P.J.Buvala - V.Bradovka: Internetoví blíženci / Našli jsme se po 72 letech díky internetu
Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům
|
|
| INTERNETOVÍ BLÍŽENCI Pavel Ján Buvala Povídání “Sudeťáka“ o setkání dvou krajanů na internetu Dávno je tomu, co se na Gemeri v Rimavské dolině narodil chlapeček; později jako mladík v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pro jednu plavovlásku se dal…“ Až po desetiletích se čirou náhodou přes internet seznámil s krajanem - důchodcem. Ten rimavský rodák zakotvil až hen v zahraničí: v „Reichenbergu“ / Liberci. A už je mu přes šedesát. Jeho krajan, pocházející rovněž z Gemere, z Ratkovské doliny, bydlí v Nadabule u Rožňavy, a tomu ještě chybí do stovky celých osmnáct.  Prostřednictvím internetu jsem se dověděl, že se dokonce odhodlal zřídit s podobnými seniory vlastní internetovou stránku… No považte jen! Místo toho, aby jako správní dědkové - parapeťáci pomlouvali druhé – oni sami se vzdělávají, osvětu šíří, do hospod nechodí, nýbrž surfují internetem!!! No, považte jen: jsou oni normální???Oba jsou Slováci od rodu - Gemerčané. Ten první jako „Dráteník - voják“ do Čech v rámci ČSLA zabloudil a stal se „Sudeťákem“. Ten druhý, „Děda“, zůstal doma a jako stavbař budoval vlast! A co z toho teď oba mají – „obrovskou“ penzi a „malou“ radost; že zvládli skutečnou „internacionální pomoc“! Navzájem si pomáhají a budují si svůj vlastní KGB! Pokud nevěříte – klikněte si na http://www.kgbacikovia.websnadno.cz/ a uvidíte, jako se spojuje lid košický s bystrickým; slovenský s českým. Starý s ještě starším. Samozřejmě s pomocí mladých. Nebýt vnuků, neměl by nás kdo levně zaučovat do počítačových tajů. To, v čem nám při výstavbě „rozvinuté socialistické společnosti“ bylo bráněno, ba co bylo přímo znemožňováno, prý jako „kapitalismem páchnoucí“ – v současnosti doháníme. Drezínou ovšem rychlík nedohoníš. Ale naše omladina nám pomáhá. A výsledek – no – posuďte sami kliknutím na internet ve Vašem počítači. A tak ten Dráteník navázal spojení a dodal si odvahy při budování sítě. Zapojil se do party stejných „pošetilců“. Posuďte sami na www.pozitivni-noviny.cz v projektu Senioři k počítačům. A tak se zpod tisovské Hradové zatoulal pod Ještěd přes Prahu, Curacao, Kolín nad Rýnem, Stockholm, Sydney do Rožňavy a spojil se s „Dědou“. Dnes už není podstatné, kdo byl první, kdo vyslal ICQ výzvu; není rozhodující, zda to byl vnouček, kdo mu pomohl a seznámil ho s tajemstvím počítače a Internetu. Dnes už jsou tu výsledky: bez ohledu na původ, předchozí funkce, postavení či zásluhy v minulosti – INTERNET nás spojuje!! Nemáte chuť a náladu připojit se k nám? Žádná politika, pouze dobrá nálada, pohoda, vzájemné respektování a porozumění. To pozitivní myšlení nás - internetové blížence - sjednocuje. Třebaže jsme se mnozí osobně ještě nesetkali a neviděli; ale možná i to se jednou stane. Ale víme o sobě a alespoň morálně se podporujeme, podržíme, a na dálku si také pomůžeme. A navíc – žádná jazyková bariéra! Dnes už opět v jednom téměř státním útvaru! Bez jakýchkoliv bariér (nevraživých celníků). Lhostejno, zda Tisovec s Ratkovčanem anebo Bystričanem; Polomčan s Liberčákem; Rožňavák s Pražákem či Kolíňákem porýnským. Všechny spojuje láska k nejmodernějšímu způsobu komunikace – internetu. V prach se změnily snahy rozbíječů a likvidátorů Československa a Podkarpatské Rusi! Je tady Evropská unie a internet, který ignoruje hranice. Trochaři zůstanou navěky trochaři; ale podle mě KGB (Klub Geniálních Báčiků = Strýčků*) s jeho optimismem šířeným mezi seniory má zaručenou dlouhou životnost. Našimi dědici a pokračovateli se stanou ti, kteří jsou dnes ještě mladí, ale jednou jistě dozrají do seniorského věku. Takový je zákon vývoje v přírodě a ve společnosti. Převzato pro rubriku PN Senioři k počítačům z internetových stránek Klub generácie báčikov http://www.kgbacikovia.websnadno.cz/ |
| Našli jsme se po 72 letech díky internetu Vojtech Bradovka V řemeslnické rodině, z níž pocházím, byla znalost cizího jazyka výhodou, a navíc v naší obci také společenskou prestiží. Tzv. výměnný způsob, jakým se tato výuka uskutečňovala v dobách mého dětství, byl praktický a finančně nenáročný. Pátý ročník lidové školy jsem vychodil v německé škole v podtatranské německé obci na Spiši, kde jsem bydlel u německé rodiny. Můj partner na výměnu ve stejném věku, Albert, zas bydlel u mých rodičů ve slovenské obci a chodil do pátého ročníku slovenské lidové školy v naší obci. Školní rok 1935-36 byl pro nás oba, tehdy desetileté kluky, rokem dočasného odloučení od rodičů. Je známo, že v dětském věku se lze cizí jazyk naučit rychle. Na začátku školního roku jsem ve škole nerozuměl ani slovo a písmenka švabachu jsem více- méně obkresloval z tabule. Na pololetním vysvědčení jsem měl místo známek záznam: „Pro neznalost vyučovacího jazyka neklasifikovaný“. Ale na konci školního roku jsem už byl řádně známkovaný a prospěl jsem dobře. Během desetiměsíčního pobytu se vytvořil mezi mnou a novými náhradními německými rodiči upřímný vztah, jelikož jsem se stal členem rodiny. Stejně na tom byl i Albert u mých rodičů. Navzdory pokročilému věku (83) je mojí zálibou práce s počítačem. Tak se stalo, že koncem roku 2008, tedy po 72 letech mého pobytu v německé rodině, díky náhodnému kontaktu prostřednictvím internetu s obyvatelkou obce, v níž jsem pobýval, jsem se dověděl, že můj 83-letý vrstevník na výměnu, Albert, žije spolu s manželkou v penzionu v Německu. Byla velice laskavá a prostřednictvím svých internetových známostí v Německu mi zjistila a sdělila jeho poštovní adresu.Období po skončení výměnného pobytu v dětství nám neumožňovalo setkání a následné vojnové události tuto možnost zmařily definitivně. Dověděl jsem se, že všichni obyvatelé německé národnosti z obce evakuovali dobrovolně na západ před příchodem východního frontu na Spiš. Po skončení války se moji rodiče pokoušeli prostřednictvím Červeného kříže dovědět se něco o osudu Alberta a jeho rodičů, ale bezvýsledně, a proto tento problém pomalu zapadl prachem. Následovala vzájemná výměna dopisů se stručným popisem vlastních životních osudů, jakož i našich „náhradních rodičů“ z let 1935-36. Vzhledem k vysokému věku nás obou i zdravotnímu stavu se už osobně nesetkáme, ale za oživení vzpomínek na nezapomenutelné chvilky dětství strávené při výměnném pobytu v našich rodinách po 72 letech vděčíme internetu. Ze slovenštiny přeložila Zita Mudráková |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 10. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Milan Lasica |
 |
Helena Štáchová |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Rössler |
 |
Stanislav Motl |