Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

PhDr. EVA MIŠÍKOVÁ
Narozena 13. 2. 1961 v Káhiře. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, hlavní obory francouzština, ruština. Překládá z francouzštiny hlavně současnou poezii (Jean Tardie: Mezi dveřmi a oknem, Jean Follain aj.), písňové texty, prózu (Dali-Pauwels: Vášně Salvatora Dalího). Své básně a kratší prozaické texty publikuje časopisecky – Literární noviny, Iniciály, Poezie 91, Five Fingers, Humus, ale i ve své knižní sbírce Civilizování půd (1994), z níž byla čerpána tato informace i básně Zevnitř a Orloj.

Vítr vane, kam chce a slyšíš jeho hlas,
ale nevíš, odkud přichází
a kam jde. Tak je to s každým,
kdo se narodil z Ducha.
(Jan, 3/8)

ADVENT

Tvá Blízkost?
Radost v území kde
zrají klasy
podél cest
území bez dopravních značek
území svobody žít zázrakem
v němž jiný umírá

Uvidět ji znamená
nést si ji
jako vzácný poklad
i v nejhlubší samotě

Uvidět ji znamená
najít odvahu
abychom se přimkli
ke svým počátkům
k první plaňce plotu
odkud jsme kdysi vyhlíželi
nezměrnou pláň
a v poryvech větru
zapisovali do své paměti
sdělení o životě
jež nelze krotit
ani vymítat
zbavovat rytmu
ani umlčet
v jeho věčné Písni

Tvá blízkost?
Než ji odměřovat
krok po kroku
než ji ohraničit
vlastním úsilím
raději
tu nabídnu svou náruč vichrům
a tvé posly, Bože,
nechám vystoupat až k temeni lebky
aby tu odhalili krutost
myšlenek
první a poslední hradbu
mezi Tebou
a námi

VEŠEL

Za oknem do tmy Hvězda září
Bůh vešel, Země jásá, jí se, pije
Jemu v ústrety jdou žháři
Jeho dechem umírá jed zmije

Kolébkou poušť je Mu, když sílí
a hrobem výkřiky: „Ó sláva!“

Však srdci, jež se mýlí

Ze skály pramen věčný dává


Bloudíš-li a žízníš

On zrcadlí tvou duši
I živým bývá pro smích

a mrtvým kresbou tuší…


Palmové ratolesti

Ratolesti štvané
Proroctví z haldy smetí

Děti umazané


Položte hlavy do polštářů
zhasněte, vězte víc!
Při Svícnu těla zahořela
a Král musí jít do ulic…

ilustrace © Vlasta Voskovcová

ZEVNITŘ

Bylo to moře bílý plachetnice
pěna drobná jak dětský prsty
tu tam drátkovaný nebe
bolavý jen když ses o něj otřel
studený jen když ti někdo cizí
bloumal po zátylku

Byla to kůlna plná harampádí
na dosah snop a vážky
skrz vykotlanej plot
návraty do ticha
kde už si jenom občas vrzla pumpa
kde cinkal řetěz po psím oklepání

Skořápka který nepomůžeš
angorák
jen vymyšlený oči

ORLOJ

Věž klamaná na dálku
osleplá hejna
vrostlá do podloubí
pro Ni pustosi řád

Dav stíhán němým úžasem
probrečí za kostlivce
ozubený výmysl
a splaskne

V nárazech stmívání
v krátkém obnažení smyslů
průzory v mračnech
povolí
Možné hroty barev
odhalí systém přesýpání

Na špičkách
(výška k udržení)
se k Tobě blížím

DO(o)UŠKA  "Vnímám jako symbolické, že tuto rubriku otevíráme právě o adventu, v době vyzývající ke chvilce soustředění a uvolnění, k zamyšlení a meditaci; vždyť i to nepochybně patří ke stěžejním úlohám poezie. První naší autorkou se zde tedy nikoli zcela náhodně stala Eva Mišíková, a to určitě nejen proto, že první z těchto jejích básní se jmenuje právě Advent." pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz