Autoři článku: Jan Jašek, Antonín Galatík a Jan Galatík

Úvod

Nedávno jsme popsali nález kamenného sedadla v Chřibech, na kterém jsou v kameni vytvarované schránky pro vladařské insignie, roh pomazání a tzv. labarum, na které se skládala přísaha věrnosti vládci.
Na zádovém opěradle sedadla je také vyznačený výsostný kosočtverečný symbol panovníka, který podle grafického provedení použitého futharkového znaku má původ z období Velké Moravy (1).
Jak se ukázalo, v této lokalitě jsou i zbytky opevněného sídla. V blízkém okolí vladařského trůnu je několik skalních stěn, na kterých jsou patrné otvory po zakotvení trámů střešní konstrukce a dole patky nosníků podlahy. Jde zřejmě o pozůstatky i rozlehlejších palácových staveb.
Na jedné z nich, která je nejbližší ke kamennému sedadlu panovníka, jsou vyhloubeny početné oválné důlky nahoře na čelní stěně. Jsou umístěné v mělkých výklencích dosti hustě vedle sebe, ale při podrobném pohledu se ukazuje, že i určitým způsobem uspořádané. Jsou sestaveny do dvou souborů, oddělených skalním výstupkem, v jehož středu je větší kruhovitý otvor a nad ním zvětralý, ale dobře zřetelný, kosočtverečný futharkový znak vladaře, podobný jako na kamenném sedadle.
Toto provedení má však uprostřed zřetelně vyznačené písmeno X.
Nad oběmi skupinami důlků jsou stopy po dalších znacích, dnes již téměř vyhlazených a nečitelných. Oblá zahloubení mají známky velkého stáří, jsou vlivem počasí silně erodovaná, některá téměř zarovnaná s povrchem svislé skalní stěny.
Pískovcová skaliska chřibských kopců jsou často poseta kruhovými jamkami i otvory různého tvaru. Jsou to mnohdy pozůstatky povrchové těžby nerostů z minulosti, zahrnující i prehistorické období.
V tomto chřibském, tzv. magurském pískovci se nalézaly kameny a horniny, které byly dávným obyvatelům různým způsobem užitečné, např. rohovec a různé křemence.
Při povrchovém sběru jsme na vrcholovém poli v Chřibech, vedle úlomků keramiky, nalezli i úštěpové škrabadlo ze zeleného radiolitu. Na některých místech jsou v pískovci také inkluze a místy i celé skalní bloky vápenců, železná ruda ve formě kousků limonitu a hematitu atd.
Zběžný pozorovatel může jamky ve skalách považovat za přírodní útvary. Avšak oblázky hornin jsou vesměs tvrdší než okolní pískovec a v průběhu erose se vynořují nad skalní povrch. Teprve když byly vylomeny dávnými sběrači, zůstalo po nich toto zahloubení.
A pozorný pohled odhalí na mnoha místech v Chřibech ve skalách také zřetelné stopy po uložení různých prvků stavebních konstrukcích a dosud znatelné stavební úpravy v terénu.
Také uspořádání bloků opracovaných kamenů a různé pravidelné otvory v nich upozorňují na to, že byly kdysi součástí obytných staveb, obranných opevnění, ohrazení pro chov dobytka, hrází pro zadržování vodních zdrojů a nebo plnily nějaký jiný účel.
V tomto sdělení je popis jednoho z takových objektů i pokus odhadnout smysl jeho používání. Je však těžké odolat i subjektivnějším úvahám v tomto velkomoravském, podivuhodně zachovaném a dosud nepopsaném prostředí s možností různých souvislostí.
Jeví se však nepochybně a zřetelně, že vladařské sedadlo i palácová stavba se tu nachází uprostřed důkladně opevněné pevnosti. A na dalších skalách reliéfy biblických plastik i když již zvětralé a erodované, spolu s dalšími detaily nasvědčují dokonce existenci křesťanského chrámu.

Popis skalních staveb
a útvaru s „kolíkovou“
kartotékou

Zmíněná skalní stěna kdysi tvořila průčelí interiéru budovy a vykazuje jedinečný, ale zřejmě i charakteristický způsob stavby, kdysi používaný v celé lokalitě Chřibů.
O takovém stavebním stylu, pocházejícímu zřejmě ze samých začátků moravského státního útvaru, není v dostupné moravské archeologické literatuře zmínka.
Zachovalé pozůstatky objektů můžeme nalézt ve vyšších polohách svažitých terénů, ve spodních a dopravně přístupnějších místech obvykle podlehly těžbě stavebního kamene. Skalní svislá stěna je tu nosný prvek, k němuž byl přistavěn srubový objekt.. Zřetelná byla snaha co využít přirozený tvar skaliska, který vlastně určoval výšku a rozpětí zastřešení a zčásti i celkový tvar budovy.
Svislá skalní stěna byla obvykle uměle zarovnaná a tvořila hlavní nosnou zeď stavby i oporu střešního systému.
Střecha a zbylé stěny byly zřejmě srubové, možná i s hrázděnou nepálenou výplní a dnes již chybí. Také případné navážky zeminy a kamenů vyrovnávajících podlahu dávno splavila voda a přilehlý terén u skalních stěn je dnes většinou svažitý. Někde však přece uvidíme zbytky základů i vyzdívané části stěn z nepravidelně lámaných kamenů.
Na čelném místě opěrné zdi se často nachází nějaký ozdobný prvek, nebo tvarem či strukturou zajímavý kámen. Jako maltu však používali odolné vápenné pojivo, které místy dodnes odolalo zubu času. Strukturou se podobá hrubému pískovci, jsou v něm však bílé kousky nedopálených zbytků původního vápence.
V jednom případě jsme v maltě pravděpodobně nalezli i příměs cihelné drti, což (podle osobního sdělení Prof. Hrubého) je charakteristický znak u velkomoravské malty.
Na horní straně skaliska bývají zahloubeny otvory pro zasunutí trámů střešní konstrukce, u menších skalek jsou často spojeny horizontální puklinou..
Nalézají se většinou pod přirozenými, nebo uměle vysekanými převisy, které zřejmě měly zabránit zatékání vody. Podle stop po zahloubeních byla trámová konstrukce stavby velmi nepravidelná. U menších staveb vidíme v čelní skále přirozenou, nebo uměle vytvořenou vodorovnou puklinu (obr.2 a 3.). Někdy budí dojem, jakoby šlo o nedokončenou snahu odseknout vrcholovou část skály. V ní je vysekáno několik klínovitých otvorů, do kterých se zřejmě zatloukaly zašpičatělé kůly, u strážních stanovišť možná jen vkládaly oštěpy, které se pokryly kůží, nebo jinou jednoduchou stříškou.
Stavitelé byli zřejmě „samouci“ kteří se snažili snížit pracnost stavby a co nejvíce využívat přirozené skalní útvary. U větších a na únosnost konstrukce náročných staveb, musela střecha být pokryta lehčím materiálem, snad rákosovými došky, nebo dřevěnými šindely.
Menší stavby však byly pokryty hrubě štípanými plochými kameny, což je postup používaný i dnes v horských oblastech Bulharska. Na nepřístupnějších chřibských lokalitách nacházíme i pozůstatky zahloubených obydlí, jejichž dřevěná konstrukce dávno setlela, ale vrstva plochých kamenů, probořených dovnitř, tu leží jako němý doklad způsobu zastřešení.
Jako v souladu s tendencemi moderní ekologie, stavitelé tehdy přizpůsobovali stavbu přírodě a ne naopak. Vzhledem to musely být velmi bizardní stavby, ve středověku jistě udivující každého, kdo přicházel z (římskou stavební kulturou ovlivněného) jihu nebo západu Evropy.
Tento samorostlý stavební styl sám o sobě mohl být důvodem, proč soudobí kronikáři popisovali starou pevnost Rostislava jako „nevyslovitelnou (nepopsatelnou) a všem i nejstarším nepodobnou“.
Stavba o které se domníváme, že byla důležitým vládním palácem, má v čele skalního průčelí zvláštní systém kruhovitých otvorů, dnes mnohde už jen mělkých důlků, zřetelně uspořádaný do dvou polí (obr.6, 7.).
Jak již bylo uvedeno, obě odděluje plochý skalní výstupek, na kterém je vysekán silně ohlazený znak kosočtverce, ve středověké Evropě používaný jako symbol panovníka, který je originálně doplněný písmenem X, zřejmou iniciálou jména Kristus.
Je to vlastně spojení symbolů vladaře a Krista, jakási připomínka přísahy věrnosti velmožů panovníkovi skládané na labarum, purpurovou tkaninu s iniciálami Kristova jména.
Pod tímto znakem je jedno větší zahloubení a níže pod výstupkem řádka sedmi zahloubených otvorů, která propojuje obě hlavní skupiny. Pravá skupina otvorů je uspořádána do půlkruhu a nahoře je asi desítka otvorů kolem jednoho ležícího uprostřed. I na jiných místech jsou důlky vějířovitě seskupeny kolem jakéhosi středu, nebo sestaveny do skupin, často do trojic. 
Obě skupiny otvorů jsou vysekány do srovnané plochy, mírně zapuštěné do skalní stěny.
Na horní zešikmené hraně tohoto zahloubení jsou stopy mělce vysekaných dnes už nezřetelných znaků. Stejné zapuštění a stopy značek jsou také u levé, o něco menší skupiny důlků, která tvarem připomíná protáhlý trojúhelník.
Pravá skupina obsahuje něco přes stovku důlků, dalších deset leží trochu níže, odděleně od celé skupiny. Levá menší skupina otvorů má asi šedesát takových zahloubení.
Ve spodu skalní stěny je vytvarováno sedm protáhlých výklenků o různé výšce, každý je nahoře ukončen obloukem. Nesou známky toho, že byly kdysi nabíleny vápnem a tvořily pozadí sedadel.
Domníváme se že je to pozůstatek nosné zdi stavby se zasedací síní, jejíž kamenné průčelí bylo vybaveno jakousi nástěnnou „kartotékou“ používanou panovníky v období Velké Moravy.
Účel a způsob používání „kolíkové“ kartotéky K čemu sloužil tento nástěnný systém a jak se používal? Je dost pravděpodobné, že to byla technická pomůcka využívaná při správě rozsáhlého území Velké Moravy. Navrhujeme hypotézu, teoreticky přijatelný účel používání, vycházející ze znalostí tehdejších zvyklostí a o struktuře administrativní správy Velké Moravy.