Nedělní chvilky s poezií .... Anna Bohuslavová
Rubrika: Literatura – Poezie
|
| |
„ V listopadu mi bude 40 – ty nejlepší roky puberty mám definitivně za sebou, teď se vyrovnávám s následky.“Anna Bohuslavová píše poezii i prózu, tiskem publikovala sbírku V polibcích zrcadel a texty ve sborníku Stavitelé chrámu poezie a Průvodce po Malostranských hřbitovech, mimo to fotografuje, kreslí a lepí koláže. Má ráda tmu brzo ráno než se rozední, nesnese televizi, zápach vaření a dlouhé vyspávání, neb "snít se má s otevřenýma očima" a je závislá na pěší chůzi. S dennodenním docházením tudíž nemá problém, neb narozdíl od Austrálie, kde nějaký čas žila, je pro ni v Praze všude blízko... | |
Nádechu cest jedině ty máš klíč od pohledů soch skrz vlasaté přitakání stromů se jim do těl bíle sype ticho dláto touhy se zastavilo potřísněné časem beru ho opatrně jako bych na naprasklý porcelán skládala svou tíhu anebo šeptala jméno té která zemřela vlastně se nedotýkám jenom jsem a ty mne můžeš míjet někde tam se pohyb ruky oddělí od přivřených dveří a znovu otočí zatuhlým hodinovým strojkem hořím v úderech polibky tikotem srolovanými výkřiky chytám se kmenů prýští to z věcí hořké smolou chci jinam tma tančí po kamení | V dvorcích dneska je jiná tma a prší do nebe tetuje hvězdy tupou jehlou do žízně obrácené naruby jako když maso rodí perlu jsou tvé noci v nichž hojíš polámané růže jednou si budu přát aby se za rohem to prázdno nádechu konečně vzpříčilo cestám paměti hluboko vrytým do tváří aby se propadlo za barvy obrazu abych… jednou ano – ale teď teď se ještě dívám jde se mnou naboso na přikrčené hory dětství do úvozů nicoty a domů |
|
ilustrace © Anna Bohuslavová | |
| Kamikadze Woman V tunelech zornic dunělo odchody a pod její umanutou písní se odlupoval stín I kdybych zestárla: Vezmeš mě za ruku? Víš, až…viď že mě neopustíš? Život se zužoval Rostlo jen zdání vždy o krok nazad A světlo v oknech nad lesklé plochy seker slov Na šikmých střechách vzdechy deště V obchodě s obnošeným šatstvem plnila rukávy pánských košil měkkými náručemi vzpomínek A pak shrbená nad boxem mražených kuřat nekonečně dlouho dlaní laskala ojíněné hřbety … vy moje zplanělý miminka – zachránit vás všechny… Život se zužuje a do šíje ji řeže popruh společného světa Černobílý Japonec naposled vlaje černobílým prázdnem malinké obrazovky Její tělo se podvoluje pravěkým pohybům Usíná v hromádce cizích kostí a pod jazykem chuť té temné dřeně smyslně šeptá: teď - teď - teď…! Až tam kde výheň vnitřností je záznamem a nebe příliš malé pro ten pád | |
| Do ticha ... večer se plíží ven z vyschlého dřeva této tváře táhne mne s sebou houslovým grifem pratetiny vlásenky zarezlé nepatřičnou touhou ochutnat dospělost zahlížím přes okraje ohrad drhnu v zákazech to ty jsi tam tam ve včerejších dlaních má jizvo náhradních skutků zásekem ostřic do saténu kůže přikládám ke rtům zdánlivě chladný úsvit zatroubit na ústup - a mizím to jenom zvenčí můžeš snít že vítr rozeznívá šňůry tvých zkamenělých košil že piju do dna a že nebolí když světlo usedne jak láska položená na oheň a hoří | Tohle tohle je zdarma prolnuto chladem jitřních ozvěn průvanem návratu v útržcích dechu svlékáš další slib do mlhy tečou cizí slova tak nějak vždycky hádáme mosty a řeky tam kde nedojedky nebe prostě jen vlají nocí jako když na dně špinavého šálku v našem předvčerejším čaji umírá tiše moucha přišla jsem poslepu v naději že všechno to co nevidím se ještě může změnit déšť kleká k vypleněným záhonům suše pravoúhlých krajin a černovlasý chlapec za oknem horečky líbá modrou hortenzii jako by věděl – že to budu já kdo nikam nejede že tohle je ten den v němž nenávratně těkavé světlo ředí paměť bludiček |
|
| |
| http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz | |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 04. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Helena Štáchová |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Vladimír Just |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Jan Krůta |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Blanka Kubešová |