Chašmodský: Vzkazky lásky

Rubrika: Literatura – Poezie

Tvé oči

Chtěl jsem ti napsat jen nějaké verše
Jenom pár slov, co řeknou ti vše
Nechci tě oklamat, nechci ti lhát -
to jenom tvé oči mne nutí veršovat

Polibek

Tvůj polibek je jako pohlazení mořem
když laská svoje břehy
jen lehkým jarním vánkem
plným vášně, opatrnosti a něhy…

Jsi anděl

Jsi anděl pozemský
kterému kdysi zlomili křídla
jsi plná pocitů

Které nutí tě na slzách klečet
jsem rád, že jsi tu

Že možná na chvíli přestaneš brečet

Podej mi ruku svou -
co kdysi bývala křídlem
Tvé vlasy máčet slzy už nemohou
Teď už jsi anděl co stojí na nohou

Dvě srdce…dvě srdce zašitá ve starém sešitu
to jsme my, lásko má! Díky ti, že jsi tu!...

Anděl

Spatřil jsem anděla na noční obloze
Řítil se po nebi na hvězdném povoze
a jeho opratě zlatě se třpytily -
Mé oči v jeho v mžiku se ztratily

Byl to můj anděl jen pro mě vzkříšený
Byl to můj anděl vtělený do ženy
Ona jak víla – jak bělounká lilie
zpívala na louce andělské árie

Vzal jsem ji za ruku a políbil tváře
Náhle však zmizela v oblačné páře
a anděl zas na nebi sedlal své oře
Chtěl přeplout nebe jak pozemské moře
A pak se ztratil ve svitu hvězd –
snad mě tam dovede má poslední z cest…

Co já bych chtěl?

Co já bych vlastně chtěl?

aby v žáru našich těl
vzplanula vášeň...
A doteky horké jak ledový oceán
tříštily se o těla jak padající porcelán
........báseň.....
poezie........jenom slova
co čtou se zas a znova
.....však nikdo je nenapsal....

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Hana Křivánková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 07. 2012.