V těchto dnech se na pultech knihkupectví objevila knížka Jana Hory Neuvěřitelná dobrodružství, kterou autor obohatil vlastními nádhernými ilustracemi.

Že vám to něco připomíná? Správně. Pan Hora začal před časem na stránkách Pozitivních novin zveřejňovat tyto pravdivé příběhy plné dobrodružství, napětí, romantiky a exotiky pod názvem Sběratel dobrodružství. Čtenářův dojem umocňují originální ilustrace, nad kterými zaplesá každý, kdo si uchoval vnímavou mladistvou duši.

Pojďte a otevřete s námi knížku vonící nejen novotou, ale i dálkou zaprášených cest a tajemnou minulostí. Putujte pod žhavým sluncem i s hvězdami nad hlavou, sněte a prožívejte s hrdiny příběhů nebezpečná dobrodružství.

Jedno nebezpečí tady ale hrozí každému čtenáři - jakmile se do knížky začte, těžko se od ní odtrhne :-)

Redakce Pozitivních novin přeje panu Janu Horovi a jeho knížce mnoho spokojených čtenářů a cestu plnou slávy a radosti. Srdečně gratulujeme!

Knížku, kterou vydalo nakladatelství Computer Media, si můžete také objednat na www.computermedia.cz.

Pro nedočkavé čtenáře rádi vybíráme jeden z příběhů:

Hledání Zlaté hory

Stalo se to v období mezi světovými válkami. Zlatokop John Whelan, starý a ostřílený dobrodruh, navrhl dvěma mladším kamarádům, aby se společně vydali hledat zlato do pusté Lasseterovy pouště. Byl to odvážný podnik, protože poušť byla téměř neprobádaná a velmi rozlehlá. Bez dostatečných zásob se v ní nedalo přežít. To bylo všeobecně známé. Strašná pustina dostala své jméno po zlatokopovi Lasseterovi. Pověstný prospektor tvrdil, že v těchto odlehlých končinách nalezl ,,zlatou horu“, která v sobě ukrývala obrovské bohatství. Lasseter se vydal do pouště vybrat si svůj šťastný nález a už se nikdy nevrátil. Po pár letech našli jiní zlatokopové jeho vysušenou mrtvolu v dutém stromě, ale po Zlaté hoře pátrali marně.

John Whelan si byl vědom nebezpečnosti a obtížnosti celé výpravy. Rozhodl se, že si pomůžou technikou a místo vyčerpávajícího pochodu pouští si pořídí letadlo. Trojice mužů se pečlivě vybavila zásobami a zbraněmi. Jednoho rána odstartovali z letiště středoaustralského městečka Alice Springs a zamířili nad Lasseterovu poušť hledat bájnou Zlatou horu. Stroj, který si pořídili, byl sice levný, ale také velmi starý a chatrný. Zřejmě ho přetížili, uprostřed pouště začal vynechávat motor a byli donuceni nouzově přistát. Při těžkopádném dosednutí se letadlo poškodilo. Vrtule se zlomila a rozsekala na kusy. Uvízli v nehostinné krajině a přemýšleli co dělat. Nejdřív se vydávali na průzkumné cesty, snažili se najít jakékoliv známky lidského života, ale neviděli nic než pár suchých stromů, písek a kameny. Marně bloudili po okolí a zásoby z porouchaného letadla se jim hrozivě tenčily. Ubývala hlavně voda, trpěli žízní a na zpáteční cestu do Alice Springs po zemi nemohli ani pomyslet. Byla by to jistá smrt.

John Whelan se zadíval na jeden ze suchých stromů a navrhl svým druhům, že by mohli zkusit vyřezat novou vrtuli pro letadlo. Chytali se každé naděje. Vyřezat vrtuli ze dřeva, aby byla dostatečně pevná a fungující, bylo nesmírně těžké. Práce trvala několik týdnů. Když se zlatokopům konečně podařilo vrtuli dokončit a bezpečně ji upevnit na předek letadla, ukázalo se, že je stroj všechny neunese. Muži se po sobě zaraženě dívali a nikdo nebyl schopen navrhnout jediné možné, ale strašlivé řešení. Bylo jasné, že se všichni tři zachránit nemohou.

Po dlouhé době rozpačitého mlčení se ozval John Whelan. Klidným hlasem navrhl svým mladším druhům, aby odletěli sami a nechali ho na poušti. Whelan konejšil své kamarády argumentem, že už je příliš starý a stejně už nemá co čekat od života… Ať se zachrání mladí prospektoři, protože mají naději, že se na ně ještě někdy usměje štěstí a třeba najdou i pověstnou Zlatou horu. Muži nějaký čas váhali, zdráhali se přijmout tak ušlechtilou nabídku, nakonec však s nepříjemně provinilým pocitem souhlasili.

Když se stroj odlepil od země, pocítili jistou úlevu, ale osamocená postava Johna Whelana v nekonečné poušti jim nešla z mysli. Sami však neměli vyhráno. Něco jiného bylo odstartovat a něco jiného bylo udržet se ve vzduchu. Na rozumování a výčitky nebyl čas. Za letu se v křídle objevila nebezpečná trhlina, která se každým poryvem větru zvětšovala. Jeden z prospektorů se vyplazil na nosnou plochu křídla a snažil se ucpat otvor kazajkou. Kaskaderský kousek se povedl a s poslední kapkou benzínu přistáli u stanice stepní policie. Byli zachráněni.

Hned po krkolomném dosedu vyprávěli otřesení zlatokopové o hrdinném rozhodnutí jejich kamaráda, díky němuž se mohli vrátit k předsunuté hlídce civilizace. Policejní úředník vysílačkou okamžitě zalarmoval letadla ze sousedních stanic a podal jim potřebné instrukce. Orientace v poušti však byla obtížná a najít osamělého člověka uprostřed pustiny se zdálo být nemožné. Soustavné hledání trvalo nekonečné dva dny. Byl to závod s časem. Konečně jeden z pilotů zahlédl člověka ležícího u paty vyprahlé skály. John Whelan ještě žil, byl jen totálně vyčerpaný a polomrtvý žízní. Dopravili ho do lazaretu v Alice Springs a sotva se starý prospektor trochu zotavil, přišli ho navštívit jeho vděční parťáci. Na Zlatou horu si při setkání ani nevzpomněli.

O hrdinství zlatokopa Johna Whelana si však vyprávěli ve svých chatách, u táboráku a po hospodách všichni australští prospektoři.