Chašmodský: Vzkazky lásky
Rubrika: Literatura – Poezie
Tvé oči
Chtěl jsem ti napsat jen nějaké verše
Jenom pár slov, co řeknou ti vše
Nechci tě oklamat, nechci ti lhát -
to jenom tvé oči mne nutí veršovat
Polibek
Tvůj polibek je jako pohlazení mořemkdyž laská svoje břehy
jen lehkým jarním vánkem
plným vášně, opatrnosti a něhy…
Jsi anděl
Jsi anděl pozemský
kterému kdysi zlomili křídla
jsi plná pocitů
Které nutí tě na slzách klečet
jsem rád, že jsi tu
Že možná na chvíli přestaneš brečet
Podej mi ruku svou -
co kdysi bývala křídlem
Tvé vlasy máčet slzy už nemohou
Teď už jsi anděl co stojí na nohou
Dvě srdce…dvě srdce zašitá ve starém sešitu
to jsme my, lásko má! Díky ti, že jsi tu!...
Anděl
Spatřil jsem anděla na noční obloze
Řítil se po nebi na hvězdném povoze
a jeho opratě zlatě se třpytily -
Mé oči v jeho v mžiku se ztratily
Byl to můj anděl jen pro mě vzkříšený
Byl to můj anděl vtělený do ženy
Ona jak víla – jak bělounká lilie
zpívala na louce andělské árie
Vzal jsem ji za ruku a políbil tváře
Náhle však zmizela v oblačné páře
a anděl zas na nebi sedlal své oře
Chtěl přeplout nebe jak pozemské moře
A pak se ztratil ve svitu hvězd –
snad mě tam dovede má poslední z cest…
Co já bych chtěl?
Co já bych vlastně chtěl?
aby v žáru našich těl
vzplanula vášeň...
A doteky horké jak ledový oceán
tříštily se o těla jak padající porcelán
........báseň.....
poezie........jenom slova
co čtou se zas a znova
.....však nikdo je nenapsal....
Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Hana Křivánková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 07. 2012.