|  Robert Poch
(*24. 10. 1966) začínal jako amatérský skladatel a textař písní, ale již jeho básnická prvotina, sbírka Platinové barvy (tiskem 2002, Veduta) získala ocenění v literární soutěži Mělnický Pegas. Vydal pak i povídkový soubor Vzduchoplavci (2005, Zlín), novelu Špinavá holka a soubor hororových povídek Mrtví se přicházejí někdy rozloučit (oboje 2007, Librix.eu), sci-fi povídka Lidojedi letos zvítězila v soutěži Sci-fi poviedka roku 2010 a s Robertovou další povídkou Lovec vyšly ve sbírce Sci-fi poviedka 2010 (Pectus).
V současné době žije a tvoří v Šumperku, věnuje se literární činnosti a studiu na Ostravské Univerzitě.
|
| Na mši
Měkký svit rozevlátých barev,
obrazy se chvějí soumrakem,
cesty za dálkou, odlišný svět,
touhy zlátnou, oděné nachem,
zapadá slunce, vánočním večerem
zní zvony, tichý pláč, temný smutek,
kdo se smí dotknout nahých jezulátek,
zalká tiše, umlčený hlas před oltářem,
mačkají se děti, stydlivé a plaché,
jakoby uslyšely hlasy z nebe,
dávní pastýři, do hvězd oči zabořené,
odpouštět, mlčet, kdo jen si vzpomene.
| Milování s
V tobě noc pluje,
a neklidně ti kane z řas
hloubka a nepokoj, snad tam,
kde končí harmonie,
je sníh a mráz,
a ledovou tříští se žene
do srdce vlomený strach.
V tobě vše budoucí je,
a pocity noci ti vzaly jas,
že přijalas tolik ran,
Venuše přece tvá hvězda je,
životem voníš, v rukou tě mám,
nahou nocí, do domu duje
meluzína skrz okenní rám. |
| V horách
Tisíce úlomků jiných zrcadel.
Platinové barvy.
Olověný, zamračený vzdech,
plíživé večerní mlhy.
Šedivým zimním krajem
mraky se k zemi boří,
nezachytím, co odlétá a zmizí.
Než jiskřivé stíny dají se v běh,
chci za tebou na druhý břeh,
zadržet sovo, dotyk plachý,
sněhové vločky vznáší se a letí,
neklidem snu, zimní spánek.
Zasněžený platinový svět
vzdálenou ozvěnou křičí. | Láska
Z kousků potrhaného nebe
zamžená iluze, dychtivost světa.
Paprsku noci, jsi první věta.
Na strumách vztahu se laskáme.
V ospalém šeru, ve stavu beztíže,
z kousků potrhaného nebe
každý si jednou vezme.
|
