala má babička, naprostá odpůrkyně veškerého modernismu, když jsem jí sdělila novinu o nápadu předat jí můj starý mobilní telefon z důvodu lepší zastižitelnosti.
Egon Wiener: Egonovy pohledy a pohlednice 4
Vážení čtenáři Pozitivních novin, přátelé, pro které tak rád píši své příběhy, s radostí vám oznamuji vydání své další knihy Egonovy pohledy a pohlednice 4. Tak, jako předchozí tři díly, i tato je na každé straně doplněna starými pohlednicemi z Libereckého kraje. Považuji její vydání v této době za malý zázrak, ke kterému jste mi ale napomohli i vy, svými kladnými ohlasy, které pro mne znamenají velké povzbuzení. Jsem rád, že se mi daří vás oslovit, pobavit i poučit a chtěl bych vám projevit své poděkování.
Peter Závacký: Maratónec Arpáda Račka
Aj východoslovenská metropola Košice, ako každé iné mesto, sa môže pochváliť mnohými významnými osobnosťami zo sveta umenia. Patrí k ním aj akad. sochár Arpád Račko (1930), národný umelec, ktorý patrí nielen k najvýznamnejším umeleckým osobnostiam východoslovenského regiónu ale i Slovenska. Mal som to šťastie viackrát navštíviť ateliér majstra Račka, vidieť jeho dielo, ako sa rodí a vzniká, ale i porozprávať sa s ním o krásnom ale náročnom sochárskom remesle, o maľovaní a o živote.