V těchto dnech vychází a ještě před Vánocemi by měla být na pultech knihkupectví kniha autora Pozitivních novin Pavla Vrány s názvem Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga. Je to knížka, ve které autor a poutník v jedné osobě chce čtenáři, zajímajícímu se o téma Svatojakubské pouti, o té nevšední cestě trochu povyprávět. Není to dokument ani historická studie, je to jenom pokus zachytit atmosféru takového putování, nastínit myšlenky, které člověka na poutní cestě provázejí, a přiblížit mu drobná dobrodružství, která poutníka cestou do Santiaga de Compostela mohou potkat.

Tuto knihu je možno, za cenu 199 Kč + poštovné, objednat na e-mailové adrese: vrapa51@seznam.cz.

Redakce PN autorovi srdečně gratuluje a přeje mnoho spokojených čtenářů.

Ukázka z knihy

Útulný a pohostinný klášter v Roncesvalles jsem opouštěl v pondělí 9. dubna za ranního šera a za hustého deště. V ten den jsem se ještě bláhově domníval, že takové počasí bude během mé cesty jevem pouze ojedinělým a takových deštivých rán že si na cestě do Santiaga moc neužiju. Stále jsem si ve svých představách spojoval Španělsko spíš se sluncem a teplem. Mlhy, chlad a deště, jak jsem si bláhově myslel, zůstaly někde za mnou, na severu, tam, kde jsou od nepaměti v tuto roční dobu přirozeným jevem. Opak byl ale nakonec pravdou. Chladných a deštivých dnů, někdy dokonce i s mrazem a sněžením, byla během mé pouti většina. To všechno přišlo ale až později.

Ten třetí den se během dopoledne přece jenom ještě rozzářil sluncem a mé, ranním deštěm navlhlé svršky, teplým vánkem rychle usušil. Kráčel jsem sám, kochal se krásou krajiny a městeček, kterými jsem procházel, a hned dvakrát toho dne jsem si v praxi ověřil, že na té cestě se snad ani nedá zabloudit. Jak jsem tak na všechno vykuleně hleděl, přestal jsem si hlídat směrovky a dvakrát se mi na křižovatkách podařilo ze správné cesty sejít. Nikdy to ale netrvalo déle než pár minut, během kterých na mne někdo z místních lidí odněkud zavolal, aby mne na mou chybu upozornil. Byl jsem jim za to vděčný, protože během každé cesty, jako ostatně každý pěší poutník, bloudím, tápu a vracím se velice nerad. V nějakém malém obchůdku u silnice jsem si koupil čerstvou voňavou a křupavou bagetu, plechovku tuňáka v oleji, dvě krásná jablka a dvě plechovky coly a kousek dál, když déšť postupně ustal, jsem se na lavici před kostelem za tlumeného zvuku varhan královsky nasnídal.