Čtyři vánoční dary

Rubrika: Literatura – Povídky

Na bílém obláčku seděl andělíček a díval se dolů. Čekal, až vyjde první hvězda a po jejím paprsku se snese k zemi. Byl Štědrý den a sám Pán Bůh jej vyslal jako posla dobrých zpráv. Dal mu čtyři zázračné věci. Kouzelný klíč, aby v ten den mohl otevřít všechna lidská srdce dobru. Lucernu se žlutým světlem, aby zapálilo svíčky na vánočních stromech. Malý stříbrný zvoneček, aby hlasitě zacinkal a ohlásil příchod Ježíška na zem.
A nakonec přidal stříbrnou hůl. Jejím mávnutím se z nebe začnou sypat hvězdičky sněhu a zahalí kraj do slavnostní bílé barvy. Tyto čtyři dary si andělíček nesl s sebou na zem a stále si opakoval, který dar čemu poslouží, aby to nespletl.

Přišel večer a s ním vyšla první hvězda. Andělíček se spouštěl k zemi a ze strachu z pádu přidržoval se oblohy stříbr-nou hůlkou. Třpytivé vločky se začaly lehce pokládat na střechy chalup. Celá zem se v mžiku zachumlala do sněhobílé peřiny. Vykukovaly jen kouřící komíny a osvětlená okna. Andělíček byl téměř u země, když zavadil křídly o špičku zeleného smrku. Při doteku jeho křídel se smrček celý ojínil stříbrným prachem. Stál tam krásný, ale sám.
A tak andělíček znovu vzlétl a zamával křídly. Stříbrný prášek se začal sypat na zelené smrčky i stromy bez listí tak dlouho, až byly všechny postříbřené rovným dílem. Byl spokojen. První dar posloužil kráse.

Kráčel dál tiše po špičkách a nahlížel do oken chalup. V ruce držel kouzelný klíč připravený otevřít srdce dobru. Viděl rodiny, jak se scházejí u večeře. Společně se modlí a přejí si pěkné svátky. Na stolech zapálené svíčky, kouřící hrachové polévky. Na talíři ryby, jablíčka s ořechy i trochu cukroví.
V jedné chalupě byla tma. U kamen seděla stařenka a neměla, s kým by povečeřela. V hrnku měla trochu hrachové polévky a tu posrkávala lžící sama. V tu chvíli si andělíček promnul prokřehlé prsty a přehodil klíč z jedné ruky do druhé. Klíč se otočil směrem k vedlejšímu domu, kde se právě chystali večeřet. U stolu zůstalo jedno místo prázdné. Anděl otočil klíčkem ještě jednou a najednou se hospodář zvedl a zamířil k chalupě stařenky. Vzal ji pod paží a odvedl ji do svého domu.Usadil ji na prázdné místo a požádal, aby s nimi dneska večer povečeřela u jednoho stolu. Andělíček klíč strčil do kapsy s pocitem radosti, že i druhý dar posloužil dobru.

              

Spokojen kráčel dál a v ruce držel lucerničku se žlutým světlem. Viděl zavřené dveře, za nimi ozdobené vánoční stromky, které stály tiše ve tmě a jen čekaly, až se jich dotkne světlo a ony se rozzáří plamínky svíček. Pozoroval oči dětí, jak s nedočkavostí čekají a napínají uši, kdy už konečně uslyší zvonění stříbrného zvonečku.
Andělíček ještě chvíli přešlapoval a začalo mu být zima. Postavil lucerničku na zem, že se proběhne a zahřeje. Pak přijde ten správný čas a on rozdá dva zbylé dary od Pána Boha. Rozběhl se po zledovatělé zemi, uklouzl a upadl. Převrátil lucerničku i se světlem a z kapsy mu vypadl stříbrný zvoneček. Žluté světlo z lucerny vyklouzlo ven a najednou začalo zapalovat všechny vánoční stromky. Skleněnými tabulkami oken vycházela zář od skotačících plamínků svíček.

Svítily do tmy z každého okna, velkého i malého. Andělíček začal hledat ztracený zvoneček. Trvalo chvíli, než ho našel zapadlý v závěji. Začal jej čistit a oprašovat od sněhu. Zvoneček začal cinkat a jeho zvonění bylo slyšet všude. Slyšely ho v lese srnky, které zvědavě zvedaly hlavy, v poli zajíci, co se zastavili a panáčkovali, i v chlévě ovečky, co zrovna přežvýkávaly seno. Hlas zvonku prošel všemi zavřenými dveřmi, dostal se do všech koutů světa. Zvonil hlasitě, ohlašoval narození Ježíška a ten, kdo měl uši, musel ho slyšet.
Ještě chvíli se andělíček díval do šťastných očí dětí a těšil se spolu nimi z dárků. Pozoroval usměvavé lidi, kteří se na sebe nezlobí a šíří kolem sebe jen pokoj a lásku. V tu chvíli se mu začalo na světě líbit. Možná by zde i zůstal, ale věděl od Pána Boha, že to nezůstane dlouho.
Ještě jednou si prohlédl tichý, pokojný večer, naplněný dobrou vůli a vzájemnou láskou. S prvním úderem zvonu, který svolával lidi na půlnoční mši, se znovu vznesl po hvězdném třpytu do oblak a odešel zpátky do nebe. Na lidi jdoucí na půlnoční mši padal bílý sníh a svítil jako stříbro. To andělíček zavadil křídly o mraky, hůlkou zaťukal na nebeskou bránu a zvolal: „Dary jsou lidem rozdány, posel se vrací zpět.“

Grafika © Galerie IN

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.