Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (1)
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
Jako korektorka českých textů se občas setkávám i s články našich krajanů žijících většinou již delší dobu v různých zemích světa, kam je osud zavál. Je to práce radostná a čtení zajímavé, poutavé. Tak se mi také nedávno na monitoru počítače objevil rukopis chystaný k vydání, rukopis obsáhlý, psaný krásným jazykem a obsahem natolik závažný, že jsem požádala nakladatelství Atelier IM, aby získali svolení autora Jana Waldaufa, žijícího v Kanadě od r.1949, ke zveřejnění základních informací a několika ukázek z chystané knihy. |
SOKOL – malé dějiny velké myšlenky 1.část |
Není to úplný výčet autorových celoživotních aktivit na poli sportu, ale je to dostatečné oprávnění k tomu, aby sepsal dějiny tak významné organizace, jakou byl od svého založení právě Sokol. |
K ustavení Sokola, 16.února 1862 v Malypetrově tělocvičně české reálky v Panské ulici v Praze, se sešlo 75 osob a jeho členy a činovníky byly vynikající osobnosti tehdejšího českého národního života, bratři Grégrové, Eduard, lékař, a Julius, právník a redaktor Národních listů, Tomáš Černý, pozdější starosta města Prahy; Josef Barák, novinář a vůdce studentstva a dělnictva; Rudolf Thurn-Taxis, předseda Hlaholu; Emanuel Tonner, profesor obchodní akademie; Rudolf Skuherský, profesor techniky; František Palacký, historik a politik; Hynek Palla, hudební skladatel; František Ženíšek, akademický malíř; Bohuslav Šnirch, akademický sochař; Karel Steffek, ředitel plynárny; František Písařovic, inženýr; Jan Kryšpín, sedlář; Ferdinand Náprstek, sládek; vřelý vztah k Sokolu měl také vědec Jan Evangelista Purkyně. |
Filozofie sokolství Během svého pobytu ve Švýcarsku v roce 1870 napsal dr.Miroslav Tyrš významnou programovou úvahu „Náš úkol, směr a cíl“, která vyšla v lednu 1871 jako úvodní článek v 1.čísle Tyršem založeného časopisu „Sokol“. Tyrš ve své úvaze vyložil význam sokolské myšlenky pro sokolstvo a pro národ. Jeho stať je filozofií sokolstva, určením jeho cílů a trvalým vodítkem jeho činnosti. |
Na ukázku několik základních myšlenek z textu - Nikoli každý o sobě jako jednotlivec, ba ani ne jen v různých jednotách, ale společnou podporou a snahou chceme svůj úkol řešit, a to nejen ve prospěch svůj vlastní, nýbrž na zdar všeho našeho národa. - Myslíme, když si budeme vždy vědomi, že je možno pokračovat a zdokonalovat, že vše, co se konalo, též jinak a snad lépe se díti mohlo. Myšlenka jednoduchá, a přece ne všem vždycky na mysli tanoucí. Vždyť stěží který skutečný stav je kdy v té míře výborný, aby v něm bylo naprosto nemožné zlepšení. Není-li tedy v kterékoli věci postup k lepšímu, sluší celkem souditi, že sotva asi způsobila váznutí svrchovaná její dokonalost; spíše jistá nectnost lidská, která každému pokroku – i v životě veřejném – je hlavní závadou a překážkou. A nectnost ta se jmenuje – spokojenost. - Kamkoli se v čem dospěje, to nezdržuj nás myslit a pátrat dál, zda by snad přece nemohlo všechno být též jinak a ještě lépe. V tom směru buď heslo sokolské „Věčný ruch“, aneb chceme-li též: „Věčná nespokojenost“. Ta zde má i tu výhodu, že ji nikdo nemůže pravidlovat a zakazovat. - „Co všechen lid nezná, nikdo nezná! Co lid ještě nedoved‘, nikdo nedoved‘! Co lidem se nestalo, nikým se nestalo!“ - Též každý národ zhynul jen vlastní svou vinou. Na bojištích se nerozhoduje osud národů, je rozhodnut již před bojem. Ni jeden národ, co jich na světě bylo, četný nebo nečetný, nezhynul ve své jarosti a hodnotě, každý sklesl sešlý, netečný a povrhlý. Zde jako všude vykonává příroda dlouho shovívavá nakonec soud přísný, avšak též spravedlivý a pro celek blahodějný, odstraňujíc z lidstva členy zdravému rozvoji a pokroku nadále nepřístupné, a tedy zbytečné a škodlivé. To je zároveň jediné pravé, nezvratné a veliké naučení, jež veškeré dějiny nám poskytují. Neboť jinak se nic v nich pouze neopakuje, nic pevně nestojí. „Co věky hodlaly, zvrtne doba“ a staleté odolávání proti všelikým návalům a nátlakům nezaručuje nikomu trvání i nadále, zvláště ne v době, kdy více dni váží než jindy léta. Co z toho pro nás plyne? Dvojí věc a pravdy dvě. Jedna přísná a druhá k naší útěše. Plyne z toho především pravda, že národové, čím jsou menší, tím větší musí činnost vyvinouti, aby byli a zůstali i při skrovnějším svém počtu platnými a závažnými členy lidstva, a že tím více dbáti musí ve všem o zdravý vývoj a postup..... Vždyť nám z toho i ta jistota kyne, ta druhá pravda z toho následuje, že žádná zevní moc, žádná hmotná a surová síla o sobě nezničí národy, že život národů, pokud se vyvinuje na výsluní pravdy, dobra a pokroku obecného, je v tomto smyslu nezranitelný jako paprsek sluneční, a že jej nepřemohou a nezahubí nižádné moci temnosti, lež neb násilí proti němu vyslané. Pokračování... |
Knihu SOKOL – malé dějiny velké myšlenky |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 10. 2007.
Pozitivní noviny
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Milan Markovič | |
Jiří Menzel | |
Helena Štáchová | |
Rudolf Křesťan | |
JUDr. Ivo Jahelka | |
Milan Lasica | |
Jan Vodňanský | |
Jaroslav Vízner |